Prohrabovala jsem se starými šuplíky a těkala pohledem po starých papírech.
Někde to tu musí být… pomyslela jsem si a vystrčila svou hlavu zpoza stolu.
Near soustředěně skládal svoje bílé puzzle s jediným písmenem, L. Často jsem si říkala, jaký byl asi L. Jediným pohledem střelil po mě, v němé otázce. Jen jsem zakroutila hlavou a pokračovala v dalším hledání. Co vlastně hledám? Je to jasné, cokoliv, co souvisí s L. Nebyla moc příznivá doba, svět ovládal Kira a my stále ne a ne přijít na to, kdo to je…
Otevřela jsem další zásuvku a začala prohledávat její obsah. Na první pohled mě upoutal sešit v kožených deskách, s nápisem Diary. Otevřela jsem stránky a rychle je přelétla. Vzrušeně jsem vyskočila.
,,Neare, myslím, že něco mám!“ i s deníkem jsem zamířila k bělovlasému chlapci. Přestal skládat a s očekáváním na mě pohlédl. Přisedla jsem si k němu a položila si na klín deník.
,,Čti…“ řekla jsem s úsměvem a otevřela první stránku….

Jmenuji se Eleonor Morango. Pokud si čtete tento deník, jsem nejspíš už mrtvá. Můžete mě znát pod přezdívkou Es a vězte, že po mě jde Kira, protože já vím, kdo je Kira. To se ale dozvíte až na konci mých zážitků, pokud je dočtete až do konce.
Takže za prvé, patřím k Odpůrcům Kiry, nesouhlasím s ním. Vím kdo to je. Spolupracuji s osobou, která je známá jako L. Myslím si, že se tento deník dostane do rukou Spravedlnosti, takže nemusím nic moc skrývat. Patřím mezi Detektivy a L si mě velice váží. Vraťme se ale k úplnému začátku…
Vše bylo dobré, až do chvíle, kdy se na scéně objevila osoba známá jako Kira, která začala zabíjet zločince. Mělo to mít nějaký vyšší smysl, ale jak já, tak L víme, že ta osoba je jen sprostý šílenec. Tehdy jsem ještě nepatřila k lidem od L, to jsem ještě byla já, Eleonor Morango, obyčejná studentka. Něco mi ale na tom Kirovi přišlo divné. Jakmile se na scéně objevil jeho soupeř, detektiv známý jako L, vše se změnilo. Popadla mě touha Kiru chytit, poznat L a přidat se k němu. Je to nejlepší detektiv na světě, říkala jsem si, jaký asi je? Jak vypadá? Chci mu pomoci… V tajnosti jsem po L začala pátrat, i když to nebylo vůbec snadné. Věděla jsem ale, že po Kirovi také pátrá policie v čele s nějakým Yagamim, kterého jsem znala díky jeho synu Lightovi, kterého jsem vídávala ve škole. Nejdříve jsem se samozřejmě, jen z nutnosti, pokusila se s Lightem seznámit, což mi ale nevyšlo, jelikož… Light Yagami je děsný sobec a zamyšlenec. Prostě blbec na první pohled!
Začala jsem nejdříve sledovat Lighta, poté jeho fotra. Sice to byl polda, ale nijak zvlášť sympatickej mi teda nebyl. Nepřišlo mi nijak špatný, že jsem se plížila kolem jejich domu. Zbývalo zjistit, kde Yagami pracuje. Nebylo to nic těžkého, nasednout v tmavé hlemě na motorku, a jet za jeho autem. Ničeho si nevšiml. Hloupoučký policista mě zavedl až k ústředí. Tak tady to je… Spokojeně jsem se vydala domů, vymyslet nový plán. Možná by se vyplatilo čekat…Nebo ne? Přeci jen, jsem detektiv, musím na to přijít… Musím se nějak vetřít mezi ty poldy, ale jak? Možná bych mohla na některého z nich zkusit svůj šarm a dostat se do týmu, nebo… Ano, to by mohlo být ono.. Musím se zkusit nabourat do počítače Yagamiho. To by ale znamenalo… Ne, s Lightem kamarádit nemohu, ale možná s jeho sestrou… Ano, Sayu, to je dobrý nápad.
Vymyslela jsem to chytře. Věděla jsem, že Sayu chodí na základku, a proto jsem se tam také vydala. Poznat jí nebylo těžké, podobala se tak Lightovi, až na to, že byla daleko milejší než ten hnusák.
,,Ahoj Sayu…“ mile jsem pozdravila dívku. Sayu se na mě otočila a zkoumavě si mě prohlédla…
,,Ahoj! Kdo jsi?“ zeptala se zvědavě, avšak s úsměvem.
,,Jsem Lightova spolužačka, ehm.. Lea…Pracuju s Lightem na jedné práci a potřebovala bych si po škole vytisknout náš referát. Light mi řekl, že bych si ho mohla vytisknout u vás, smím?“ zeptala jsem se s předstíraným úsměvem.
,,Ale samozřejmě! To není problém! Ráda poznávám Lightovy spolužačky. Za chvíli končíme, tak počkej, půjdu s tebou.“ Usmála se a odeběhla. Poslušně jsem počkala a v duchu se tetelila blahem. Teď jen nesmí domů přijít ten mamlas, Light… Sayu mě s veselým štěbetáním zavedla domů. Naštěstí nikdo nebyl doma..
,,Táta tu má počítač, tak bys ho mohla použít..“ navrhla a já souhlasila. Sayu mě zavedla do pracovny a nechala mě o samotě. Spokojeně jsem si sedla k počítači a vyťukala Yagamiho složky. Ano, povedlo se. Začala jsem hledat informace o jeho spolupracovnících. Velice mě zaujal jeden z nich, Matsuda. Byl z nich nejmladší, takže to musel být on, s kým budu flirtovat. Aby se neřeklo, vytiskla jsem si referát, který jsme odevzdávali už včera, odpojila se od policejních dat a vyklouzla z pracovny.
,,Moc děkuju,Sayu, zachránila jsi mi život…“ s úsměvem jsem dívce poděkovala.
,,Není zač, Leo, ráda tě zas někdy uvidím.Víš, co by se mi líbilo? Kdybys byla Lightova přítelkyně…Jé..“ nadšeně vykřikla, objala mě a pustila. Rozloučila jsem se a raději odešla.
Měla jsem vše, co jsem potřebovala. Nebylo to tak těžké.
Zrovna, když jsem šla kolem jednoho z mrakodrapů, běželo v televizi… něco zajímavého. Zastavila jsem se a pohlédla na obrovskou obrazovku. Na obrazovce se objevil podivný znak…L…Zaposlouchala jsem do hovoru, vyšlo z toho najevo, že se jedná o odpověď L na Kirův vzkaz. L se ozval… Vzrušilo mě to, protože L se nikdy neukazoval, respektive nedal slyšet. Co Kira udělá? Měla bych o tom začít přemýšlet, chci se přeci setkat s L! Musím se dostat blíž k tomu Matsudovi… Udělám to zítra… Co má Kira v plánu? Vraždy neustávají, to je divné…Podle toho, co se povídá, potřebuje k tomu, aby zabil, tvář a jméno. Je čas na falešné jméno… .Co třeba… Es? Ano, Es…budou si myslet, že je to zkrácenina jména, to by mohlo vyjít. Jsem geniální. Měla bych ale zvolit falešný vzhled, možná paruku, nebo tak. Nevím, kde se schovává Kira, bude to tak nejlepší. Došla jsem až domů a spokojeně se šla učit. Tušila jsem, že zítra se stane něco zajímavého, zlomového….