illegally love 4 ^^

Už jí to nepřipadalo tak špatné a on jí nepřipadal tak zlý ani nebezpečný. Celkem zapoměla jak byl ještě před chvílí děsivý. Teď už se k ní choval jinak. Něžně ji líbal, hladil a ....
Itachi Sakuře pomalu rozepínal sukni. Ani on sám netušil co se v něm zlomilo. Dřív by se Sakury ani nedotkl, byla by na něj příliš malá a hloupá. Ale teď je to jiné.
Dívka sebou trhla. Nechtěla se s ním hned vyspat. Pro ni to nebyl Itachi s kým tam byla. Celou dobu měla zavřené oči jen aby cítila přítomnost Sasukeho.

Itachi nechal Sakuřinu sukni a šplhal prsty po jejím těle. Na chvíli nechal něžných polibků a se zájmem se na ni díval. Měla ještě pořád mokré tváře, zavřené oči a pořád ho objímala. Ale teď se k němu přitiskla ještě víc. Zase se jí zmocnila úzkost, stahoval se jí žaludek a potřebovala u sebe někoho mít. Itachi ji pohladil a jemně políbil do vlasů. Cítil její pocity, dala je na sobě, ač nechtěla, dobře znát. Zdálo se mu, že Sakura v jeho náručí rychle usíná. Položil ji na postel a vstal.
,,Zůstaň tu se mnou, ..... prosím"
Zašeptala to jen tichounce, ale dost nahlas aby ji Itachi slyšel.
Zase ten její hlas. Zase ho o něco prosila a on jí nemohl říct ne. Nedokázal to. Pod Sakuřiným hlasem jeho srdce roztávalo. Ale pořád stál u dveří a přesvědčoval sám sebe že by měl odejít.
,,Prosím." Sakuře už se zavírali oči, ale pořád s někým chtěla být. Nemohla se zbavit úzkosti, která jí sžírala.
Itachi se otočil a zkroušeně se na ni podíval. Sakura už jeho pohled nevnímala, její víčka už jí zradili a ona už je nedokázala otevřít. Ale pořád cítila jeho přítomnost, věděla že v pokoji je. Ještě pořád tam s ní byl v tom temném pokoji někde daleko od domova. Nebyla si jistá jestli tam bude až zase otevře oči, ale teď tam byl. Posadil se k ní na postel a hladil ji po vlsech.

Sakura se k němu přitáhla a chytila ho za ruku. Itachi ji vzal do náručí a přitiskl si ji jemně k tělu. Přemýšlel jestli unést ji byl dobrý nápad. Jestli nemohl najít jiný způsob. Teď ji tam držel v náručí a něžně hladil. Změnila ho. Jenže byla tu přeci za nějakým účelem. Ale on jí to nemohl říct. Nedokázal té dívce ublížit ještě víc. Ne teď, ne když si našel cestu k její důvěře.

Navíc .............. je tu jeho malý bratříček. Sasuke. Štvalo ho, že Sakura pořád opakovala jeho jméno. Milovala ho. Jeho pošetilý bratříček byl překážkou pro cokoli, co mělo se Sakurou něco společného.
Už se začalo rozednívat, ale v temném pokoji bez oken to nikdo nepoznal.

Itachi položil spící dívku na postel a lehl si vedle ní. Byla dokonalá pro jeho účel. Ale on pochyboval. Věděl, že není správné s ní takhle zacházet. Vzbuzovala v něm zvláštní pocity. Pocity, které zažil naposled jako malý kluk. Její jemné doteky, hlas i cokoli na co se podíval v něm vzbuzovalo ten zvláštní pocit. Ale on ho nemohl pojmenovat. Nemohl si vzpomenout. Konec konců bylo to už dávno kdy ten pocit naposledy zažil.

Vstal. Už by měl jít neměl by tam s ní zůstat. Příliš ho ovlivnila, kdyby zůstal jeho plány by se nemuseli naplnit . Políbil Sakuru na měkké rty a tiše odešel.