Love

Ukončení novým začátkem 2:Žít a užívat si s noční můrou

„Táta se asi zase zpozdí, co?“ Zeptala jsem se mamky, když už byl krásně prostřený stůl a obě jsme u něj seděli.
„Teď musí pracovat víc, přece jenom je to velká společnost a teď je tam toho hodně, i co se zakázek týká,“ zněla, jako by přesvědčovala sama sebe.
„Mazda sem, Mazda tam, já vím,“ smutně jsem se podívala do talíře a pak na mamku hodila falešný úsměv, jako že mě vůbec netrápí, že tu není.
„Tak co, pomodlíme se a pustíme do jídla,“ řekla s nadšením, i když bylo jasné, že mě prokoukla, na to spolu býváme až moc často, takže všechny záhadné tváře hned prokoukneme.

„Bylo to vážně skvělé, jsi nejlepší, děkuji,“ s úsměvem, jako měsíc jsem pověděla mamce a pohladili si naprosto plný břušek. Slova mi oplatila jen velmi šťastným úsměvem. Nejlepší je prostě spokojené děvče.
„Tak já si jdu do pokoje ještě číst a pak asi půjdu spát,“ pusu na její líc, a odešla jsem.

Dodatek autora:: 

Místy je to takové, že to může působit, jako přeskočení určitého děje, ale v prvním díle jsem zmiňovala, že to na moc dílu nevidím, i tak doufám, že se vám to aspoň jako příběh bude líbit. Smile Wink

Sparkless - Kapitola 40.: Finále!

No tak…
No tak…!
Alespoň jedno slovo!
Seiji, řekni něco!
Hej, no tak, dělej!
„Shiro…“

Dodatek autora:: 

A je to tady. Po 188 stranách, téměř 111 tisíci slovech a více jak 650 tisíci znacích, 40 kapitolách, 3 měsících a celém, téměř zánovním balení nervů je to tu! Finále! Poslední díl! Konec! Závěr! The end! Finito!
V tuhle chvíli cítím směsici radosti, smuutku, hrdosti a úlevy. Sparkie je moje nejdelší, nejrychleji dokončená a.... celkově asi nej-doplňte si slovo- povídka. Až kliknu na Poslat, bude to celé za námi. Tímto bych vám chtěla všem mockrát poděkovat. Úplně všem, ať už jste komentovaly nebo ne, ať už jste mě zahrnovaly superlativy nebo kritikou. Děkuju. Motivovaly jste mě a já podala zatím svůj nejlepší výkon. Poděkování (první část) a Poděkování (druhá část) <- Je to psané škrabopisem přes tablet ♥ Všechna jména, která se kdy objevila v komentářích. Oranžově zvýrazněné jsou ty čtenářky, které poctivě komentovaly pravidelně a které mě nejvíc podporovaly (pokud jsem někoho vynechala, moc se omlouvám).
Sparkie, jak jsem začala Sparklessovi mazlivě pžezdívat asi po třech kapitolách, mi přirostl k srdci stejně jako postavy. Původně jsem si od něj nic neslibovala. Prostě další pokus o povídku. Nedoufala jsem, že jí kdy dokončím a už vůbec ne, za tři měsíce.
Abych byla upřímná, Sparkie je taková splácanina všech nápadů, jaké mi za posledních pár měsíců vyvstanuly v hlavě. Povahy hlavních dvou aktérů jsem vzala z nikdy neuskutečněné povídky, Nanamiho jméno zase pochází z komiksu Niban omote, který jsme asi před dvěma lety dělaly (a nedodělaly) s Girou, ale jelikož mi bylo líto to jméno nevyužít... tak skončil ve Sparkiem. Totéž platí i o scéně s budíkem, hledání psa, nošení do schodů, házení mobilu do řeky, epický boj a s následným ošetřováním... nikdy nevyužité nápady, kterých mi přišla škoda. Takže tyhle střípky jsem slila dohromady pod ananasovou záštitu a je to. Sparkless byl na světě. Moje první shounen-ai povídka.
Už připravuji další sérii, která by měla být zaměřená víc na Ritsuku a Hibikiho, ale ti dva zlobiví kulíšci se mi pořád tlačí na post hlavních hrdinů. A na co se můžete ve dvojce těšit?
Na Hibikiho bez košile (100%) , sex na území školy (pravděpodobně) , polibek mezi Nanamim a Ritsukou (možná), VELKÉ ODHALENÍ (určitě!) a spoustu dalšího stuffu, který bude ještě nepochopitelnější než první díl. Takže... tímhle končíme éru Sarklesse.
Těšte se na druhý díl- Sparkless: Double Bang!
Dyamirity ♥

