Nečekaný host

A dny plynuly dál, za dobu se Minato neukázal, což Sakuře ani nevadilo, svých starostí měla nad hlavu. Jedna z největších byla její stále se zvětšující bříško. Momentálně se nacházela v sedmém měsíci a nebyla to žádná sranda. I když ji čekali ještě dva, sotva vyšla schody. Ale jinak se cítila jako v pohádce.
Jednoho dne se vydala jen na malou odchůzku Konohou. Byl zrovna krásný jarní den. Naruto byl na misi, takže na několik dní osamotněla, ale na druhou stranu byla ráda.

Na tenkém ledě

Sakura dopadla do postele a tvář si schovala do dlaní. Cítila se mizerně a k tomu ještě ta bolest břicha. Dobře věděla, že ji stres ubližuje, ale teď si nemohla pomoct. Jímal ji strach, jak o její dítě tak i o Naruta. Nejspíš už to ví.

Chtěl bys být znovu tátou„Ty jsi ale ospalec.“ Zašeptal ji někdo pozdě v noci. Zamžourala, ale neprobudila se. Neměla chuť vstávat, raději se jen přetočila na bok a dál spokojeně oddychovala. Nevěděla, kdo je, ale to jí bylo jedno. Ovšem tomu, co se jí pokoušel probudit, to tak jedno nebylo. Znovu s ní jemně zatřásl a pak přiložil své rty na ta její. Ihned se probudila a přitiskla se k němu. Už dávno věděla, kdo to je, ale ani on ji nemohl donutit vstát. On si však nedal říct a pomalu ji zvednul z postele a posadil si ji na klín.

Težká volba

„Tak vidím, že jsi na to přišla.‘‘ Ozvalo se za ní. Zprudka se otočila. Vždyť si myslela, že je zde sama. Pohlédla Minatovi do tváře, který tentokrát už neměl ten milý pohled. Tvářil se přísně a ona z něj měla strach. Pomalu se postavila a on vykročil proti ní. Jenže když se otočila, uviděla ten hluboký sráz. Trochu se jí zamotala hlava a myslela na nejhorší. Nechápala, kam zmizela jeho milá tvář. Tohle byl úplně jiný člověk.