Láska čeká všude

Prší, ale mě je to jedno. Utápím se ve vzpomínkách na něho.
Ptám se sama sebe proč, proč sem mu nedokázala říct co cítím. Sedím teď na místě kde jsme se poprvé potkali, byly to moje nejkrásnější chvíle,
ale všechno je pryč. Dneškem skončilo vše. Můžu si za to sama. Začínají mi téct slzy, nemá cenu je zastavit, nemam na to sílu.
On mě nenávidí. Neměla sem ho vůbec podkat. Zůstala jsem sama na všechny mé pocity a vzpomínky jsou jako jed v mích žilách.
Vzpomínám jak mě poprvé pozdravil, jak ironické, zrovna jsem brečela a on si jen dělal starost. Ptal se mě proč brečím a já mu jen skočila do náruče
a on mě jen něžně objal. Ale stejně je všechno pryč. Ani nevím jak dlouho už tu sedim, ale nezají má mě to. Chci už jen zemřít.
On už se stejně nevrátí. Začíná mě přemáhat únava, snažím se z posledních sil bojovat, ale nakonec stejně usnu.
Budí mě nějaký výkřik. Ten hlas je mi povědomí. Ale nevím čí je, ani o tom nepřemýšlim. A zase pomalu upadám do říšě snů.
„Claire, Claire kde si ?!“ volal někdo. Pomalu jsem otevřela oči abych zjistila kdo to je. Když sem ho uviděla nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byl to on, to on tu volá mé jméno, to on mě tu hledá. Nechápu to.
„Royi co tady děláš.“ ptám se nevěřícně
„Hledám tě, už od včerejška.“
„ Ale proč, vždyť mě nenávidíš.“
„Ne to není pravda. Včera sem si uvědomil jakou chybu sem udělal a tak jsem šle k tobě domu abych se ti omluvil, ale tvoje mamka mi řekla, že si už tři dny nebyla doma a tak sem se tě hned vydal hledat.“
„Nerozumím tomu.“
„Miluju tě Claire, miluju tě víc než svůj život. Prosím vrať se domů.“
Opravdu to řekl, opravdu mě miluje, já, já tomu stále nevěřím. Právě je ta chvíle kdy mu to říct, jsem si tím 100% jistá.
„ Taky tě miluju Royi.“
„Tak vstávej jdeme domů.“ Řekl a podal mi ruku. Já sem jí tedy přijala. A šli jsme spolu domů ruku v ruce.