Víkend

Zdarec lidi, jmenuju se Yuma a chtěl bych vám povyprávět o jednom víkendu, který mi změnil celej život. Ale nic moc od toho nečekejte.

S mým dlouholetým kámošem, jsme se rozhodli zdrhnout z domu. Od reálného světa a všech problémů. Dlouho jsme nevěděli, kam utéct. Věděli jsme jen, že daleko. Dlouho jsme si to plánovali a přemýšleli o nejvhodnějším místě. Keigo, tak se onen kámoš jmenoval, navrhl útěk na jejich starou chatu, kterou už několik let nikdo nenavštívil. Taky se nedivím, když leží hluboko v horách a není tam elektřina a signál! Jenže to bylo to nejlepší, co nás napadlo. Plán B byl útěk do jiný země, ale pro dva šestnáctiletý kluky to bylo skoro nemožné. No a tak nám zbyla jen ta chata.
Rodičům jsme napsali dopisy na rozloučenou, zbalili jsme si svejch pět švestek a vyrazili jsme na nádraží. Za šest hodin jízdy jsme dojeli do vesnice, která ležela pět kilometrů od chaty. Věřte mi, že by mi těch pět kiláků nedělalo sebemenší problém, ale zkuste si jít do strmýho kopce zarostlýho bůh ví čím s krosnou, která váží snad tunu.

Po nekonečných dvou hodinách plouživé chůze do toho zatracenýho kopce jsme dorazili na místo určení. To byl šok, to vám teda povím! Větší trosky jsem ještě neviděl.
Náš nový “domov“ byla bouda ze dřeva s vybitými okny. Divil jsem se, že tam nevidím ještě kadibudku! Kdybych ji tam uviděl, klidně bych se trmácel zpátky na nádraží a neváhal bych přespat na lavičce u nástupiště. Keigo mě ale ujistil, že ta barabizna má tekoucí vodu a tudíž i normální záchod. Alespoň něco. Ale nemám si na co stěžovat, přece jen jsme se tu rozhodli žít.
Vevnitř to taky nebyla žádná sláva. Samá pavučina a prach. Keigo se mi za to začal omlouvat. Neměl jsem rád, když se mi omlouval. Abych ho zadržel od dalších omluv, políbil jsem ho. Ano umlčel jsem ho vášnivým polibkem. Jen pro informaci s Keigem spolu už dva měsíce chodíme.
A abych nezapomněl, přesně před týdnem se to dozvěděli naši rodiče. Měli jste slyšet moji hádku s našima. To bylo řevu, že na nás sousedi chtěli zavolat policajty! Byl to pro ně velkej šok. Náš syn je teplej. A co ku**a! Nic jim do toho nebylo, ale oni ne. Museli se vrtat do mýho soukromí. Dokonce mi chtěli zakázat jakýkoli kontakt s mým milovaným Keigem. Téhdy to byla poslední kapka. A proto jsme se rozhodli zdrhnout.

Už ani nevím, čím mě Keigo tak uchvátil. Jeho pronikavému pohledu, kterým se na vás díval těma modrýma očima, by podlehl každý. Tyto oči velmi silně kontrastovaly s jeho uhlově černými vlasy, které měl až po ramena. A ta postava. Vážně stál za hřích. Ale abyste se nepomýlili, ještě jsme spolu nespali. Nechtěli jsme to uspěchat.
No abych se vrátil ke svému příběhu, co myslíte, že jsme pak dělali? Uklízeli. To pro mě, opravdového odpůrce uklízení, bylo peklo. Trvalo to tejden, než byla chata obyvatelná. Ještě lepší bylo, že o našich jsme neměli ani zmínku.

