TAKŽE LIDIČKY, ROZHODLA SEM SE,ŽE VÁM UDĚLÁM MALÝ PŘEKVÁPKO,další díl

6. díl

[=15]Siria se najednou probudí s výkřikem „Miushi!!!NÉÉÉ!!!“

S výkřikem se chtěla zvednout,ale zvládla se jenom posadit.Něco jí totiž zabránilo.Byla přivázaná k posteli.

Rozhlížela se okolo sebe,ale nikoho neviděla.Když najednou za sebou ucítila něčí dech,plynoucí ji na záda.

„Tak už si se uklidnila?“Ptá se hlas za jejími zády.

„Proč sem přivázaná?“

„Musel sem to udělat,nedala si se zkrotit.“

„Coooo??????“

„Řekněme,že si byla trochu mimo svoji kontrolu“

„ááá,Ano,už si vzpomínám.Vtom jí ale došlo co se stalo,a uvědomila si,proč se to stalo.

„Itachi!!Proč??Co si sní udělal?věřila sem ti.“

Tentokrát ale nebyla zuřivá,spíš nešťastná,z doprovodem velkého návalu slz,příliš moc,až to i Itachiho dalo by se říct zlomilo,a pomálu ji odpověděl
„Hmm,ty myslíš toho vlka??Nedala smi možnost ti to říct.Ale když to chceš vědět tak moc………………………………………………..Říkal,sem ti abys mi věřila,ale ty si se celá pomátla.Málem si se připravila o život.I tu fenu.Ale už je v pořádku,tedy prozatím.“

„Siria měla překvapený výraz ve tváři,a oči jí třeštily,od pochybnosti.Nechápavě se zeptala „ty si jí nezabyl??“

„Hmmm.Nebyla by z ní dobrá večeře,tak sem jí ošetřil.mohla by se ještě hodit“A mírně se na ni pousmál.

Siria byla stále zaražená,a aniž by si to uvědomovala,neustále plakala.

Itachi mluvil dál „Ted je v jedné místnosti,kam nikdo nechodí.Po tom co si zbytku týmu provedla,ji chtěly hned zabít i s tebou.takže o ni nevědí.“

„Itachi“ Jen to ze sebe dostala,a krásně se na něho podívala.

TADY JE DALŠÍ DÍLEK. TAK PŘÍJEMNOU ZÁBAVU A KOMENTÍKY A BODÍKY,PŘÍJMÁM S NADŠENÍM,AT SOU JAKÁKOLIV.POTŘEBUJU VĚDĚT JAK MOC JE TO HROZNÝ .

TENHLE DÍL JE ŘEKLA BYCH,NO,TROCHU VÍC ZAJÍMAVEJ(SNAD NE PŘEHNANEJ),A ODSUD SE TO VLASTNĚ ZAČÍNÁ PĚKNĚ ZAMOTÁVAT ZÁHADAMI.ALE NEBOJTE,NAKONEC VŠE POSTUPEM ČASU VYJDE NAJEVO.

[=15]4. díl

Itachi se na ni podíval ,a viděl jak je vyděšená z Kisameho. Stoupl si před ní a pohlédl na něj velmi vážně,a to dost zle.
Kisame to nějak nepobíral,ale nakonec pochopil a vrátil se zpátky.
„Tak jak jsi se rozhodla??" Ptá se Pain
„Myslím že s vámi nějaký čas zůstanu,ale jen než si vzpomenu.Slibte mi že mi pak necháte odejít,a já vám budu věrná,a nezradím vás.“ Odpověděla Siria.
Pain chvíli přemýšlel,ale nakonec spustil „Souhlasím,ale s námi budeš chodit všude kde bude zapotřebí,a přijmeš k sobě jednoho z nás jako svého týmového partnera,kterého budeš poslouchat.hmm?“
„A kdo to bude??“
Pain pohlédl na všechny v okolí a pak ukázal na osobu stojící proti němu.Byl to…......................Byl to Itachi.
Siria se tak trochu zalekla, ale pak se jen tajemně pousmála na Itachio.Ten jí místo úsměvu,opětoval výraz vraha.
Po chvíli ticha,se zeptala „A kde budu spát???"(Doufám, že dostanu stejně pohodlnou postel jako má Itachi)prolítlo jí hlavou.
„Bohužel už nejsou žádné pokoje volné,takže budeš se svým týmovým partnerem. A abych nezapomněl,za pár dní jdeme na misi“ Prohodil Pain zlehka.
Siria jen oněměle stála na místě,až po chvíli se vzpamatovala,a šla zpátky do pokoje.

