Proč jsi ode mne odešla?
Vždyť jsi nemusela...
Má smysl dál žít?
Bez naděje na lásku?
Má mysl se teď propadá do temnoty a já s ní,
nikdo mě nedrží a nikdo už nebude.

Mé ruce jsou tak plné síly, naděje a objeti,
ale k čemupak mi jsou, když nemám tebe?
Má mysl ještě žije, čekám a doufám,
ale ty se stále nevracíš.

Mé nohy jsou tak slabé, bez tebe,
ale stále čekají.
Mě tělo umírá, tuhne a vzdává se.
A to vše kvůli tobě,
má největší lásko, Sakuro.
"Promiň."

[=15]O dva roky později v Konoze:
Byl krásný letní den a přesto ve vesnici ukryté v Listí nebyl klid. Všude se všichni ninjové snažili dokončit přípravy na obrovský střed se zločineckou organizací zvanou Aktsuki. Po spletitých městských cestičkách Konohy se procházel mladý pár a vůbec si nic nedělal z toho, že se okolo všichni připravují na nejzásadnější střetnutí jejich doby. Snažili si užít co nejvíce společné chvíle. Neměli na sebe moc času. On protože je velitelem jednotek ANBU a ona protože vede nemocnici. Utrhli se ze své práce, aby mohli být spolu a proto je nijak nezajímá všudy přítomný ruch.
„Tak jak to šlo v práci, lásko?“ zeptal se černovlasý mladík.
„Sasuke, víš že se všichni připravujeme na střet s Akatsuki a tak my v nemocnici chystáme vše potřebné k okamžitému léčení a ještě do toho musím trénovat nejschopnější lékaře, aby mohli být přímo v boji,“ vydechla si dívka s růžovými vlasy a opřela si svoji těžkou hlavu na jeho rameno.
„Tak to tě lituji Sakuro. Jsem na tom podobně. Tsunade-sama my pořád mění lidi v týmu, abych proškolil co nejvíce ANBU. Už aby bylo po boji, aby tady zase byl klid,“ řekl Sasuke. Chvíli šly mlčky. Bylo vidět, že je něco trápí. Blížili se k domu kde spolu, už půl roku žili jako šťastní novomanželé.
Když stáli už před domem tak se ozvala smutným hlasem Sakura:
„Myslíš, že se brzy vrátí?“
Sasukemu hned došlo o kom mluví. Často o tom také přemýšlel a doufal, že se jejich společník z bývalého týmu sedm brzy objeví.
„Snad ano. Znáš ho, on by nikdy nenechal Konohu na pospas Akatsuki. Určitě se ukáže a pomůže nám,“ odpověděl jí Sasuke rozhodně. Sakuře to trochu povzbudilo a na jejím obličeji se objevil dokonce i úsměv. Chytila Sasukeho za ruku a vtáhla ho do domu.

[=15]Hora Myouboku:
Začalo se rozednívat a Naruto jako, každý minulý den vstával brzy, aby se mohl učit ty zajímavé techniky, které mu zde jeho otec a Jiraia zanechali. Vzal si svitky a odcházel z Jiraiova domu, který se pro něho stal útočištěm. Šel vesnicí na své obvyklé tréninkové místo. Ale po cestě se zastavil, jako každý den na jídle v restauraci. Trvalo mu to dlouho, ale po velké námaze, tady v Žabí vesnici našel restauraci, kde dělají ramen. Tehdy když ji tady objevil, tak snědl snad dvacet misek ramenu, protože se mu po něm, už stýskalo . Po té když se najedl, tak už mu nic nebránilo v tréninku. Rozhlédl se jestli třeba na jeho tréninkovém místě, už někdo není, ale když zjistil, že ne, tak se usadil a začal si prohlížet oba svitky.
„To není možné…“vykřikl s hlavou ve svitku. Rychle si vzal druhý svitek a taky ho rozbalil.
„Takže já už umím všechny Jiraiovi a otcovi techniky? Co teď budu dělat? Měl bych se už vrátit do Konohy?“ uvažoval nahlas Naruto.

[=15]Někde v lesích země Blesku:

Sasuke se svým týmem Taka běžel ke svému cíli, tím bylo přemožení jinjouriky osmiocasého démona. Skákali lesem z větve na větev a Sasuke stále přemýšlel o tom, jestli jeho rozhodnutí bylo správné. Madarovi nevěřil, už jen kvůli tomu, že on jeho klan zradil už dříve.
Začalo se stmívat, proto dal povel zbytku týmu k utáboření. Sám se šel podívat po okolí, jestli tam nejsou nepřátelé. Prohlídka dopadla dobře, tak posbíral ještě nějaké suché dřevo. Vracel se ke svému týmu, když uslyšel jejich rozhovor.
„Poslední dobou je nějaký divný. To bude asi tím, že už vykonal pomstu na svém bratrovi,“ uvažovala právě Karin.
„Máš pravdu, připadá mi, jakoby vyvedený z míry. Nechápu, proč jsme se museli přidat k Akatsuki, když on moc dobře ví, že já chci Kisameho meč Samehadu,“ přidal se Suigetsu.
„Určitě má své důvody. Ale já, a jak znám vás, tak vy taky, půjdeme za Sasukem kamkoli, třeba na kraj světa,“ umlčel jejich úvahy Juugo.
Sasuke přistoupil blíž a pořádně se je prohlédl. Nebyli to jeho přátelé, jen společníci, ale nějaké pouto se mezi nimi přece jen vytvořilo.
„Slyšel jsem vás...“zaznělo do ticha.
Všichni tři se na něho podívali.
„Opravdu byste šli i na kraj světa?“ pokračoval Sasuke.
Všichni souhlasně pokývali hlavou.