Real Fanfictions

Rozhodnutí hlasu srdce 1#

„Pospěš si!“ volal přede mnou, div mi nedrtil ruku.
„Já, já už nemůžu,“ ufňukaným tónem jsem za ním beznadějně klusala a snažila se vyhnout všem lidem, které on bez problému obcházel. Na sekundu se zastavil a to jen, aby lépe propletl svoje prsty a mými a mohl mě za sebou silněji táhnout.
„Jak nepřidáš do kroku, tak si tě tu přehodím přes rameno a poběžím s tebou.“ Jeho hluboký pronikavý a vždy kouzelný hlas byl mojí snad největší slabostí. Tedy až po černočerných očí a stejně tak černých, ale trochu vlnitých kadeří, které při slunečních paprsků volali po čokoládových odstínech.
„Já - se – fakt - snažím,“ vysoukala jsem ze sebe skrz několik nádechů. „málo,“ odfknl z plných narůžovělých rtů.
Pravá a levá noha v levných černobílých trampkách se snažili dohnat jeho ´´SUPRA SHOES´´ s černé kůže, které ladili k užším černým riflím a falšovaném značkovém saku pod kterým měl bíle tričko.
„A kam mě to vlastně vedeš?“ Způsob, jakým jsem byla schopna odpovídat, by se dal přirovnat k psovi, který právě doběhl psí závody.
„Překvapení,“ otočil se za běhu tváří ke mně a velmi mile se usmál, byl to ten úsměv, co snad za těch jeho dvacet tři let nikdo neviděl. No, ono se to tak ani nedá říct, když ho vlastně znám pořád krátkou dobu. Ale i tak už hodně přeskakuji.
„Miyo, já tě varuji, pohni sebou,“ opravdu nevím kam tak žene, ale jeho tón v hlase zněl opravdu natěšený a nervózní. Ale ne teď už vážně…

Dodatek autora:: 

Tak nový příběh o mladé dívce Miya, její zajímavé minulosti a lidech, v kterých konečně našla něco, co ji vždy chybělo. Ochotu, porozumění, přátelé a třeba i něco víc.

Len bozk? Tak to určite!

„Anoo~... Senpai? Ja...Ťa...v skutočnosti...m-milujem!“ povedal hlavný gitarista svojmu staršiemu kolegovi.
„Uru...? Ty...?“

Dodatek autora:: 

Trochu som sa cez týždeň nudila a v škole na jednej z voľných hodín som stvorila túto kratučkú jednorázovku. Je to poviedka na jednu J-rockovú skupitnu The GazettE, ktorú som začala počúvať a aj celkovo milovať tak asi pred dvoma mesiacmi (ak nie ešte skôr). Úplne sa mi dostali pod kožu! A tak som skúsila napísať na môj obľúbený pár Aoi X Uruha poviedku. A dopadlo to takto. Tak teraz neviem, či sa mám radovať, alebo sa ísť skôr niekam hodne ďaleko zahrabať! To už posúďte sami.
Budem rada za každý komentár, ktorý od Vás dostanem. Či už to bude chvála, alebo kritiky. Veď chybami sa človek učí.
P.S.: Je mi naozaj veľmi ľúto, ak som niekomu zničila jeho pohľad na týchto dvoch. Ale ja si ich predstavujem takto!

Dvojsrdcí: část 6 Jedno srdce

Víte, možná, že někde hluboko v sobě sem tenkrát tušil, co se stane. Někde uvnitř, u srdce sem to asi věděl. Možná bych to i poznal, kdyby byl čas přemejšlet, ale ten bohužel nebyl.