[=15]FF na anime Shugo Chara, spolupráca so Saii-chan
Read & Enjoy

,,Konečne domov,“ vzdychla si ružovovláska a pobavene sledovala troch Charov poletujúcich okolo svojej hlavy. Dnes mali predĺženú poradu a už bola unavená. Zrazu sa spoza nej ozval krik.
,,Hinamori-saan!“ zakričal niekto a Amu sa otočila. Keď zbadala kto na ňu kričí, oči sa jej rozšírili.
,,Ta- Tadase-kun?“ Tasade bežal za ňou.
,,Hinamori-san! Čakaj. Mô- môžem ťa odprevadiť domov?" spýtal sa celý zadychčaný. Amu na neho len prekvapene hľadela.
,,No- no jasné." usmiala sa, aj keď v duchu zmätkovala.
On ma chce odprevadiť domov? Prečo? O čom sa máme rozprávať? Čo mám robiť? V hlave sa jej búrili otázky, ale Tadase to vyriešil za ňu. Chytil ju za ruku a rozbehol sa.
,,Nestihneme autobus,“ smial sa, keď videl jej omráčený výraz. Konečne dobehli na autobusovú zastávku. Tadase Aminu ruku stále nepúšťal. Ani keď nastúpili do autobusu. Zrazu ho niečo napadlo.
,,Tak čo? ako sa ti páči medzi strážcami školy?" spýtal sa jej a nabral jemne červenajúci sa odtieň do tváre. Amu sa začala vykrúcať.
,,Mhm... Je toho na mňa veľa... Charovia... X vajíčka... Easter... Ikuto...“ Posledné slovo len zašepkala, no Tadase ho aj tak počul. Pustil jej ruku a pozrel do neznáma. Amu oľutovala svoje slová.
Prečo som ho spomenula?? A prečo naňho vôbec myslím? Prečo? Prečo...?
,,Máš s ním niečo?" spýtal sa odrazu Tadase pričom pozeral von z okna. Amu len ťažko preglgla. Pozrela na Tadaseho.
,,Nie. Nie.. Nič s ním nemám.." povedala pomaly a zamyslela sa nad pravdivosťou tej vety. Spomenula si na ich prvé stretnutie, lunapark...
,,Nad čím rozmýšľaš?“ spýtal sa Tadase, aj keď to vedel. Amu sa zarazila a pokrútila hlavou.
,,Nad ničím. Prečo?“ snažila sa to uhrať do outu.
,,Usmievala si sa.“

Úvod:

[=15]Prach se začal usazovat a odhalovat děsivé bojiště. Před spojeneckou armádou začínal kráter. Přímo dole v kráteru se zvedali Akatsuki.
„Jste všichni v pořádku?“ zeptal se Madara. Všimnul si jak se předním zvedá nějaký kopec. Když přišel blíž, tak si uviděl, že to je Kisame, který se zvedá i s obrovskou kopou hlíny na sobě. Byl trošku pochroumaný, ale nic moc vážného mu nebylo. Mohl dále bojovat.

