......ALIVE?! -11. kapitola

Na tenkém ledě

Sakura dopadla do postele a tvář si schovala do dlaní. Cítila se mizerně a k tomu ještě ta bolest břicha. Dobře věděla, že ji stres ubližuje, ale teď si nemohla pomoct. Jímal ji strach, jak o její dítě tak i o Naruta. Nejspíš už to ví.
Ozvalo se zaklepání. Ona zvedla hlavu a pohlédla k oknu. Její tváře se hned rozzářili, jakmile za oknem zahlédla Minata. Rozběhla se k oknu mu otevřít. Hned si padli do objetí a ona se mu vyplakala na rameno. Okamžitě se jí ulevilo, protože ho konečně měla u sebe. Minato už všechno věděl, už nějakou dobu ji pozoroval, dokonce viděl i tu hádku.
„To bude v pořádku.‘‘ Utišoval ji a pohladil ji po vlasech. Sám ale věděl, že to dobré nebude. Už věděl, co mají v plánu. Sakura ho chtěla políbit, ale vyrušilo je klepání na dveře. Pohlédla na dveře, když se však otočila, Minato už tam nebyl. Znovu posmutněla, měla takový pocit, že nemohou být spolu.
Klepání sílilo.
„Co je?!‘‘ Zavolala. Neměla teď na máminy řeči náladu. Znovu se zhroutila do postele s brekem.
„Sakuro, prosím, otevři!‘‘ Ozvalo se znovu. Tohle ovšem nebyl hlas její mámy, tohle byl Naruto. Vydala se ke dveřím a otevřela. Při pohledu na Naruta se trochu zděsila. Byl celý bledý. Takhle ho v životě neviděla.
Hned si padli do náruče. Sice byla ráda, že ji objal, ale přála si, aby tam místo nebyl někdo jiný.
„Promiň.‘‘ Špitl a zatulil se jí do vlasů. Sakura však dobře věděla, že omluvit by se měla ona. Nic špatného neudělal, jen ho využili. Litovala sama sebe. Oddělila se od Naruta a pohlédla mu do tváře.
„Je ti dobře?‘‘ Zeptala se ho a pohladila ho po obličeje. Naruto jen posmutněl a pohladil ji po její tváři, slabě se přitom pousmál.
„Je mi dobře, jen….‘‘ Nedokončil a zbledl ještě víc. Měl strach ji to říct, teď nebyl ten správný čas říct jí to. Mohlo by jí to ublížit.
„Co se stalo, řekni mi to?!‘‘ Pomalu začala nejistět. Nejspíš teď nešlo o ně dva. V tomhle okamžiku mluvil o někom jiném.
„Sakuro, oni ti to dítě chtějí vzít.‘‘ Řekl. Sakura se zděsila, začala zrychleně dýchat a zorničky se ji rozšířili. Tváře se jí pomalu začali třpytit slzami. Naruto ji pevně objal, samotnému mu bylo do breku, ale nechtěl ze sebe dělat slabocha. Slzy ovšem neudržel, dál ji hladil po vlasech. Nechal slzám volný průběh.
„Chtějí tu udělat teď.‘‘ Zašeptal ji do ucha. Poznal, že začala zrychleně dýchat. Bylo by lepší, kdyby raději mlčel.
Tohle ale Sakura nemohla dopustit. Nedovolí, aby jí vzali její štěstí. Ovšem byla bezmocná. Ona měla nad ní větší slovo, už zbývala jen jediná možnost. Útěk. Další otázka ale byla, kam. Sama to nezvládne a Naruto tu musí zůstat. Když přemýšlela, neuvědomila si, jak příšerně zbledla.
„Jsi v pořádku?‘‘ optal se jí. Povšimnul si, že ji od země dělí jen jeho paže objímající ji kolem pasu. Pomalu ji vzal do náruče a položil ji na postel. Vůbec ho nevnímala, jako by byla jen loutka. Slzy ji stékali po tvářích, ruce měla na svém bříšku a pohledem směřovala někam do dálky. Nevnímala ni tu bolest břicha, která ji denně jímala. Vnímala jen tu bolest u srdce. Ta jediná ji svazovala. Pomalu už ani neslyšela Narutův hlas ani kroky mířící k jejímu pokoji. Už jen cítila tu neskutečnou bolest, až nakonec jí ztěžkla víčka.
