Team Charllee: Kapitola 2. - Osamocený strom

Ayame se zamračila. Tohle je docela nebezpečné, pomyslela si, ale vzápětí dostala nápad. ,,Arwen, zpátky sem!” křikla. Z obrovského bodlinatého tvora se utvořil chuchvalec vlasů, který se zastavil až před Argo, kde se vrátil zpět do Arweniny podoby.
,,Musíme na to jít takticky,“ vysvětlila jim. ,,Já a Arwen budeme chránit Sasukeho a zbavíme se hadů, Argo, ty zabavíš Orochimara...”
,,Proč já?” začala nesouhlasně fňukat.
,,Kušuj a dělej!” nakázala ji silně velitelským tónem. Argo si pro sebe cosi zamumlala a chtě nechtě se na něj musela vrhnout, Orochimaru byl donucen postupovat dále od nich a na to Ayame čekala. Z vody, která se kolem ní převalovala, vytvořila mohutného ještěrovitého tvora, který se rozlétl na jeho plazy, když byl těsně nad nimi tak se zastavil a začal silně máchat křídly. Při každém takovémto máchnutí pokropila vše pod ním sprška vody.
Ayame se lehce pousmála. ,,Hyouton: Nagashi no Hyousenbon!“ zašeptala, kapičky vody se okamžitě proměnily v tisíce ledových jehel, což mělo na nechráněná hadí těla značně kruté účinky. Ovšem ani les okolo nebyl ušetřen, nastala menší zkáza. Jediným přeživším stromem, byl ten na kterém často odpočívaly. Když si Sasuke uvědomil, že kolem něj není nic porušeno, vzhlédl. Arweniny vlasy utvořily hradbu, přes kterou Ayamenin ledový útok neprošel. Poté se Ayame přidala k Argo, a pokračovaly v rozptylování Orochiho. Legendární sannin před nimi uskakoval v kruhu kolem toho jednoho přeživšího stromu.
,,Hodláš tady takhle poskakovat dlouho?” usmála se Ayame škodolibě, když ten strom obíhali snad už poosmé. Orochimaru ale její poznámku ignoroval, věděl že se nesmí nechat rozptýlit, jinak by to s ním dobře nedopadlo, pak však koutkem oka zahlédl nikým nechráněného Sasukeho. Odrazil útoky děvčat a švihl po něm jazykem. Holky se rychle vzpamatovaly, tohle byla jejich chvíle. Argo a Ayame bleskově přiskočily k Orochimarovi, chytily ho za ramena a stáhly ho k zemi.
,,Aaaahhhhh....” zavyl překvapeně a vytřeštil oči, v tom se u něj najednou objevila i Arwen a začala jeho jazyk svazovat do velice komplikované mašle.
,,Tak na tři...” řekla Ayame, když bylo dílo dokonáno, ,,raz... dva... tři!” odpočítala a všechny tři odskočily k Sasukemu. Orochimaru se ihned začal pomalu a mátožně zvedat.
,,Sasuke, následuj ho, ukáže ti cestu zpět...” řekla a z vody vykouzlila drobného ptáčka, který začal nadšeně cvrlikat a kroužit kolem jeho hlavy.
,,Nikam nepůjdu!” protestoval.
,,Tak to mi nedáváš mi jinou možnost...” povzdychla si a luskla prsty, směrem k ptáčkovi vystřelila voda a přeměnila ho do obrovského dravce, který Sasukeho uchopil pařáty a odlétl s ním do středu Konohy.
,,Co to bylo?” podivila se Argo a nepřestávala sledovat obrovského tvora jenž mizel v dálce, a který odnášel zmítajícího se Uchiháče.
