1.

Při navazování přátelství pečlivě přihlížejme k tomu, abychom nezačali milovat člověka, kterého bychom jednou mohli nenávidět
CICERO

Prolog

Slunce se pomalu vyhupovalo zpoza zelených kopců. Na hradě Randaron to žilo. Přípravy na korunovaci byly v plném proudu.

Sledoval som, ako do seba Dlamis tlačí už aspoň šiestu hrianku. Dnes sa chystala na celodenný veľký okruh okolo celého pozemku.
„Nemohla som tomu uveriť, Tal!“ vravela mi pobúrene. „Keď som sa jej prišla spýtať či s nami ide jesť, povedala, že vstala a raňajkovala už pred viac ako hodinou. Dokonca povedala, že s nami dnes nejde! Že vraj jej je to ľúto, ale má povinnosti. Ha! Len sa vyhovára!“
Ja som až taký prekvapený nebol. Predpokladal som, že sa nám bude vyhýbať.
„Naozaj? Aké povinnosti?“
„Vravela, že musí pomôcť svojmu otcovi riešiť nejaký pracovný problém. Je v pracovni a telefonuje. Ale aj tak! Chcem, aby išla!“
„Radšej ju už nechaj,“ povedal som a odpil si z kávy. „Ak nechce ísť, je to zbytočné.“
Jemne prižmúrila oči.

Vonku zúril prudký vietor a vo vzduchu poletovalo veľa predmetov, hlavne odpadkov – obaly od jedla a sáčky.

Sakra, skutečně jsem to já, kdo se plete? Je to co dělám skutečně zlé? Teď mám zase čas o tom přemýšlet, ale chce se mi? Pokud je pravda, co říká Fowl a L, je to špatné a moje spravedlnost je jen pouhopouhá odporná pomsta… pak jak bych mohl s něčím takovým, co jsem udělal, dál žít? Jak bych mohl unést krev tolika lidí, které jsem ve jménu této spravedlnosti zabil? Ne není možné, nemůžu se mýlit. Spousta lidí věří v to, co dělám. Věří v nový lepší svět. Proč by věřili, kdybych se mýlil? Navíc Fowl přeci netvrdí, že bych se mýlil. Proč jsem tedy najednou na pochybách? Proč nevím, co si mám myslet?