......ALIVE?! -12. kapitola

Vypadni!

Sakura se zhluboka nadechla. Už mu dál nemohla lhát. Moc ji to ubližovalo. Rozhodla se, že si ty chvilky, co spolu stráví, užije. Posadila a vzala si župan, do kterého se potom zabalila. Nemohla spát, bylo jí tam samotné smutno. Vydala se za Narutem, který právě dělal snídani. Nikdy v životě ji nenapadlo, že bude Naruto tak skvěle vařit. Nádherná vůně se linula kuchyní. Zhluboka se nadechla a nasála do sebe tu skvělou vůni. Pomalu k němu přistoupila zezadu a přiložila mu hlavu na rameno.
"Myško, běž lehnout.'' Řekl a pohladil ji po bradě. Sakura se usmála a dala mu jemnou pusu na tvář. Už se jí sbíhali sliny, rozhodně si teď nechtěla jít lehnout, ale sníst tu dobrotu.
"Běž, donesu ti to do postele.'' Oznámil jí. Sakura se usmála. Poslední dobou ji pořád takhle rozmazloval. Dokonce by kvůli ní i skočil z mostu.
Usmála se, snídaně v posteli byl pro den ten nejlepší začátek. Pelášila tedy zpět do postele tak rychle, jak ji momentální stav dovoloval. Zavrtala se do peřinky a čekala na něj. Dlouho nemusela. Po chvilce, co zaběhla do pokoje, se dveře pomalu otevřely. Už z dálky cítila tu nádhernou vůni. Naruto pomalu přistoupil k ní a sedl si vedle ní na postel. Když jen očkem pohlédla na talíř, který mu spočíval na klíně, začali se ji protahovat oči.
"Naruto, ty čekáš nějaké hosty. Protože tahle snídaně je nejspíš pro čtyři lidi a ne pro mě.'' Usmála se a dala mu jemnou pusu na tvář. Naruto se zašklebil a nabral jedno sousto na lžíci a přiblížil se k jejím rtům. Otevřela ústa a poslušně polykala každé sousto, které ji dal. Jakmile však zmizela polovina talíře v jejím břiše, další sousto už si od něj nevzala.
"Počkej! Jestli to takhle půjde dál, tak prasknu.'' Usmála se Sakura a pohodlně se rozvalila se na posteli. Další sousto už by ji vážně zabilo. Narutovi to naopak přišlo směšné. Pořád měla strasti, jak vypadá. Typická ženská.
Možná nebyl nejlepší nápad nutit ji a tak odložil tác na vedlejší stolek.
"Připadám si jako v perníkové chaloupce.'' Ozvala se Sakura a Naruto se k ní překvapeně otočil s úsměvem na tváři.
"Hm… přesně tak… nejprve si tě vykrmím a pak sním.'' Zavtipkoval Naruto a jemně ji políbil na krk. Ona se usmála a projela mu vlasy.
"Pěkně si tě pomalu sním.'' Řekl a znovu ji políbil, pak ji mírně kousl do krku. Usmála se. Bylo ji s ním tak nádherně, dokonce i lépe než s Minatem. Naruto alespoň projevoval zájem o její dítě. Minato se věnoval jen ji. Chvilku si myslela, že pro něj byla jen nějaké holka do postele. Naruto si všiml jak je zamyšlená a tak ji pohladil po tváři, čímž upoutal její pozornost.
"Myško, půjdu si něco zařídit.'' Pošeptal ji do ucha a zmizel s talířem ve dveřích. Sakura jen poslouchala zvuky za dveřmi, dokud nenastalo ticho. Naruto odešel. Sakura se přetočila na bok, ale něčí ruce ji pohladili po tváři. Tohle nebyl Naruto.
"Ahoj miláčku.'' Zašeptal jí ten nově příchozí do ucha a pak ji políbil na krk. V téhle chvíli ho vidět nechtěla. Měla krajní dojem, že je pro ně opravdu jen služka do postele.
"Minato… Miluješ mě?'' Zeptala se ho znenadání. On se zastavil, tolikrát už říkal, jak ji miluje, stále ji ty slova opakoval, a ona si tím není jistá.
"Myslel jsem si, že to víš… To ti nestačí, že to stále dokola opakuju?'' Podivil se a trochu si od ní odsedl. Od té doby, co bydlela s Narutem, na něj vůbec nemyslela. Od té doby nikdy neřekla, že ho má třeba alespoň ráda.
"Ale já nechci, abys miloval jen mě, ale i to dítě.'Vyštěkla na něj a postavila se. Minato se podivil, postavil proti ní a chytil za ruku. Zatvářila se ohromeně a snažila se vyprostit z jeho sevření, ale bylo moc silné.