,,Hmm... asi desetkrát zvětšený orel?” zamyslela se Ayame a pohlédla na Orochimara. Ten se mezitím už stačil jakž takž postavit, a když si ho holky podrobně prohlédly, rozesmály se tak hlasitě, že vyplašily nejmíň polovinu ptactva v okolí. Sannin zbledl hněvem. ,,Tho ssshi sss vhamhi vyhhídhím!!!” zahuhlal a poníženě zmizel. Arwen se popadla za břicho a měla co dělat aby se smíchy neudusila, tohle ji v paměti zůstane dlouho.
,,No tak holky... měly bychom ten svinčík uklidit a pak si trochu odpočinout...” vzpamatovala se Ayame, když se rozhlédla po té spoušti co způsobily. Argo i Arwen přikývly, s jejich schopnostmi s tím byly hotovy do pěti minut. Poté se vyšvihly na větve mohutného stromu, který to všechno jako jediný přežil, a pohodlně se natáhly.
........................
,,Tak co? Už jsi je našel?” zeptal se Kakashi Charlleeho, když se spolu opět srazili.
,,Ne, ale existuje místo, kde jsem je ještě nehledal...” zamyslel se, když se zahleděl na jeden ze stromů v okolí.
,,Jaké?” zajímal se Gai, který se ke hledání taktéž připojil.
,,Zakázaný les,” pravil a vydal se tím směrem. Gai a Kakashi ho následovali.

O několik minut později...
,,Podívejte!” vyhrkl Gai a ukázal před sebe.
,,Mýtina uprostřed Zakázaného lesa??” podivil se Charllee a nemohl uvěřit svým vlastním očím, a když vyběhli z lesa na onu mýtinu, spatřili uprostřed obrovský a neporušený strom, na jehož větvích ležely tři postavy. Při bližším prozkoumání zjistili, že se jedná o Charlleeho andílky.
,,Proč si myslíte, že se to tady jmenuje Zakázaný les?” zeptal se jich Charllee rozladěně.
,,Aby si sem za náma nechodil s Migrénou,” odpověděla mu Argo.
,,A smetákem...” dodala Arwen.
,,Mimochodem, tady žádný les není, ten je okolo. Tady je náš odpočívací strom, který jsme si poctivě vybojovaly,” upřesnila Ayame a protáhla se.
,,Neřekla bych, že to byl poctivý boj, ale budiž...” opravila ji Argo.
,,Boj? Vy jste s někým bojovaly?” divil se Gai a snažil se najít jakékoliv stopy naznačující že zde probíhal souboj.
,,Ne... prosím ať nemluví!” zaskuhrala a praštila sebou o větev.
,,Možná... copak jste nepotkali slizouna, aby vám to povyprávěl?” podivila se Ayame.
,,Kdo to má jako být?” nechápal Charllee.
,,No... je takový bledý, se stínama, mastnýma černýma vlasama po pás, jo, a mašlí na jazyku!” popsala jim ho Arwen.
,,Mašlí na jazyku?” opakoval překvapeně Kakashi.
,,No jo... a myslím, že tvrdil, že patří k legendárním sanninům...” dodala.
,,Vy jste bojovaly proti Orochimarovi?!” zděsil se.
,,Já vím že je to nefér, když jsme na něj byly tři, ale on se zbytečně moc rozčiloval...” pokrčila Argo rameny.
,,To snad nemyslíte vážně! Zase jste do něj ryly?” rozzlobil se Charllee.
,,Cože? Ony s ním už někdy bojovaly?” vyjekl Kakashi a změřil si ho pohledem.
,,Jo... asi už podvacáté...” máchl rukou, ,,ale nebojte se, zatím ho vždycky porazily, tedy dokud jim zase dřív nezdrhne...” dodal když si všiml jejich vyjevených pohledů. S Kakashim a Gaiem to jen efektivně seklo o zem.
,,Zase?” nechápal Gai, když se zvedal.
,,Jo, pokaždý zdrhne...” vmísila se Arwen do rozhovoru.
,,Jo a vždycky v tom nejlepším...” zamračila se Ayame kysele.
,,Jestli nám nevěříte, zeptejte se Kakadu...”
