Heikou no Monogatari - ep. 004

Yang zaklepala na dveře sídla desáté divize.
"Dále," ozval se Toushirův hlas.
To snad není možný, on má tak nádhernej hlas... Yang, zatraceně, přestaň!
Yang vešla dovnitř. Toushiro seděl za stolem, který byl totálně přeplněný papíry.
"Ahoj, Yang," řekl překvapeně. "Co tě sem přivádí?"
"Slíbila jsem, že se za vámi stavím, Hitsugaya-taichou," odpověděla Yang.
Toushiro se ošil.
To není možný, všem kolem nadávám, aby mi říkali Hitsugaya-taichou, ale u ní... chtěl bych, aby to bylo naopak.
"Už jste v pořádku, Hitsugaya-tai-"
Yang nedopověděla. Toushiro se objevil u ní a lehce se dotkl svými rty jejích, aby ji umlčel.
"Pro tebe jen Toushiro," zašeptal a zmizel. Bál se, co by mu mohla udělat.
Yang si přejela prstem po rtech. Potom zmizela, protože už měla být znova na louce a setkat se s Yin.

Yin ale na louce ještě nebyla a objevila se až za dobré půl hodiny, a měla úplně stejný výraz jako Yang.
"Co se ti stalo?" zeptala se jí Yang.
Yin pořád upírala někam do dáli zasněný pohled a zřejmě otázku přeslechla.
"Yin!" zavrčela Yang. Yin trhla hlavou a zřejmě se probrala.
"Co je?"
"Co se ti stalo?" zopakovala Yang otázku.
"Vůbec nic," řekla Yin. "Mimochodem, tady v Seiretei nemusím být v tvojí mysli. Takže se tu můžeš volně pohybovat. O mě se nestarej."
"Dobře."