"Au… Minato, pusť mě… To bolí!'' Zaprosila, ale on nepovolil. Začal ji nahánět strach, jako tenkrát v Suně. Ovšem teď se ho bála víc, než kdy jindy. Dívali se jeden druhému do očí. Sakuře začali po tvářích stékat slzy. Něco se muselo stát, tohle nebyl ten samí člověk. Její prvotní strach se začal projevovat. Nikdy nejevil zájem o dítě, ale o ní. Ale Naruto to dítě miloval… On ne. Cukla ještě jednou a on stisk povolil. Ustoupila od něj několik kroků.
"Vypadni, já na tebe zapomenu.'' Špitla a uchopila se zespodu za břicho. Minato tomu všemu nerozuměl. Možná byla jen unavená a plácá blbosti. Ve skutečnosti tomu tak nebylo. Nechtěla ho vidět, zkazil ji život. Mohla teď být s Narutem, nemusela se teď trápit každým dnem. Mohla mít krásný život, ale potkala jeho.
"Prosím, vypadni.'' řekla, tentokrát ale nekřičela, tentokrát plakala. Minato ještě několik minut stál ohromení. Ani ve snu ho nenapadlo, že takhle dopadne. Ale aby ji dokázal, že to s ní myslí dobře, odešel. Sakura stále plakala. Možná to přehnala. A to moc. Netušila co to s ní udělalo, možná teď opravdu přecitlivělá, ale na druhou stranu měla pravdu. Chtěl jen ji, ne to dítě. Dveře do pokoje se však pomalu otevírali. Neslyšela je, jen dál plakala, schoulená v klubíčku na posteli. Naruto k ní pomalu přistoupil a objal. Polekala se, myslela si, že to Minato. Otočila se, chystala se mu už jednu vrazit, ale strnula.
"Co se ti stalo?'' Optal se jí a setřel ji slzy z tváře. Sakura zamrkala, trochu se ji ulevilo.
"Jen mi není dobře… Už jsem ti říkala.'' Zalhala mu znovu a pohladila si bříško.
Jemu se to vůbec nelíbilo, pořád si jen stěžovala na bolesti. Dál to ale nechtěl poslouchat, měl strach o dítě. Co když je něco v nepořádku s ním? Ona to dobře nepozná. Je načase zajít k Tsunade. Sakura se sice v počátku bránila a vymlouvala, ale nakonec povolila.
V nemocnici ji přijali hned, udělali nějaké testy a ultrazvuk. Nakonec si oba jen museli počkat na výsledky. Naruto byl celkem nejistý, stále přecházel jednoho rohu místnosti do druhého. Čím déle ho nechali čekat, tím byl nervóznější. Sakura byla po několika dlouhých minutách nejistá jako on. Už pomalu začala věřit, že opravdu něco není v pořádku.
V tom se dveře rozrazili, Naruto nadskočil a mírně zbledl. Tsunade se však netvářila tak tragicky, ovšem s těmi dveřmi to trochu přehnala.
„Takže… S-stalo se něco?'' Strachoval se Naruto a přistoupil blíž k Tsunade. Snad z jejího pohledu něco vyčte.
"Vše je v pořádku, ale…'' Řekla.
To ale značilo malinký problém. Ovšem tak vážné to snad nebude. Sakuře provleklo hlavou, nějakou chvilku si myslela, že zjistila, čí to dítě je. Její obavy se rozplynuli, jakmile se Tsunade na tváři objevil úsměv.
"Ale co….'' Nechápal Naruto. Tsunade se musela nad jeho zuřením usmát. Sakuře už pomalu začalo docházet, o co jde.
"Naruto, jestli toho nenecháš, tak ti Sakuru vezmu.'' Řekla. Naruto ovšem nepochopil, jen protáhl obličej a obrátil se překvapeně na Sakuru. Pak se otočil zpět k Tsunade.
"Věnuješ se jí až moc.'' Řekla mu Tsunade a pak je spolu nechala o samotě na chodbě. Naruto se tvářil trochu sklíčeně. Pomalu přistoupil k Sakuře s rukama v kapsách a se sklopenou hlavou.
"Opravdu jsem tak hrozný?'' Zeptal se ji a podíval se jí sklíčeně do očí. Sakura se usmála a přitáhla si ho k sobě.
"Ne, nejsi.'' Špitla a položila jednu jeho ruku na svoje bříško. Nepřipadal ji hrozný, jen starostlivý a právě to na něm milovala. Přál si, aby jejímu dítěti dával stejnou lásku i Minato. Z jejich myšlenek ji však vymanila Narutova ruka bloudící po kulatém bříšku. Usmála se.
Vzala jeho ruku a posunula ji trochu níž. Naruto nechápal, co po něm chce, ale nechal ji na místě. S napětím čekal. Pak jen ucítil malinký otřes v bříšku. Tváře se mu rozzářili, pohledl ji do tváře s úsměvem na tváři.
"Vidíš, taky tě má rád.'' Pošeptala. Naruto už ji nakonec jen políbil na tvář a oba vyrazili domů ruku v ruce.