HihixDD Tak na týhle stránce sem teprve ode dneška(taky sem na ní teprve dneska narazilaXDD), ale i tak sem přidám svou první slátaninu co sem kdy napsala. Kritiku přijímám, pochvalu nečekám a pozor je to mooc krátkýXD. Tak itadakimasu !

Stál u kamene ZVB a prohlížel si všechna ta jména. Avšak zastavil pohledem u několika jeho nejbližších, které znal už velmi dlouho. Jeho týmoví přátelé: Uchiha Obito, který zemřel aby zachránil své přátele. Rin, kterou slíbil zachránit, ale nedokázal to. Jeho sensei, Yondaime hokage, Namikaze Minato, obětoval svůj život za svou vesnici. Pohledem sjel trochu níže. Jeho studenti : Uzumaki Naruto, věčně hyperaktivní a uřvaný kluk, který pomohl svým přátelům a sám zemřel. Uchiha Sasuke, který zemřel spolu s jeho nenáviděným bratrem Uchiha Itachim. A tak splnil svůj slib, svou pomstu. Haruno Sakura zemřela na misi, spolu se svým týmem. Pak si vybavil svůj dosud bolestný život a řekl si proč nejít za nimi. Začalo pršet, až se déšť proměnil v obrovskou bouři. A tak na tom kameni bylo napsáno i jeho jméno. Jméno Hatake Kakashi.

[=15]Nedokázala ho milovat, ale nedokázala ho ani nenávidět. Ten pohled v jeho očích. Bylo to zvláštní, nechtěla v něm vidět přítele, ale věděla že není dobré si ho příliš znepřátelit.

Posadil se k Sakuře na postel. Chtěl ji pohladit, ale ucukla mu. Nevěděl proč to udělala, v jejím obličeji už nebyla ta nenávist ani strach, tak proč?Teď tam seděla celkem klidně, dívala se na něj spíš zoufale a nechápavě než vyděšeně a nenávistně.
Sakura přemýšlela. Co myslel tím malým bratrem? Proč ho nemůže vidět vedle ní? Žárlí?

[=15]Už sem skoro mrtví a propadám se ještě do větší temnoty než jsem doposud,
A najednou duch a tělo mé lásky se zjevilo nade mnou,
a ihned slyším ten hezký něžní hlásek, který tak miluji.
„Itachi, neboj se sem ráda tam kde jsem a stále tě miluji“
A náhle cítím cit v rukou, nohou a postupně po celém těle,
nabíjím se energii, každou vteřinou dostávám sílu jít za tebou.
Vstávám a skáču k tobě, tenhle dotyk tebe měl cenu celého mého života,
Chytám tě i druhou rukou a dopadám s tebou na zem,
Pomalu tě pokládám a políbím…

Proč jsi ode mne odešla?
Vždyť jsi nemusela...
Má smysl dál žít?
Bez naděje na lásku?
Má mysl se teď propadá do temnoty a já s ní,
nikdo mě nedrží a nikdo už nebude.

Mé ruce jsou tak plné síly, naděje a objeti,
ale k čemupak mi jsou, když nemám tebe?
Má mysl ještě žije, čekám a doufám,
ale ty se stále nevracíš.

Mé nohy jsou tak slabé, bez tebe,
ale stále čekají.
Mě tělo umírá, tuhne a vzdává se.
A to vše kvůli tobě,
má největší lásko, Sakuro.
"Promiň."