Nový sanin 3.díl

Mezitím v budově Hokageho:
Tsunade jako každý den plnila svoje povinnosti. Zrovna podepisovala nějaké dokumenty, když se vedle ní z bílého kouře vynořil Kakashi. Tsunade si ho prohlédla a zarazila se. Místo jeho všudy přítomného nic neříkajícího výrazu měl ve tváři zděšení.
„Děje se něco Kakashi?“ optala se ho vážným hlasem. Kakashi se na to nadechl a začal:
„Během mé mise, která byla sledovat pohyby Akatsuki jsem zjistil špatné zprávy. A to že Utchiha Sasuke společně se svým týmem Taka se připojili k Akatsuki. A dále, že mají za úkol porazit a přivést osmi ocasatého démona. Také jsem se dozvěděl, že tajemný člen Akatsuki zvaný jako Tobi je ve skutečnosti Utchiha Madara. A pohyb starých členů Akatsuki mi zatím není znám.“
Tsunade na něho koukala s otevřenou pusou a podivným výrazem ve tváři. Nechtěla chápat žádnou tuto špatnou zprávu.
„Kakashi jestli je to všechno pravda, a když jsi to zjišťoval ty taky si myslím že je, víš co tohle znamená? Jestli se to dozví Naruto, tak bez rozmyslu vpadne do skrýše Akatsuki a bude se všemi bojovat jen kvůli tomu, aby se mohl setkat se Sasukem. Neznamená to pro nás nic dobrého. Musíme Naruta jakkoli zastavit, protože on je příliš slabý na to, aby je všechny porazil,“ řekla Kakashimu svoji obavu. I on shledal, že je na tom něco pravdy.
„Ale stejně dokud je na hoře Myouboku, tak se sním nemůžeme spojit vždyť ani nevíme kde to je. Musíme v něj věřit a doufat, že se stane silnějším.“ odvětil jí Kakashi a v obláčku kouře zmizel. Tsunade i nadále přemýšlela co by se dalo dělat, ale nic ji nenapadlo a tak se rozhodla pro jedinou možnou věc. Nadechla se a zvolala:
„Všichni volní velitelé ANBU ke mně!“
V tu chvíli co tak rozkázala se místnost ve které byla zaplnila k prasknutí. Rozhlédla se po příchozích a řekla jim:
„Všechny vaše týmy dostávají novou misi. Rozdělíte se a půjdete do všech koutů všech zemí a vystopujete pohyby Akatsuki. Až je najde aspoň jediný tým tak dá všem ostatním vědět, že je našel aby se ostatní mohli vrátit domů. Ten tým co je najde je bude nepozorovaně sledovat z bezpečné vzdálenosti. A bude mi posílat pravidelné informace o jejich pohybu. Plnit misi začněte okamžitě.“
Místností se ozvalo hlasité: „Hai“ a všichni kapitáni opět zmizeli.
„Snad je najdou brzy,“ povzdychla si Hakage a vrátila se opět ke své práci.

Na hoře Myouboku:
Naruto se společně se všemi svými klony svalil na zem. Byl totálně vyčerpaný. Všechny jeho klony začali pomalu jeden po druhém mizet v obláčku bílého kouře dokud nezůstal on sám. Ještě stále vydýchával ten obrovský přesun energie mezi klony. Na jeho tváři však hrál úsměv. Po dosti krátké době dokázal ovládnout tuto složitou techniku.
„Od teď pro mě nebude problém kamkoli cestovat. Bez problému se tam okamžitě dostanu. už nemusím skládat ani žádné pečetě. Stačí se mi pořádně soustředit na to místo kam se chci dostat. Tato časoprostorová technika je fakt skvělá,“ pomyslel si. Když potom konečně rozdýchal tak obrovský přesun chakry, tak si opět vzal do rukou otcův svitek a chtěl se začít učit další techniky. Když se postavil tak uvnitř sebe pocítil obrovský příval energie. Tímto mu Kyuubi chtěl dát vědět, že plně souhlasí s tím, aby zesílil.
Fukasaku stál v dostatečné vzdálenosti od Naruta, aby ho neviděl a udiveně ho sledoval. Nikdy si nemyslel, že vyvolený se stane tak rychle silným.
„Měl bych ho, už začít učit senjutsu?“ ptal se sám sebe. A pokračoval v přemýšlení: „Jestli ho to naučím a on to pořádně ovládne, tak bude mnohokrát silnější, než je teď a než kdy byl Jiraya. Slíbil sem mu, že ho vycvičím a tak to taky udělám!“ Rozhodnul se mu předat učení co bylo předáno jemu.od jeho učitele. Ještě chvíli se na svého studenta díval a potom se otočil a šel si domů na oběd.

