Tři měsíce IX.

Dveře se otevřely a do nemocničního pokoje vešla Sakura.
„Máš jít za Pátou.“ řekla Shikamarovi, který měl položenou hlavu na Temariině hrudníku a vypadl, že spí, ale Sakura věděla, že tomu tak není.
„Nemůžu....nemůžu ji tady nechat.“ řekl aniž by se na ni podíval, pořád svíral její ruku a pohrával si s ní.
„Já tady zůstanu, neboj o nic nepříjdeš, běž.“ řekla klidným hlasem a ruku mu položila na rameno. Shikamaru asi uznal, že by měl jít, zvedl se, na Temiriinu tvář dal letmý polibek a odcházel. U dveří se zastavil. Sakura v odrazu skla viděla jeho tvář, tvář muže, který je psychicky na dně.
„Nevíš co mi chce?“ zeptal se jí a stále se díval do skla u dveří. Sakura zavrtěla hlavou, Shikamaru sklopil hlavu a vyšel z nemocničního pokoje.

„Dále.“ uslyšel z poza dveří, zhluboka se nadechl a vešel. V kanceláři Hokage, byly dva členové ANBU, Gaara, Kankurou a Asuma. Shikamaru, když je uviděl, tak se zarazil.
„Jen poď dál.“ řekla mu Hikage. Všichni měli smutek v očích, až na ANBU, kteří měli zakryté obličeje, Gaara měl svůj běžný výraz a Kankurou ani nebyl namalovaný. Shikamaru vešel.
„Shikamaru, víš co se tam stalo?“ začala Tsunade. Shikamaru jen kladně zavrtěl hlavou a sklpil ji k zemi.
„Ty neumíš mluvit?“ zeptala se ho. Nechápavě se na ni podíval.
„Měli jsme se sejít v Ichiraku Ramen, ale Temi dlouho nešla, tak sem jí šel naproti a jenom sem ji viděl jak leží v kaluži krve v bezvědomí...“ řekl s hlabou stále sklopenou.
„Takže nic víc nevíš.“ zeptala se ho Tsunade.
„Sakra. Kdybych věděl kdo to udělal, tak bych ho na místě zabil.“ zařval na ni. Tsunade se ho očividně lekla.
„Vy si myslíte, že kdybych něco věděl, tak bych vám to neřekl?“ sklopil hlavu. Tsunade už otvírala pusu, že něco řekne, ale Shikamaru začal mluvit, tichým hlasem a pořád se díval do země.
„Já ji miluju a na to dítě sem se strašně těšil, možná by to někdy byla otrava, ale bylo by to pouto, které by spojovalo mě a Temi, byl by to zázrak, který jenom dokázal naši lásku.“ na zem ukápla slza. Shikamaru zvedl hlavu a řekl: „Až budete vědět kdo to udělal, tak mi dejte vědět, najdete mě v nemocnici, ale to vy víte.“ otočil se a vyšel ze dveří. Všichni v kanceláři byli zaskočení, ale nikdo nic neříkal, Tsunade dala pokyny ANBU jednotkám a Gaara s Kankurou šli do za Shikamarem, který se před kanceláří opíral o zeď a hleděl do stropu.
„Poď, zajdem na pivo.“ řekl Kankurou, Gaara jenom pokyvoval hlavou. Shikamaru se na něj podival a vydal se dlouhou chodbou ven na čerstvý vzduch.

Slyšela tiché oddechování, měla něco položeného na hrudníku a strašně jí bolelo v podbřišku, ta rána. Moje dítě..... Otevřela pomalu oči a vpokoji byla tma, usoudila že je noc, nadzvedla hlavu a viděla Shikamaru jak jí leží na hrudníku. Její pohyby ho asi probudily zvedl hlavu.
„Temi...ty ses probrala, počkej tady dojdu pro Sakuru.“ chtěl se zvednou a Temiina ruka ho usadila zpět na postel.
„Co....co se stalo?“ ptala se ho pokusila si sednou, ale ohromná polest v podbřišku jí to nedovolila.
„Někdo tě přepadl...“ nemohl pokračovat dál.
„A....a dítě?“ zeptala se s nadějí v hlase. Shikamaru jenom sklopil hlavu, nebylo potřeba více slov. Temi na něj koukala a po tváři se jí kutálely slzy. Jeho ruku stiskla ještě víc než předtím, až ho to zabolelo. I přes ohromnou bolest ho objemula, hlavu si zaryla do jeho ramene a brečela, nahlas vzlykala. Shikamaru ji držel a nepustil. Temi mu usnula v náručí, položil ji zpět na postel a vydal se hledat Sakuru.
„Už se probrala.“ řekl když na ni narazil.
„No super, tak já to zajdu říct Hokage.“ vykřikla plná nadšení.
„Ale ona už zase spí.“ zklamal jí.
„Řekls jí to?“ zeptala se posmutněle. Zavrtěl hlavou na souhlas.
„A její reakce?“ ptala se dál.
„Brečela, byla rozrušená, ale potom zase usnula, je unavená.“ řekl.
„A ty taky, mazej domů, celých 5 dní tady u ní sedíš, nic nejíš, nespíš....Sakra Shikamaru vzchop se, zajdi si domů, umyj se, najez se, prospi se a potom dojdi jo?“ začala mu přikazovat.
„Ale....“ nedořekl.
„Žádné ale neexistuje, bude pro ni lepší až tě uvidí plného elénu, nemůžeš na ni přenášet svou únavu a psychiku. A teď mazej, do té doby na ni dám pozor a aspoň dva dny tě tady nechci vidět....kdyby se probrala tak jí řeknu, že si byl hrozně unavený. A Teď už běž.“ zakřičela na něj výhružně a dala ruce v pěst. Toho se Shikamaru polekal a radší odešel. Cestou domů měl hlavu plnou myšlenek a vzpomínek, na to, jak plánovaly jejich společný život s dítětem. Kde budou bydlet, jaké dají dítěti jméno....a spoustu další. Z myšlenek ho vytrhl hlas.
„Ahoj Shikamaru“ řekla osoba povýšeným hlasem a vyšla ze stínu domu. Byla to Ino.
„Ino....ehm....ahoj, promiň, ale nemám teď čas ani náladu si tady s tebou povídat.“ řekl jí unaveně.
„Aho Shikamaru, slyšela jsem co se stalo, je to hrozné, nechápu jak to mohl někdo udělat, ale všechno bude v pořádku, máš tady přece mě....“ řekla s úsměvem a začala ho obcházet a hladit po těle.
„Sakra co to děláš?“ zeptal se jí a odstrčil od sebe.
„Temari ti nedala to co chceš, ale já ti to určitě dám.“ řekla a pořád ho osahávala.
„Jsi opilá nech toho.“ řekl a vydal se k domovu. Ino jenom zklopila hlavu a nahodila vražedný pohled. Sakra co se udělala špatně, nechtěla jsem ji zabít, ale pro dobro našeho vztahu to bude nejlepší. Říkala si v duchu a vydala se směrem do nemocnice.