Ukončení novým začátkem 1:První z posledních dnů

Život se musí nějak ukončit a já ho ukončuji novým začátkem.
Jmenuji se Aseno Ayumi , bude mi 18 let a s rodiči jsme se přestěhovali do Tokya. Nastoupila jsem do školy v polovině semestru, tak mě bude jistě čekat velmi příjemné uvítání. Nikdy jsem nebyla ta, co prahne po oblíbenosti, i když bych mezi ty nějaké fifleny i zapadla. Jenže jsem ze sebe vždy dělala pravý opak, chudá, prostá děvečka. Vždy mě zajímala budoucnost a to co chci jednou dělat, i když už k tomu nemám důvod, pořád jdu tam, kam jsem chtěla směřovat.

Dodatek autora:: 

Mé předešlé povídky mají na čas pauzu, ale už tam něco rozepsaného mám, tak začnu přidávat až toho bude víc.
Jinak "Ukončení novým začátkem" bude kratší povídka. Hádám tak s pět dílků možná + jeden, dva. Začátek je takový poněkud nudnější a všechno je tam hodně narychlo, přece jen něco ukončuji Wink Přeji příjemné čtení.

Vražedné umění I - Krvavá stěna 04

V zámku zarachotily klíče a dovnitř vstoupila paní Růžičková. Přezula se a vpochodoval do obývacího pokoje.

Dodatek autora:: 

Udělejte mi radost a napište komentář, nemusí být dlouhý, jen abych alespoň věděla, že to někdo čte. Wink

Sparkless - Kapitola 39.

„Seiji, musíš z toho pokoje vyjít!“
„Hm…“
„Nežertuju! Pojď ven!“
„Hm…“
„Já vím, že jsi smutnej, ale musíš jíst!“
„Já nejsem smutnej. Tohle je čistokrevná deprese!!“

Dodatek autora:: 

Čauky mňauky. Dneska to bude rychlovka, protože mě sklátilo to, co Nanamiho ve čtvrté kapitole. Rýmička mě udeřila svou palicí a já jsem naprosto K.O. Tím pádem jsem připoutána na lůžko.
Ale unikla jsem na pár chvil k počítači a tak sem dám další kapitolu. Nebude vykurzívovaná a překontrolovaná, takže mě prosím omluvte, doplním to, až budu moct.
Ale je to předposlední kapitola, takže to přehlédněte, ano? Jinak nemůžu mluvit, jen sípu. Fňuk.
Nuž to jen tak mimochodem. Dneska jsem mamince nenápadně naservírovala, že jsem už párkrát četla shounen-ai / přesněji jsem jí to řekla jako: mangu s gayi. Buď můj sípot přeslechla, nebo jí to neva.
To je můj plán. Naservírovat jí to po kouscích =D A doufat, že to vyjde.
A teď ke Spakiemu: Tahle kapitola byla mučení, ale doufám, že to na ní není poznat.
Konec je až bolestivě předvídatelný. Samozřejmě nás čeká ještě poslední kapitola, ale asi už všichni uhodnete, jak to dopadne. No jó... Dyami-chan je průůůhledná.
Už musím končit, aby mi sem někdo nenaběhl. Vy si užijte kapitolu a já si rychle na flashku natahám co nejvíc yaoi, abych měla co dělat na noťasu (bez netu) v posteli ♥
Přejte mi brzké uzdravení, zejtra jdu k doktroce =D

Polibek deště 07

RYUU
„Takže něco s vanilkou nebo jahodami. …. Hmmm, tenhle by šel.“ Mluvil jsem si pro sebe, když jsem hledal na internetu dort nebo zákusek, který bych mohl Kimovi upéct.

