Anděl
Prozářená místnost, přeplněná světlem, které téměř zaslepovalo. Místnost zaplněná nakypenou nádherou, která působila neskutečně a přehnaně, místnost plná lidí ve společenských oděvech. Dámy ve svých večerních robách a vyčesaných vlasech, muži ve svých oblecích.
Všechno a všichni působili škrobeně, uměle, neskutečně a člověku se z toho dělalo až zle. Vyumělkovaná krása vytvořená pro tuto příležitost, která byla pomíjivá. Oslava na počest nikoho a ničeho, jen aby se majitelé domu vytáhly jeho krásou a svým jměním. Obyčejné pokrytectví lidí vyšších vrstev, které nezajímá nic jiného než společenské postavení, které je podle všeho zbytečné jako cokoliv v této místnosti, či snad sále.

Kei
Je půl osmé. Zamknul jsem svojí ordinaci a vydal se k východu z nemocnice. U recepce jsem ještě pozdravil děvčata a vyšel do chladného nočního vzduchu. Zapnul jsem si bundu až ke krku, už je půlka podzimu, tak se začíná pěkně ochlazovat. Nasednul jsem do auta a vydal se na hlavní silnici.
Jel jsem směrem na Woodside, kde jsou ty nejhonosnější vily, ne, že bych tam bydlel, ale slíbil jsem jednomu příteli menší laskavost, abych byl přesnější trošku větší laskavost a stále nemůžu uvěřit, že jsem s něčím takovým souhlasil.

Před dvěma dny

Seděl jsem ve svojí ordinaci a učil se na blížící se zkoušky, když v tom někdo zaklepal na dveře.

Akio
„A dál už to znáš,“ uzavřel vysvětlování Tufuu.

Místo: Portál – 9. pekelný kruh