Po měsíci:

Kdo by věřil, že se mi na té staré chatě bude tak líbit. Žijem tu už nějakou tu dobu, nikdo nás neotravuje a vše potřebné snadno seženem. Idilka jak z románu nemyslíte? Ale i přes tu pohodu mě něco trápí. S Keigem se známe čtrnáct let, chodíme spolu už tři měsíce, ale ještě jsme TO nedělali. Ani se o nic nepokusil a to mě docela deptá. Co deptá, docela mě to se*e. Hlavou mi běhá, jestli mě ještě miluje, či jsem ho už neomrzel a další divný myšlenky.
Musím začít konat, řekl jsem si v jeden čtvrtek. Naplánoval jsem si piknik se zajímavým zakončením. Hned v pátek ráno jsem se vydal do vesnic nakoupit. Stavil jsem se v sámošce pro jídlo a pak jsem zaskočil do drogerky. Rodiče mi vštípili do hlavy snad jedinou užitečnou věc. Vždy jen bezpečný sex! V tomhle ohledu jsem s nimi souhlasil. Ale musím říct, že to bylo hrozně trapný. Ta postarší prodavačka se na mě tak divně dívala, když jsem platil ty kondomy. Snad to bude stát za to.

Po koupi všeho potřebného jsem se vrátil na chatku. Keigo zrovna makal na zahradě, jestli se ten plac rozrytý hlíny dá považovat za zahradu. Celej večer jsem pak chystal jídlo na zítřek. Sobota, šťastný to den. Keigo se snažil vyzvídat, co chystám, ale já mu nic neřekl. Nechci mu zkazit překvápko.
V den D jsme si trošku přispali a vzbudili jsme se kolem poledne. Keigovi jsem zabránil posnídat a vytáhl jsem ho ven. Chvilinku jsme se procházeli, než jsme došli na mýtinu, kterou jsem čirou náhodou nedávno objevil. Rozložili jsme deku a já jsem vyndal z košíku jídlo. Keigo se na něj s chutí vrhnul. Vždy mě Keigo chválil, že jsem ten nejlepší kuchař na světě. Pro něj jsem chtěl být vždy ten nejlepší.

Když jsme dojedli, sedl jsem si vedle něj a opřel jsem se o něj. Zkoumavým pohledem se na mě podíval, a tak jsem sebral veškerou svou odvahu a řekl jsem mu vše, co jsem měl na srdci. Zmínil jsem se mu o svých obavách, a jak mě trápí, že jsme se v našem vztahu ještě nepohli dál. Nastalo ticho. Srdce mi bušilo. Nevěděl jsem, co si mám myslet. S obavami jsem zvedl hlavu a podíval jsem se Keigovi do tváře. Usmíval se. Nechápal jsem. Řekl, že to cítí stejně, ale že si myslel, že potřebuju víc času.
Ten idi*t! Zcela šťastný jsem ho začal bít a nadávat mu. Samozřejmě jen lehoučce, nemohl jsem mu přece ublížit. Ujistil jsem ho, že vše je v pohodě, a že už jsem připravený. Na důkaz jsem se mu vyhoupl do klína a políbil jsem ho. Začali jsme velmi něžně. Jen takové motýlí polibky. Pak ale Keigo naše polibky prohloubil. Cítil jsem, jak mi jeho jazyk plení ústa a snaží se ten můj zapojit do hry. To se mu taky povedlo.

Srdce mi bušilo tak moc, že jsem myslel, že mi z hrudi vyskočí. Už mi docházel dech. Keigo to poznal a na chvilinku má ústa opustil. Rychle jsem se nadechl a znova jsem spojil naše ústa. Po chvilce je Keigo znova oddělil. To se mi nelíbilo. On se však přesunul k mému oušku. Obsypával ho polibky a v mezičase mi do něj šeptal, jak moc mě miluje. Náhle jsem ucítil jeho ruce, jak se mi dobývaly pod triko. Třásly se. Byl tak nervózní. Vždy býval velmi klidný a vyrovnaný člověk, někdo by řekl, že i celkem chladný. Ale teď mi přišel roztomilý. Musím ale podotknout, že jsem na tom byl stejně. Naše poprvé.

