Bylo zase pondělí a já jsem zase musela jet tramvajkou, všichni mne odsuzovaly za to co jsem (EMOGIRL) až na pár přátel ze školy. Před školou už mne všichni zdraví a já jen kývnu na odpověď. Všichni jsou už na to zvyklý. Jdu do školy a sednu si na své místo (zadní lavice u okna). Zazvoní na hodinu, vejde učitel a všichni se postaví.
„ Dobrý den, děkuji, posaďte se.“ řekne náš třídní, první dělá docházku, když v tom někdo zaklepe na dveře.
„ Dále…“ řekne učitel a ten někdo vleze dovnitř, já si ho nevšímám a dál si kreslím po sešitě svoje postavičky.
„ Á další “EmObUzNa“…“ uslyším narážku od našeho třídního Kena a já zpozorním, zvednu se ze židle
„ Máš něco proti Emo??? Ty nagelovaný papouchu???“
„ Drž hubu… Jdi si radši podřezat žíly na záchod…“
„ No tak Jeny, Michale, nechte toho… Jeny posaď se…“ napomene nás učitel a já si sedám na židli a zase si kreslím… Ten kluk, co vešel, přišel za učitelem a dal mu nějaký papír, pořád jsem se na něj nepodívala, bylo mi jedno kdo to je.
„ Tak tě tady vítám Petře, posaď se prosím vedle Jeny a ona ti všechno vysvětlí a pomůže ti, aby si zapadl.“ řekne učitel, ale já ho vůbec nevnímám, Petr si jde sednout ke mne a teprve pak se na něj podívám (černé vlasy, bílo černé tričko, pyramidový pásek a černé uplé kalhoty)
„ Ahoj.“ pozdraví mne
„ Ahoj, ty jsi tu nový, že?“
„ Ano jsem.“
„ Tady je rozvrh hodin, opiš si ho a zítra se už budeš podle něj řídit.“ řeknu a podám mu rozvrh hodin
„ Jo a neříkej mi prosímtě Jeny, ale říkej mi LoLo.“
„ A ty mi říkej MaRkO.“ řekl a podíval se na můj pokreslený sešit
„ Kreslíš?“
„ Ne, já jsem spíš na psaní.“
„ Máš tady něco, co jsi napsal nebo si něco pamatuješ?“
„ Jo mám tu něco, ale není to moc dobré…“
„ No tak, ukaž… Nemusíš se bát, já se ti nebudu smát…“ řekla jsem a on vytáhl černo bílí sešit a podal mi ho…
„ Je to nádhera.“ řekla jsem a vrátila jsem mu sešit
„ Vážně se ti to líbí?“
„ No že váháš… Kde vlastně bydlíš?“
„ To jsem rád, že se ti to líbí… Já bydlím v Porubě. A ty?“
„ Já taky, kde přesně?“
„ 17. Listopadu 641 v prvním patře.“
„ Co???? Já bydlím tam kde ty byt č. 5.“
„Tak to je dost dobrý já v bytě č. 4… Jak to, že jsem tě tam neviděl?“
„ Já moc ven nechodím, protože nemám s kým.“
„ Ale teď budeš chodit ven se mnou, že?“
„ No jasně, že jo… Teď mne tak napadlo, že by si mi mohl pomoct se psaním básniček a já bych tě mohla naučit kreslit…“
„ Jo to by bylo super…“ MaRkO. Celou hodinu jsme si povídaly a ani nám nedošlo, že je to poslední hodina. Sbalila jsem si věci a šly jsme pomalu domů…
„ Nechceš vzít tu tašku?“
„ Jo díky.“ řekla jsem a podala mu ji. Doma jsme byly v 15:15.
„ Tak zatím ahoj.“ řekla jsem, odemkla si dveře a dala MaRkOvI malou pusu na líčko,pak jsem za sebou zavřela dveře.
„ Tak jak bylo ve škole?“ můj otec
„ Docela to šlo, máme nového spolužáka.“
„ To je fajn ne?“
„ Jo je.“
„ Proč se pořád tváříš jak na pohřbu?“
„ To by si nepochopil…“ řekla jsem,zavřela se do pokoje, pustila si na plný pecky My cHeMiCaL rOmAnCe a do pokoje vtrhne můj otec.
„ Jeny ztiž to! Jo nějaký Markok pro tebe přišel.“
„ Řekni mu ať jde dál a pak ho pošli sem..“
„ Já nejsem žádný tvůj sluha.“
„ Tatíííííí, prosííííííííím…“

Pisajte komentíky.... Arigatou gozaimasu

Tak tady je další dílek mojí povídky....

____________________________________________________________________________________________________

Beggin:Caroline jako každý rok jede na prázdniny do Japonska.Ted jí tam však čeká milé-nemilé překvapení...
Omlouvám se za chyby
1.Kapitola-Sarkastická Carrie

Mezitím Sakura a Temari hledají naruto v rozsáhlém lese.
„Naruto? Naruto?! Narutooo!!!“ volala na něj Sakura, jenže se pořád nic neozývalo. Byla k smrti vyděšená, když se jí nedostalo odpovědi. Věděla totiž, jak velké nebezpečí mu hrozí.
„HEEJ, NARUTO!!!“ zavolala Temari z plných plic a najednou slyšela, jakoby někdo kašlal. Rozhodla se tedy, že půjde po sluchu. Nejspíš to vychází od moře… pomyslela si. Vydala se teda na svém obrovském ninja vějíři na západ a zároveň pokynula Sakuře, aby se vydala za ní.
Asi tak po půl hodině dorazily na pláž. Jediné co viděli, bylo album pohozené kousek opodál. Domyslely se tedy, že jsou tu správně.
„Ale kde je Naruto?“ zeptala se Sakura se strachem v očích.
„Třeba se šel jenom někam poohlédnout,“ snažila se Temari ukonejšit Sakuru. „Vážně. Nemám pocit, jako by mu něco bylo nebo mu někdo ublížil. Na tyhle věci mám cit, myslím, že mu nic není“ mluvila dál Temari, ale poněkud nepřesvědčivým hlasem, takže teď Sakura vypadala bledší, než před chvilkou.
„Myslíš? Ale když jsme sem mířily, slyšela jsem kuckání. Nepochybně jsi to také slyšela!“
„Ano.. A to mně přivádí na myšlenku, že je blízko vody.“ Bezesporu to byla pravda. Z čeho jiného by se mohl člověk zakuckat, než z vody? Leda ještě z jídla, ale to už Naruto všechno snědl!!
„Sakuto-chan! Temari! Tady jsem. Stala se mi taková divná..“ začal Naruto. Ale pak si uvědomil Kdybych jim to řekl, tak budou chtít vědět detaily, ale tohle vědět nepotřebují. Myslím že ty ženy nebyly tak nebezpečné, ale pokud tam žijí už celou věčnost a znají osudy druhých, pak by mohli Sasukeho.. Ale tuhle myšlenku taky nedokončil.