Dodatek autora:: 

Prosím.... je tady dlouho očekávaný závěr...
S Lugnasadh máme velice rozdílné názory na konce, protože tenhle se mi zdá - šťastný.. Smile
Posuďte sami...
Fan art: http://www.anime-manga.cz/samael-dvojsrdci ... moc Děkuji Lugnasadh Smile :) ^^
Abych povídku v závěru zhodnotila. Zprvu se mi psala dobře, měla jsem tolik plánů, tolok možných variant, jak ji napsat i rozvinout příběh. Ovšem... nečetlo ji tolik lidí, jak bych si přála a možná i opadlo nadšení, které jsem zpočátku měla. Nevím. Gabriela jsem si zamilovala (jsem blázen do uke) a snad proto, že jsem byla (v ich formě) Sanosukem, jsem psala často ze sebe, často jak se mi to hodilo. Jejich milování považuji za nejkrásnější scénu vůbec...
Končí to takto, je to konec hořký a možná štiplavý na jazyku, ale je v něm příslib. Příslib něčeho lepšího, hezčího a snad i trvalejšího, než ubohé lidské bytí... život je podle mě na takovou lásku příliš krátký... oni si zaslouží víc, než roky... Gabriel a Sanosuke si zaslouží věčnost spolu.. a tak jsem jí dala... Miluji vás, Gabrieli a Sanosuke *jemně se usmívá a pošle jim vzdušný polibek...*

Drazí čtenáři,
vzhledem k tomu, že tohle je už můj předposlední post sem na stránky, tak bych Vám všem, chtěla moc a moc poděkovat. Vaše reakce k minulému dílu Dvojsrdcí mne skutečně zahřála u srdce. Jste skvělý a mám vás opravdu moc ráda. Vážně jste mi hodně pomohli, za dobu, co sem píšu a díky vám jsem mohla prožívat pocity slávy a radosti, kdy jste nedočkavě vyhlíželi další díl, nebo jen jednorázovku ode mě, zač jsem vám moc vděčná. Každý autor by si měl zažít to, co jste dali vy mně a jak ráda jsem pro vás psala, když jsem se dočkala tak krásné odezvy od vás. Bylo to nádherné, opravdu nádherné...
Tímto bych vás ještě chtěla požádat... komentujte texty, které čtete. Jakékoliv texty. Ať se vám líbí nebo ne. Váš názor je pro autora skutečně důležitý, váží si ho a opravdu se snaží zlepšovat. Nešetřte kritikou ani chválou. Z pisálka dělejí spisovatele jeho čtenáři... pamatujte.
Loučím se s vámi - snad na nějakou dobu - a věřte, že mi bude smutno. Bude mi smutno a budu vzpomínat, kolik jste toho pro mne udělali. Doufejte a já budu doufat také, že se zde u nějaké mé povídky zase shledáme.
Jinak sem budu chodit, budu vás číst a budu vás komentovat...
Ještě jednou moc děkuji za veškorou vaši podporu. Budu se pro vás snažit zlepšit a naučit se být skutečným spisovatelem...

P.S: Zde mne najdete... zde žiji... www.krvavimotyli.nolimit.cz

Démonické lázně – Pramen 11 – Než padne drak (část třetí - závěr)

„Jdeme.“ řekl pevným hlasem.
Zvedl jsem se a následoval ho ven. Knězi nic neřekl, jen zavřel dveře.
Cesta probíhala v tichosti, slunce ozařovalo první ranní rosu. V hlavě jsem měl úplně prázdno, na nic jsem nemyslel, vše zaplňovala hrůza a strach.

Dodatek autora:: 

Rozuzlení dračí mini-série je tady Smile Tentokrát se doplní démonopedie, budou předneseny zásadní otázky a to je asi tak všechno XD ... Moc se toho asi nestane, ale i tak je to podle mě zajímavá část Laughing out loud

Sparkless: Double Bang - Kapitola 4.

„Ale no tak, Rits!“
„Meg, nech toho! Kiyoteru, řekni jí ať toho nechá!“
„Kiyoteru, řekneš jedno slovo a jsi mrtvý muž!“
„Já se do téhle konverzace odmítám zapojit!“
„Proč?!“
„Mohlo by mě to stát život!“

Dodatek autora:: 

Čauky mňauky, přináším vám čtvrtou kapitolu Double Bangu.
Pomalu se nám rozplývá vidina dokonalé, idilické domácnosti, kde jediný problém je Ritsučina nejistota ohledně Hibikiho. Kdepak.
Homura má menší problém. Víte, zjistila jsem, že mě nebaví psát, když mají hlavní hrdinové dokonalý, fungující vztah. Takže jim to trochu pocucháme.
Zápletka se nám tročku načrtává, ale pořád nevím jistě, jak se to všechno vyvine. Navíc se bojím, že v dalších kapitolách bdue nějaký spoiler na Marionette, takže budu asi přidávat spíš tu, než Sparkieho.
Užijte si kapitolku a já se vrátím zase za týden =3

Marionette - Kapitola 23.