Přestože se Toushiro chtěl Yang vyhýbat, potkal ji ještě ten samý večer. Musel dohánět papírování, ale strašně ho to otravovalo, proto se šel na chvíli projít ven.
"Kdo je tam?" zavolal tiše, když se jeden ze stínu pohnul.
"Kdo myslíte?" ozval se znuděný hlas.
"Yang?"
"Kdo jinej?"
Yang vyšla ven. Krátké červené vlasy jí zavlály ve větru. Na očích opět měla stříbrnou masku. Toushiro se na ni podíval.
"Promiň, ale můžeš si to sundat?"
"Jasně," povzdechla si Yang a hranou dlaně znova masku přesekla.
"Proč to nosíš?"
"To nemůžu říct."
"Proč ne?"
"Možná," povzdechla si Yang, "bych ve vašem případě mohla udělat výjimku."
"Říkal jsem ti, abys mi tykala."
"Jasně, jasně," řekla Yang. "Jenom si na to nemůžu zvyknout."
"Proč děláš výjimku zrovna u mě?"
Yang dělala, že otázku neslyšela.
"Chcete... chceš to vědět?"
Kývl.
"Dobře, ale ať nás nikdo neslyší. Počkej chvíli."
Položila si levou ruku na pravou klíční kost a pak jí prudce trhla. Toushiro ucítil, jak kolem zavál vítr.
"Co to děláš?" zeptal se jí.
"Bariéru."
"Z větru?"
"Přesně."
"Tak tedy. Důvod, proč nosím tu masku přes oči. Víš, já nejsem shinigami. Jsem... Heikou."
"Hei- co?"
"Heikou. Je to stará rasa. Heikou jsou míšenci shinigami, Vizardů, Arrancarů, Hollowů a Quincy. Od každého jsme měli něco. Dokázali jsme používat a uvolňovat Zanpakutou jako shinigami, absorbovat duševní částice a dělat z nich luky a šípy jako Quincy, měli jsme vnitřního Hollowa jako Vizardi..."
"Chceš říct, že Yin..."
"Ne," řekla Yang. "Ona s mým vnitřním Hollowem nikdy neměla nic společného.
"Jako Arrancaři máme něco jako svou pravou podobu, ale u nás má vždy podobu zvířete, které odpovídá jeho charakteru."
"Co máš ty?"
"Vlka. Pětiocasého. To kvůli mému otci. Gobi no Houkou, říká ti něco to jméno?"
"Ano. Je to pětiocasý démon, který má podobu psa, že? Jeho ocas je ztělesněním jednoho z živlů - oheň, voda, vítr, blesk a země, ne?"
"Přesně tak. Po Hollowech jsme zdědili masky..."
"To, co jsi měla na očích, byla tvoje maska?"
"Ne tak docela. Byla to jenom její část. Nejnebezpečnější zbraň Heikou byly jejich oči. Proto nosím tu masku, nechci někomu neúmyslně ublížit."
"Tak proto. Ale pořád mluvíš v minulém čase. Co se s Heikou stalo?"
"To samé, co se stane s každým, kdo má hodně síly a neví, co s ní."
"Co?"
"Jednoduše, vyvraždili se. Měli velkou moc, měli rádi boj, ale nikdo s nimi nechtěl bojovat. Proto začali útočit na ostatní a došlo k válce."
"Takže ty jsi..."
"Jo, poslední Heikou," povzdechla si Yang a pokračovala ve svém vyprávění.
"Heikou měli na výběr. Buď mohli zůstat jako nezávislí, tak, že prostě dokázali využívat schopnosti všech ras. Ale mohli taky dát některé rase přednost před ostatními. V tom případě měli síly ostatních ras potlačené a používali výhradně sílu té rasy, kterou si zvolili. Dokázali dokonce třeba být jeden den shinigami a druhý den Arrancar, ale jakmile si jednu rasu zvolili, bylo už těžké dostat se zpět. Při zvolení určité rasy se jim měnil vzhled, schopnosti i Zanpakutou, pokud je ta rasa používala. Třeba já - nejsem shinigami, ale jsem Heikou využívající síly shinigami, což je sice jiné pojetí, ale výsledek stejný. Mimochodem, co děláš tak pozdě venku?"
"Potřeboval jsem si odpočinout od těch papírů. A ty?"
Yang neodpověděla, jenom kývla směrem k měsíci, který byl v úplňku.
"Měl bych jít zase papírovat," povzdechl si Toushiro. Yang mávla rukou a zrušila bariéru.
"Chceš s tím pomoct?" nabídla mu.
"Jo, děkuju."
Vydali se spolu k sídlu desáté divize. Ozvalo se tiché zacinkání zvonků, které zachytily něčí reiatsu. Yang se otočila a za rohem uviděla stín. Otočila se zpátky k Toushirovi a uviděla, že i on ten velice nenápadný stín zaregistroval.
"Jde ti to dobře," poznamenal Toushiro, když Yang za chvíli vyplnila tolik papírů, co on zvládl za půl hodiny.
"Taky to nedělám poprvé," odpověděla Yang. "Mám v tom celkem praxi."
Práce jim ubíhala rychle, povídali si u ní. Když vyplnili poslední papíry, nastalo ticho. Oba si vzpomněli na ten okamžik, kdy se jejich rty poprvé dotkly.
"Yang," přerušil ticho Toushiro, "proč jsi řekla zrovna mně všechny ty věci o tobě a tvojí rase? Myslím, že jsi to nikomu ještě nevyprávěla, dokonce ani Yin ne."
"Toushiro, já-"
Jejich rty se k sobě opět začaly přibližovat, když v tom se rozletěly dveře a objevila se Matsumoto. Když uviděla ty dva, významně se nadechla.
"Ruším?" zeptala se.
"Matsumoto!" štěkl na ni Toushiro.
"Eh, taichou... no, já jdu papírovat."
"Vážně? V jedenáct v noci?"
Matsumoto na to neměla odpověď a tak se radši rychle vypařila. Toushiro zatím zjistil, že Yang někam zmizela.
"Zatracená Matsumoto, vždycky se objeví, když nemá," zavrčel si pro sebe.