Musím přestat! musím přestat s TĚMI scénami! Nejhorší je, že je ani nepíšu! jen je... naznačuju. A můžu vám říct, že mě to dost baví. Proto musím přestat, jinak se nikdy nedostanu k dalšímu zvratu zápletky. V téhle kapitole měl být jistý posun, ale Kanako to prostě ignoruje... nesnáším postavy, co ignorují mé pokyny. Úplně bych je za to... grá!
Nu, ale což: Tu snoubenku jsem si prostě nemohla odpustit. Dokázali byste spočítat, kolik klišé jsem v podtstatě ve svých pracvech vyvrhla a vyvěsila na stožár? Prostě mě baví si z těch klišé dělat srandu. Přirážení ke zdi, snoubenky, temná minulost... prostě to k tomu svádí. Ale snoubenka už je možná přes čáru =D Navíc pro děj je naprosto nedůležitá =D
Upozorňuji vás, že po přečtení téhle kapitoly už nikdy nebudou disneyovky jako dřív. Nikdy... prostě další věc která je ve vašich nevinných myslích potřeba zprznit.
Dneska jsem ve škole byla navždy ujištěna, že jsem cholerik. Nevím, jestli mi to má lichotit... ale jsem s tím smířená, takže co se dá dělat. Cholerička jak vyšitá =D Asi se to dost odráží i v mých postavách, protože snad nemám žádnou tichou a introvertní postavu. Dobře, SHI-teamu možná ano, ale v shounen-ai povídkách ne.
Už tu nebudu dál otravovat. Užijte si kapitolu a pěkně ji okomentujte =3 ♥

KONIEC!

Tak tohle je moje další povídka jak už jsem psala bude o umění (no ale to je jaksi už asi zřejmé). Takže to nebudu protahovat. Umění mě hrozně moc baví a proto jsem se chtěla o to podělit. V mé povídce se bude jednat o umění spojené s malbou nebo se o to aspoň budu pokoušet. Na začátku se děj bude spíš přesouvat k smutné události ale nic netrvá věčně.
Moc děkuju všem, kteří si tuhle povídku přečtou a případně okomentují.

tak dopísala som pokračovanie ich príbehu...vtedy sa to začínalo vyostrovať a Keiko začínali nahlodávať pochybnosti...trvalo už len pár dní, kým jeden k druhému našli cestu