Moc se omlouvám... no, však vy víte za co.
Tentokrát je to opravdu kratičké. Jen asi A4 a půl, co jsem stihla jen tak stmelit v autobuse.
Jinak čtvrtletí mě opravdu brzdí, a to nejenom ve psaní, takže se ještě jednou moc omlouvám.
V tomhle dílu se nic moc neděje, ale pro celistvost příběhu ho prostě potřebuju.
Kdy bude příští díl, to ještě nevím, ale konečně se v něm můžete (snad) těšit na trochu toho souboje...
Tak přeji pěkné počtení!

Tak je tu další díl. Jeho délkou jsem trochu dohnala ten předchozí.
Opět moc děkuji všem, kteří mi věnovali nějaký ten komentík.
A moc se omlouvám Sorafay, že jí své povídky posílám vždycky v tak hloupý čas. (V neděli v noci, v pondělí... Asi mám v tu dobu nejlepší psací náladu )
Docela zvrat a hodně se pohneme v ději. Sem jsem se nažila celou dobu dostat. Tohle je totiž konečně ten pravý začátek. I když ono jich ještě pár bude, když nad tím tak přemýšlím...
Tak ať se vám další dílek líbí alespoň do stejné míry jako ty předchozí.

Plánovala jsem to tentokát trochu delší, ale nějak mi nezbyl čas. Dodělali jsme teď plastová okna a máme v bytě trochu zmatek...
Děkuji všem, kdo mi napsali komentíky! Jsem za ně opravdu moc ráda...
Jinak si neodpustím malou reklamu na moji první povídku na těchto stránkách Byla noc, pršelo..., kterou četli asi jen dva lidé...
Přeji pěkné (krátké ) počtení!