,,Kakadu?” vyhrkli nechápavě senseiové.
,,Zase se nám pletl do cesty, nechápu, proč se motá tam, kde si hrajou dospělí...” odfrkla si zlobně Argo.
,,Kakadu... to je ten maličký Uchiha, co furt všude ohlašuje, že je MSTITEL...” pokusila se jim to Ayame objasnit.
,,Aha... myslíte Sasukeho!” svitlo Kakashimu.
,,Pořád lepší než blonďatý pako...” zavrčela Argo při zpomínce na něj.
,,Kdo je blonďatý pako?” nechápal se zoufalým tónem v hlase, v jejich přezdívkách se prostě neorientoval.
,,To je ten, co se před tebe postaví a řekne: Jsem Uzumaki Naruto a jednoho dne se stanu hokagem... Tomu věřte... Pokaždé když to slyším mám chuť ho zabít...” postěžovala si.
,,No, dobře, pěkně jsme si popovídali, ale teď už byste měly jít domů...” změnil Charllee téma, protože Gai i Kakashi toho měli za tak krátkou chvíli patrně dost a šla jim z toho hlava kolem.
,,Obávám se, že nejsme schopny kamkoliv cestovat...” pravila unaveně Arwen a spustila nohy z větve.
,,To chcete přespat v Zakázaném lese?!” vyjekl Gai. Bylo to snad poprvé co slyšel že by někdo dobrovolně zůstal v nejhrůzostrašnějším a nejnebezpečnějším místě v Konoze.
,,Tady si na nás nic netroufne a taky tu nejsme sledovány 24 hodin denně 7 dní v týdnu těmi blbečky s maskami,” vysvětlila Ayame.
,,Ani bych neřekla. Tam jsou nějaký tři fleky...” Argo ukázala na les za senseiema (Nagadir: Bože, to je ale patvar! Pitomá čeština a pitomé zkloňování...). ,,Zaútočíme nebo se budeme bránit?”
,,Ne, půjdete se mnou domů!” rozhodl Charllee.
,,Klidně, jestli nás tam chcete dovléct...” pokrčila Arwen rameny.
,,Neměla by jsi se svým senseiem mluvit takovýmhle způsobem,” zakroutil nad tím Gai nesouhlasně hlavou.
,,Zmlkni Migréno!” zakřičela Argo rozzuřeně.
,,Holky dolů!!!” zařval Charllee. Jakmile to dořekl, Ayame, Argo a Arwen sletěly leknutím ze stromu a dopadly na zem. Tvrdě... dost tvrdě.
,,To bylo kruté, Charllee,” zasípala Arwen a pomalinku se zvedala.
,,Jsem Charllee – sensei,” opravil ji.
,,k***a...” zanadávala Argo.
,,k***a se neříká!” napomenul ji.
,,k***a! Zdrháme!” zakřičela, když zaregistrovala že se chce po ní ohnat.
,,k***a se neříká!” křikl, ale než se všichni tři nadáli, holky jim utekly. Stačili se pouze otočit, aby zahlédli jejich záda jak mizí v temnotě. Několik vteřin poté spadli ze stromu čtyři poloomráčeni členové ANBU. ,,k***a...” postěžoval si jeden z nich, a to dost nahlas.
,,k***a se neříká,” zasténal Charllee nešťastně.
,,Hlavně že ty to pořád opakuješ...” připomněl mu Kakashi.
,,Drž hubu, ještě ty začínej! Stačí, že je Migréna dneska dvakrát vyplašil... vlastně Gai... promiň...” opravil se vzápětí.
,,Jak na tu přezdívku vlastně přišly?” zajímal se Gai.
,,Na to přišla Arwen... hmmm... myslím, že už vím kam šly,” schoval nějaký papír, na němž bylo dost značné velmi časté používání. Byl celý zmuchlaný, ale stále funkční.