Sakura začala pomalu přicházet k sobě. Pootevřela víčka a rozhlédla se po místnosti. Vše kolem ní bylo bílé. Malou chvilku si myslela, že je v nebi, ale když je pootevřela víc, před ní se vyjasnil nemocniční pokoj. Trochu se vylekala a zprudka se posadila, ovšem něčí ruka ji zatlačila zpět. Otočila k té ruce. Vedle ní seděl Naruto. Tentokrát už neměl bledou tvář, ale tvářil se velice šťastně.
„Co se stalo?“ Zeptala se ho, ale on ji jen políbil. Sice mu polibek opětovala, ale bylo to jiné než s Minatem. On její tělo vždy zahrál, jen on v ní vzbuzoval ty neobyčejné pocity naprostého blaha. Litovala ho, on ji miloval a ona si s ním jen hrála. Zajímalo ji, jak to hodlá Minato nakonec vyřešit, aby mu neublížil. Nějak ji to do jeho plánu přestalo zapadat. Ala i tak se mu snažila polibky oplácet co nejlépe.
„Tak už mi to řekneš?“ Pokračovala ve vyptávání, ale on byl tak šťastný, že ji málem umačkal.
„Nakonec se rozhodli, že ti to dítě nechají.‘‘ Oznámil ji konečně tu novinu a ona mu radostí skočila do náruče. Dokonce se i rozplakala. Ovšem nebylo to z radosti, ale ze smutku. Teď když viděla, jak se na to dítě Naruto těší, nemohla mu to udělat. Nesmířil by se s tím, nikdy by ji to neodpustil a právě to ji vadilo. Ale teď to vyzradit nemohla.
Čas pomalu plynul. Za tu dobu se toho hodně změnilo. Sakura se nastěhovala k Narutovi, ovšem i přes to všechno ji pokaždé, když nebyl Naruto doma, navštěvoval Minato. Když se ho ale zeptala, jak to řeknou Narutovi, ihned změnil téma. Sám ani nevěděl, jak to udělají. Dokonce ji na to nedal ani prostor. Neměla ani možnost něco říct, protože ji pořád líbal a mazlil se s ní. Chtěl ji jen dokázat, jak moc ji miluje, protože začal žárlit. Moc se mu nelíbilo, že jeho Sakuru objímá někdo jiný.
Právě vysvitlo slunce, Sakura se slastně protáhla. Chtěla se posadit, ale něco ji zatlačilo zpět. Ovšem nebylo to její pětiměsíční bříško, nýbrž tvrdě spící Naruto. On ji nevnímal, jen dál objímal její bříško. A tak neměla důvod vstávat. Znovu se zatulila do peřiny a pohladila Naruta po vlasech. Hned se probudil a pohlédl ji do tváře.
„Promiň, probudila jsem tě.‘‘ Omluvila se a dál ho hladila po vlasech. Naruto ji neodpověděl, jen se na ni krátce pousmál a zatulil se k jejímu bříško. Sakura ho přestala hladit po vlasech a svůj pohled přesunula nějak do dálky.
„Nad čím přemýšlíš?‘‘ Ozvalo se někde ze zdola. I hned přestala hypnotizovat místo na zdi a sklopila hlavu. Naruto se na ni ze zdola usmíval a stále pevně objímal její bříško. Bylo ji do pláče při pomyšlení, že neobjímá svoje dítě, ale sourozence. Tak moc se na ně těšil, až měla i strach mu to všechno říct. Naruto se přesunul k jejímu obličeji a jemně ji políbil na tvář. Poslední dobou si toho začínal všímat. Něco nebylo v pořádku a on nevěděl proč.
„Co tě trápí.‘‘ Zašeptal, ale ona mu neodpověděla. Nedokázala se mu ani podívat do očí. Naruto ji pohladil po dlouhých vlasech. Tentokrát se mu do očí podívala. Byl šťastný a právě to ji moc bolelo. Tentokrát se však rozhodla, že se nebude nad ním pozastavovat. Ani nad tím co bylo a bude. Znovu ho pohladila po vlasech a on jí přiložil ruku na bříško a rty ji přiložil na krk. Nechala se jím laskat a rukou mu zajela hluboko do vlasů. Někde hluboko v duši chtěla Minata. Naruto vycítil, že není něco v pořádku a pohlédl ji do očí.
„Nechceš mi něco říct?‘‘ Zeptal se jí, tentokrát vážně. Sakura neodpovídala, jen sklopila hlavu. Přemýšlela, zda mu to má říct nebo mlčet.
„Jen mi je špatně.‘‘ Zalhala mu a pohladila si bříško.
„Odpočiň si.‘‘ Špitl a políbil ji na tvář, pak jen zmizel ve dveřích.