Konečně se mu podařilo ten kus látky ze mě svléknout a začal bloudit po mé hrudi svýma rukama. Za chvilku jeho ruce nahradily jeho ústa. Bylo to něco neskutečného! Každé místo, kterého se dotkl, hořelo ještě dlouho poté, co ho opustil. Tak jsem si užíval té rozkoše, že jsem si nevšiml mých kalhot letících někam daleko na mýtinu. Náhle doteky a polibky přestaly. Otevřel jsem doposud zavřené oči a spatřil jsem anděla. Tím andělem byl Keigo a zrovna se svlíkal. Oh bože, měl tak nádherné tělo. Pak se postavil a svlékl si kalhoty. Nešlo si nevšimnout, že jeho malý, teď už velký kamarád, má dost málo prostoru v těch Keigových trenkách. Klekl jsem si před něj a zbavil jsem ho toho zbytečného kusu oblečení.
Nemohl jsem od jeho vztyčeného údu odtrhnout oči. Měl jsem hroznou chuť se ho dotknout a ochutnat ho. Tak jsem taky udělal. Když už jsem ho měl v puse, začal jsem si s ním hrát. Jazykem jsem ho laskal, přejížděl po celé jeho délce a dráždil ho na špi*ce. Jeho slastné steny mě ještě pobízely, abych přidal. Bylo vidět, že se mu to opravdu líbilo.

Náhle mě Keigo povalil na zem a strhal ze mě poslední kusy oblečení. Byl tak dravý. Pak mi začal dělat to, co já před chvilkou jemu. Bylo to neuvěřitelné. Ta slast. Ale čekalo mě ještě něco lepšího. Keigo si mě otočil na břicho a pronikl do mě jedním prstem. Byl to nezvyk, ale po chvíli to bylo docela příjemné. Začal s ním pohybovat. Nešlo nevzdychat. Pak začal přidávat další prsty. Dva, tři a pak je vytáhl.
Nahradil je něčím o dost větším. Řeknu vám, že to ku***sky bolelo. Rozbrečel jsem se mu tam, ale Keigo si zachoval chladnou hlavu a začal mě utěšovat. Nevím, jak to dělal, ale vždy mě uklidnil. Po pár minutách mě bolest začala opouštět a tak jsem zkusmo pohnul boky. Zasténal jsem, protože to bylo tak dobré. To Keigovi stačilo jako signál a začal přirážet. Ještěže jsme byli tak hluboko v horách, protože jsem vzdychal jak nějaká d**ka. Jinak to ale nešlo. Na to, že to bylo naše poprvé, byl Keigo prostě úžasný. Dovedl mě až na vrchol rozkoše. Nakonec jsme vyvrcholili společně. Na vše jsme v tu chvíli zapomněli. Existovali jsme jen my.

Téhdy to bylo úžasné. Ale každá pohádka má svůj konec. Některá dobrý a jiná zase špatný. Hned na druhý den šel Keigo do vesnice nakoupit. Dostal šílený nápad oslavit naše poprvé a já s tím souhlasil. Také potřeboval koupit i nějaké nářadí na opravu střechy. Po cestě domů se ještě stavil v cukrárně, aby koupil dort. Jenže se nevrátil. Plný obav jsem se mu vydal naproti. Došel jsem až do vesnice a tam jsem se dozvěděl tu strašnou zprávu.
V oné cukrárně prý vybuchla plynová nádrž, kterou tam měl majitel uskladněnou. Výbuch byl tak veliký, že zničil celou budovu a zabil všechny lidi, kteří v té chvíli byli v cukrárně. Doufal jsem, že Keigo nebyl mezi nimi. Marně. Hasiči vynášeli mrtvá těla a Keigo byl mezi nimi. Když jsem uviděl jeho tělo, zhroutil jsem se. To mi někdo musel dělat naschvál. Konečně jsme pokročili a on umře? To se nemohlo stát. Byl jsem na tom moc špatně a tak jsem zavolal rodičům.

Ti hned přijeli a vzali si mě domů. Keigovi rodiče si pak přijeli pro jeho tělo. Za pár dní se konal pohřeb. Byli jsme pozvaní, i když mi bylo jasné, že mě jeho rodiče moc v lásce nemaj. Proč taky? Vždyť podle nich jsem za to mohl já. Nechtěli si přiznat, že kdyby nás nechtěli rozdělit a nedonutili nás zdrhnout, Keigo ještě mohl žít. Naši mě naštěstí neobviňovali a pomohli mi se s tím vypořádat. Časem skousli i to, že jim jednou přivedu představit svého milence a ne milenku. Lituji jen, že jsem se s Keigovými rodiči nikdy neudobřil. Jeho hrob navštěvuji v den výročí jeho smrti. Už to bude sedm let od jeho smrti.

Čas plyne dál, ale já nikdy na Keiga, svou první a jedinou opravdovou lásku, nezapomenu.