,,Kam?” chtěl vědět. Prosím, jen ať už nikam neběháme, modlil se v duchu.
,,Domů...” odpověděl prostě.
,,No, nic nás tu už nedrží, a tak si z nich můžeme vzít příklad...” navrhl Kakashi s úsměvem.
,,Chceš si číst, co? Proto chceš z tadyma vypadnout...” zašklebil se na něj Charllee. Kakashi se pouze pousmál, posbírali ANBU a vrátili se do vesnice.
Když Charllee dorazil domů byl už docela unavený. Všude bylo ticho a tma, rozsvítil v kuchyni, na stole ležela teplá večeře. ,,Ještě, že je mám...” povzdechl si, a když se najedl šel se podívat do jejich pokoje. Pomalu otevřel dveře a naskytl se mu krásný pohled na všechny tři, které spokojeně spaly ve svých postýlkách.
,,Dobrou noc, andílci...” pousmál se.
,,Dobrou noc, Charllee...” ozvalo se jednohlasně.
,,Jsem Charllee – sensei.”
,,Detail...” ozvala se Argo.
,,Tak dobrou noc...” otočil se a odešel.

Druhý den...
Charllee přišel brzy ráno do kuchyně. Na stole na něj čekala vydatná snídaně se vzkazem:

Jsme na střeše, máme rozcvičku...
A. A. A.

V rychlosti zhltl jídlo a vydal se za nimi.
,,Dobré ráno, andílci...” pozdravil je, když tam dorazil.
,,Dobré ráno, Charllee, ty nosíš růžové pyžámko s králíčkama?” divila se Arwen a měla co dělat, aby se nerozesmála.
,,Cože?” unikal mu význam její věty.
,,To je roztomilé...” uculovala se Argo.
,,Přišel jste v pyžamu, Charllee – sensei, to jste si ještě nestačil všimnout?” vysvětlila Ayame a také se přemáhala.
,,Panebože!!” zrudl a s neuvěřitelnou rychlostí se běžel převléknout. Když se vrátil zpět, holky tam už nebyly, ale opět mu zanechaly vzkaz: Za tři minuty u staříka... Charllee se tedy vydal za hokagem.

U Hokkageho...
,,Sakra, kde ten váš sensei vězí?” stěžoval jsi Naruto dívkám, jelikož tam Charllee ještě stále nebyl.
,,k***a, ty máš co říkat, Kakashi přileze až za dvě hodiny!” osopila se na něj Argo.
,,k***a se neříká,” ozvalo se ode dveří.
,,Jé Charllee – sensei, vy už jste dorazil? A kde máte to skvělý pyžámko?” začala se Ayame smát.
,,Jaký pyžámko?” chytil se zvědavě Naruto.
,,Růžový, s králíčkama!” rozchechtala se Argo.
,,Zmlkni! Ty s růžovým králíčkem spíš!” obořil se na ni a v obličeji byl rudý jako rajče.
,,Co máte proti Králíčkovi?” naježila se. Další zbytečné řeči ale přerušil hokage, který právě dorazil a usadil se za svůj pracovní stůl.
,,Týme sedm, Charllee týme, vaší misí bude sbírání jablek v nedalekém sadu,” přejel je všechny pohledem.
,,To myslíte vážně?” vzdychla Ayame.
,,Protože jste čerství absolventi akademie, tak...” pokračoval, holky ho však přerušily odkašláním, hokage pouze přikývl na srozuměnou, ,,... je pochopitelné, že mise které dostáváte jsou skupiny E a D. Kakashi se k vám připojí na místě.”
,,Jo, protože trůní u hrobu...” zašeptala Arwen, a Ayame s Argo se tiše rozchechtaly.
,,Co jsi to říkala?” chtěl vědět Sarutobi. ,,Nic, hokage – sama, nic...” usmála se Arwen. Hokage tedy raději pokračoval, předal jim zbytek instrukcí, a nakonec se všichni vydali k místu určení.
