Přál bych si, abys mě držel za ruku, tak jako poprvé. Abys tu byl se mnou a díval se na mě. Věřil, že budu statečný a oddaný tomu, co přijde.

„Tohle jsou zbytečná data.” řekl AI pomocník a sežral mi domácí úkol.

Jsem vir, byl jsem virem a virem zůstanu. Jsem na to taky patřičně hrdý.

Drak přistál, kýchl a všechny nás ohodil. „Omlouvám se, prach mi nedělá dobře.”

„K čertu s tím!“ nadávala jsem na knihy, které mi už zase spadly na hlavu. Kopanec spustil další lavinu knih a veteše. Prachová mračna mě zase vyhnala do přízemí. Kašlala jsem a utírala si slzy. 'Pitomý haraburdí!' Prsty jsem si prohrábla rozčepýřené po ramena dlouhé šedivé vlasy. Jo, mám je šedivé, a to si je ani nebarvím. Strašně mě to štve, nenávidím je. Zkoušela jsem je několikrát obarvit, ale žádná barva pořádně nedržela. Ve škole se mi kvůli tomu smějí a lidi na ulici po mně divně koukají.

Byla tma. Seděla jsem na studené lavičce, která stála před domem. Už jsem tu pěkně dlouho, pomyslela jsem si. Opatrně jsem se zvedla, ale ještě pořád se mi pěkně motala hlava.