[=15]O den a půl později v Konoze:
Tsunade s dalšími ninji stála před bránou Listové vesnice a čekala na příchod svých spojenců z Píseční vesnice. Ani nemuseli dlouho čekat. Po krátké chvíli se začali z lesa vynořovat první ninjové se svým Kazekagem v čele.
„Vítejte spojenci. Děkujeme, že jste přišly,“ přivítala je Tsunade.
„Děkujeme. Vzal jsem sebou ninjů co to šlo. Něco jsem musel nechat ve vesnici. Kvůli bezpečnosti to snad chápeš, že?“ promluvil k ní mladý Kazekage.
„I za toto co jsi přivedl jsem ráda a děkuji. Snad se ubráníme,“ řekla smutně Hokage a pokračovala:
„Tady Sasuke vás doprovodí tam, kde se strhne boj. Tady hned na obrovské mýtině. Ukáže vám naše pozice a taky kam se budete hodit vy. Snad vám to bude vyhovovat.“
„Běžte všichni tady se Sasukem. Ukáže vám to místo. Já tady ještě musím něco probrat se Tsunade-sama,“ rozkázal písečným ninjům jejich velitel. Jeho podřízení ho poslechly a za doprovodu Sasukeho šly na místo boje.
„Co chceš ještě probrat?“ zeptala se ho udiveně Tsunade.
„Chtěl sem se tě zeptat jestli nemáš nějaké informace o Narutovi? Nevíš jestli nám přijde na pomoc? Nebo aspoň proč odešel?“ zeptal se Gaara nedočkavé Tsunade.
„Nevím o moc víc, než ty. Odešel krátce po smrti jeho učitele jednoho z legendárních saninů Jyraii. Tehdy se dozvěděl, že za tím vším stojí Pein a také to o tom, že je “vyvolené“ dítě. Které buď svět zbaví všech válek, a nebo ho zničí. Odešel kvůli pomstě. Pravděpodobně šel někam trénovat, ale kam to nevím. Jeho pomoc by se nám hodila. Sice zde jsou kvůli němu, ale myslím si, že kdyby tu byl, tak by neměl žádnou šanci proti nám Akatsuki, i kdyby měli kolik chtějí vojáků,“ odpověděla mu smutná Tsunade, protože jí také scházel nejhlučnější ninja a zárovně nejlepší ninja v překvapování lidí.

Trošku stará kapitolovka (ktorá ešte stále nie je dokončená ), dúfam, že sa niekomu bude páčiť
P.S.: Mierne krátke, ale moje začiatky boli krátke xD

[=15]Šepot a tupá bolesť. Dievča sa prebralo a nechápavo pootvorilo jedno oko. Vonku bola tma a hodiny v jej izbe ukazovali pár minút po polnoci. Stál pri nej asi desaťročný chlapec a štuchal do nej prstom.
,,May... May vstávaj... dole niečo je!“ šepkal vystrašene a snažil sa z nej stiahnuť paplón.
,,Bože, Tom... nechaj ma spať...“ zamumlala rozospato a vyšklbla bratovi paplón z ruky. Ten sa nevzdal a zdrapol ju za nohu, ale neudržal rovnováhu a v tejto pozícii zleteli obaja na zem.
,,Sakra!!“ vypískla May a škriabala sa naspäť na posteľ. Naštvane pozrela na brata, ktorý vyplašene hľadel na dvere. Porazene si vzdychla si a vstala.
,,Dobre, ale ak tam nič nebude, zabijem ťa..!“ precedila pomedzi zuby a pomaly vyšla z izby. Snažila sa tváriť hrdinsky, ale keď v predsieni niečo zapraskalo, vystrašene sa stiahla a brat ju zdrapol za ruku.
,,Tom, moja ruka...!“ zasyčala bratovi a pozrela na svoju blednúcu ruku, ktorá volala o príjem čerstvej krvi. Pustila sa dole schodmi, ale na spodnom sa zastavila a započúvala. Z obývačky sa šírili zvuky podobné fučaniu nosorožca. Pomaly sa vybrala tým smerom, keď...
,,Wuaaaaaaaaaaa!!“
,,Aaaaaaaaaa!“
Výkriky nasledovalo ostré svetlo. May prekvapene zažmurkala a obzrela okolo seba. Na gauči ležala jej vystrašená devätnásťročná sestra a pri vypínači Tom.
,,Ach, Tom, rob nám šoky,“ prevrátila očami May a priskočila k malátnej Emily. Sestra na ňu hľadela veľkými modrými očami a vyzerala, akoby ani nevedela kde je.