Tým Taka:
Sasuke se svým týmem se už blížil na dosah Konohy. Běželi mlčky a každý o něčem zarytě přemýšlel. Čím více se blížili k jeho rodné vesnici, tím více byl nervózní. Pořád mu vrtalo hlavou, jak je přijmou a co se vůbec bude dít před branami Konohy a také, jak se k němu zachovají všichni jeho přátelé a jestli s ním budou vůbec Naruto se Sakurou mluvit. Karin se na něho podívala se smutným výrazem. Sice věděla, že s ním nikdy nic mít nebude, ale ničilo ji vidět takovou nejistotu v jeho obličeji.
„Děje se něco Sasuke?“ snažila se s ním navázat konverzaci. On se na ni jenom podíval, zakroutil hlavou a řekl:
„Já jen přemýšlím o tom, co se stane, až se vrátím do své vesnice, nic víc.“
„Myslíte, že budeme muset proti Konoze bojovat?“ skočil jim do řeči Suigetsu, aby jim objasnil, o čem přemýšlel on.
„Doufám, že nebudeme muset bojovat proti mým přátelům a všechno proběhne hladce. Ale kdyby se to mělo nějak zvrtnout, tak utečte a já tam zůstanu a přijmu spravedlivý trest za moje činy,“ odpověděl Sasuke na otázku, o které také přemýšlel.
„Konoha je sice silná, ale větší problém mi dělají zbylí členové Akatsuki. Nevím jestli budeme mít dost síly k jejich poražení. Musíme jen doufat, že s námi budou všichni z Konohy spolupracovat a pomohou nám proti nim,“ přidal se do rozhovoru Juugo.
„Ninjové z Konohy budou za každou cenu bránit svoji vesnici. A tak se nemusíme bát, že by nám nepomohli,“ objasnil situaci Sasuke Jungovi.
„Támhle je už vidět světlo což znamená, že se za chvíli objevíme na louce před branou Konohy. Okamžitě si nás také všimnou, tak se připravte na to co by se mohlo stát,“ řekl po chvíli běhu Sasuke a sám se chystal na to co by se mohlo stát.

Budova Hakoge:
Tsunade stále vyřizovala potřebné věci, když uslyšela dusot nohou a naléhavé klepání.
„Vstupte,“ zvolala na příchozího. Dveře se otevřeli a v nich stála Shizune její věrná dávná studentka.
„Tsunade-sama, Tsunade-sama! před bránou stojí čtyři členové Akatsuki. Je to Utchiha Sasuke a nějací tří další,“ informovala ji.
„Cože? Akatsuki? To není možné! Jdu tam,“ vykřikla a zmizela v obláčku bílého kouře.
„Nebyl to moc chytrá tah, poslat všechny ANBU pryč! Teď je vesnice hodně oslabená. Musím se jim postavit sama,“ přemýšlela o svém postupu Hokage, když se blížila k bráně.

Mezitím kdesi na hranicích zemně Ohně:
„Pohněte sebou,“ volal na své poskoky Pain. Už byl blízko svému cíli a tak se mu nechtělo čekat ani o chvíli déle na devíti ocasatého démona.
„Paine nemůžeš nás takhle hnát! Nebudeme v nejlepší formě na nadcházející boj,“ ztěžoval si Kisame.
„Kisame má pravdu! Když budeme takhle hnát, tak ničemu nepomůžeme. Musíme zvolnit a nabrat síly,“ přidal se Zetsu. Pain se na všechny podíval a usoudil podle jejich utahaných a naštvaných výrazů, že mají asi pravdu. A tak svolil k odpočinku. Tobi radostně vypískl a běžel si sednout na nejbližší slunečné místo. Ostatní ho následovali. Když v tom se okolo nich ozvalo několik výbuchů. Členové Akatsuki se začali rozhlížet po původci těchto zvuků. Nikdo z nich se nedařilo cokoliv objevit. Ale najednou ucítili velké množství obrovských chaker v jejich blízkosti. Z keřů okolo nich začali vystupovat postavy a obkličovat je.
„Kdo jste?“ zvolal vůdce Aktsuki na nově příchozí, ale nedostavila se mu žádná odpověď.
„Použijte všechnu svoji sílu, abychom se mohli co nejdříve vydat za naším cílem,“ rozkázal všem svým podřízeným Pain a začal se připravovat na boj.
„Dlouho jsme se neviděli. Mí drazí bývalí společníci…“ ozval se hlas za postavami, které je obklíčili.
„To jsme mohli čekat, že jsi to ty. Kdo jiný by mohl mýt armádu vojáků s tak velkou chakrou?“ ozval se Tobi.