Dodatek autora:: 

A je tu další dílek :)Doufám, že se vám bude líbit Smile A hlavně doufám, že mě co nejdřív napadne pokračování, protože nemám ani tušení jak by to mělo být dál XD XD XD *cítí se zahanbena* XD XD

Dej mi svůj úsměv - 8. kapitola - konec

Vzbudím se asi v půl sedmé ráno a nemůžu si vzpomenout, jak jsem se dostala do postele. Jsem vysvlečená do spodního prádla a poslední vzpomínka je, jak mě Martin nese domů. Já usnula!

Dodatek autora:: 

Poslední díl!! Laughing out loud
Ale nebojte, napadlo mě pokračování, takže možná napíšu druhou sérii. Teda pokud jí vůbec chcete?? Smile
A opět děkuju Aranis za povzbuzující komentář! ^^

O něco málo více štěstí 2

AIUMI

Dodatek autora:: 

Takže, tadyk je druhý díl této povídky Smile musím přiznat, že vznikl na základě toho, že, že... Už vlastně ani nevím Laughing out loud .. Jinak doufám, že se vám bude líbit Smile a také vám přeji příjemný počteníčko Smile
YUP Laughing out loud A nikdo není dokonalí, takže se omlouvám za neopravený chybi Smile

Sparkless - Kapitola 38.

Byl ochoten mu to i dát…
…kdyby se v tom okamžiku nerozletěly dveře dokořán.
Homura překvapeně vzhlédl.
Nanami se stejně překvapeně zvedl na loktech a hluboce zaklonil hlavu, aby viděl.
Ritsuka se zmohla jen na šokované vyjeknutí.

Dodatek autora:: 

Oficiálně nejsmutnější kapitola ever. Bulela jsem u ní jak želva. Máma se mohla strhat smíchy, když jsem jí vysvětlovala, že je to kvůli tomu, že zrovna píšu hodně smutnou kapitolu povídky.
Ale zároveň je to kapitola, kde se stane něco, co jste asi nečekali. Nebo možná čekali, ale nečekali jste, že se to stane takhle... =D
Nezapomínejte, že máme pořád dvě kapitoly do konce. Ještě se tam něco musí stát!! =D
Už bych zase brala prázdniny. Škola mě naprosto ničí. Dneska jsme psali první písemku z němčiny (BIG EPIC FAIL!!) a domů jsem se dostala až v půl sedmé. Po devíti hodinách školy, klarinetu a rozšířené výtvarce jsem pak seděla v kuchyni a naprosto jsem si užívala chvličku klidu, kdy jsem se cpala pizzou a nemusela nic dělat... wááh... už sem jen přidám tuhle kapitolu a asi jdu spát. Anom přesně tak! =D
Zrovna si dávám maličkou pauzu v psaní, abych si trochu odpočinula a nabrala nové nápady. Mám pocit, že jsem ve Sparkiem vypotřebovala všechny shounen-ai nápady a scény... hrůzný pocit =D
Máme tu další dvě ilustrace! Některé z vás je už vyčmuchaly (což upřímně nechápu =D), ale pro vás ostatní ZDE! a ZDE! <- K té druhé... Varuji vás. Předem. Pak si nestěžujte =D
Užijte si tuhle kapitolu a... neplačte.

Vanilla Sky 4

„Ako sa ti darilo?“ spýtala sa ma Nora, keď sme všetci traja nasadli do sivého mercedesu.

Syndikovat obsah