>Marionette< Kanako mě vydírala, že to řekne všem ve škole, ale to by mi nevadilo, vzhledem k tomu, že to už Hibari a Madarame věděli.
>Helois< Takže problém byl v tom, že by to řekla vašim.
>Marionette< Jedna věc je to říct kámošům, jiná zdroji příjmů.
>Helois< Kdyby tě tak slyšeli.
>Marionette< A navíc tady pořád byla Kamishiro.
>Helois< Copak? Nelíbila se ti představa zlomeného nosánku?

Dodatek autora:: 

Tak, tohle byla asi ta nejdelší pauza, co jsem v přidávání kapitol měla. Celý týden. Bohužel, další bude stejně velká, protože odjíždím na lyžák do Rakouska a tak aby vám to nebylo líto, přidám vám hned dvě kapitoly: Jednu Marionette a druhou Sparkieho DB, takže budete mít dvojnásobnou dávku emocí =D =D
Co říct k téhle kapitole? Konečné střetnutí Remyho kamarádů a Shimejiho a nějaké to tulení.
A zjištění, že Remyuu by mohl hrát americký fotbal =3
Tahle kapitola byla psaná trochu v pressu, protože jsem byla nahuštěná inspirací a bála se, že mi každou chvílí dojde. Takže to bylo honem, honem, dokud múza líbá =D Bohužel, už zase došla, takže budu muset sbírat inspiraci na horách...
No, nebudu se tu dnes moc rozepisovat, ještě na mě čeká DB a tam budou další poznámky... takže si užijte kapitolu a uvidíme se za týden =3

Zavřít dveře minulosti a otevřít ty od budoucnosti - 18.díl

Shin

Popřeju mu dobrou noc a ještě mu vlepím pusku na čelo. Rozejdu se směrem domů a přemýšlím o spoustě věcí. Jedno ale vím určitě... Prostě a jednoduše Midoriho miluju...

Dodatek autora:: 

Je tu další dílek... To jste rádi co?
Jinak děkuju za komentíky a bonusek ještě stále nebude, jsem líná Laughing out loud
Užijte si to Sexy
kacenkas

Červený kód: Lucifer! 2

Päť neznámych dievčat pobehovalo po Kivinej a Dreinej izbe a odušu sa chystali na uvítaciu párty.

Dodatek autora:: 

Mám napísaných zopár dielov dopredu, takže zverejňovanie zatiaľ môže pekne fičať Big smile Dúfam, že sa vám zatiaľ príbeh pozdáva Wink

Démonické lázně – Pramen 10 – Než padne drak (část druhá)

Hydra už přestala otravovat lorda Yonga a uchýlila se k pramenům. Chvilku jsem ji zpovzdálí sledoval. Měla dlouhé kaštanově hnědé vlasy a světlou pokožku. Stála ve vodě.
Pomalu jsem k ní přišel.
„Milady Hydro.“ oslovil jsem ji.
Otočila se na mě a nijak své přednosti nezakrývala. Má tvář se však nezměnila.

Dodatek autora:: 

Prostřední část epizody o dracích je tady Laughing out loud S někým se tu nadobro rozloučíme a někoho trochu víc poznáme Laughing out loud

Jestli vám to minule připadlo useknuté v tom nejlepší ... >) >) Možná jsem se tentokrát překonala Laughing out loud Začátek je akční, potom je to trochu volnější a ukecanější Smile Původně se jednalo o závěrečnou část, ale jelikož jsem to natáhla na asi 13-14 stránek, jsem to v polovině (na krásném místě) rozpůlila Laughing out loud

Další dílek bude za okamžik Laughing out loud (den dva Smile)

Hurikán 8

8. Odhalení

Dodatek autora:: 

Tak a je tady další kapitolka, Začíná se nám to rozmotávat. Robert doplatí... možná... na svoje činy. A konečně by mohli žít všichni šťastně až do smrti, ale některé závazky je třeba plnit a ne vše je růžové.

Syndikovat obsah