,,Ne že tě napadne ty jablka po někom házet!” varoval Charllee Argo, když se blížili k sadu, přičemž cestu začínaly lemovat stromy obsypané ovocem.
,,To by mě nenapadlo! Díky za skvělý typ. Doufám, že Naruto umí dobře chytat...” pousmála se ďábelsky.
,,Mluvíte o mně?” našpicoval Naruto uši.
,,Bohužel...” zamračila se kysele a odvrátila se od něj.
,,Mimochodem, jakto, že jste teprve absolventi akademie?” začal se vyptávat poté co se ho pokoušela ignorovat.
,,My jsme na akademii nikdy nestudovaly, hokage mluvil pouze k vašemu týmu,” vysvětlila Arwen.
,,Cože?” vyjekl hlasitě.
,,Jak je to možné, Charllee – sensei?” pohlédla na něj Sakura nechápavě.
,,To se těžce vysvětluje, možná si na to někdy udělám čas a objasním vám to...” pokrčil rameny, ale rozhodně neměl v úmyslu jim cokoliv objasňovat.
,,Konečně jste tady!” zavolal na ně Kakashi, který stál opřený o bránu do pozemku a četl si. Jen co přišli blíž, schoval Icha Icha a zavedl je k řadám které měli očesat.
,,Tak a můžete se pustit do práce,” vyzval je Charllee se širokým úsměvem.
,,Musíme?” ptala se Argo v naději, že by se jich to třeba nemuselo týkat.
,,Ty rozhodně ano...” pravil přísným hlasem a lehce se zamračil.
,,Jsou tu dvě řady stromů, pro každý tým jedna, ne?” navrhl Kakashi.
,,Myslím, že to půjde,” přikývl Charllee souhlasně.
,,Kdo je sesbírá dřív, vyhrává!” zavýskal Naruto s nevídaným nadšením.
,,Dobře, můžete začít, ale my už máme tři stromy...” řekla Ayame, která právě rovnala jednu plnou bednu na druhou. ,,Jak to?” vykulil oči a zmateně přejížděl očima z beden na děvčata.
Páni ty jsou rychlé... pomyslel si Sasuke, přičemž se tvářil jako by mu všechno bylo ukradené.
,,Máte na to nějaké fígle?” zajímala se Sakura ve snaze zjistit jak si to co nejlépe ulehčit.
,,Ani ne...” zazněla jednohlasná odpověď.
,,Tak to já použiju Kage Bunshin no Jutsu!” usmál se Naruto.
,,To používaj jen slaboši...” nemohla si Ayame odpustit, čímž ho zarazila.
,,Než s tím začneš, my už budeme dávno hotové...” vystrčila Argo hlavu z koruny jedné jabloně, kam se mezitím stačila přemístit, a hodila po něm jabko. Naruto se mu však pohotově vyhnul...
,,k***a, on uhnul!” zanadávala a opět zmizela v listoví.
,,k***a se neříká,” zaznělo automaticky od jejich senseie, který se teď usadil na jedné větvi, odkud měl parádní výhled na své studentky.
Tomu se mi vážně nechce věřit. To přece nemůžou být ty stejné holky co porazily Orochimara! myslel si Sasuke nevěřícně. A Ayame je v jejich týmu pohlédl na ni krátce, ale nakonec se také rozhodl pracovat. ,,Pojď Sakuro, ať už to máme za sebou...” vzdychl a přesunuli se ke své řadě.
Holky mezitím stačily obrat už sedmý strom. Ayame ležela pohodlně v trávě, lehounce máchala rukou a navigovala sloupec vody, který rychle a efektivně sundával jablka ze stromu. Argo se proplétala mezi větvemi a vyhýbala se vodním sloupcům, zatímco Arwen stála pod dalším, její vlasy pokaždé vystřelily vzhůru, opatrně uchopily většinu jablek a stejně opatrně je položily do předem připravených beden.