TÁK, A UŽ JE NA SVĚTĚ MOJE DALŠÍ DÍLKO.SNAD VÁS NEZKLAME.
HEZKY SE BAVTE

12. díl

[=15]Už byl asi 30 metrů od nich, když se najednou Siria ohlédla na vlčí smečku a přivřela oči.
Z ničeho nic se za ním rozeběhlo 5 hladových vlků ze smečky, a běžely mu v patách. Celý tým Akatsuki se dívaly stejným směrem co Siria.
Najednou byl slyšet lidský křik, s prosbou v hlase “Nééé! Nechte mě, takhle nechci zemřít.!!!!!! Áááááááá!!!!“ Po tomto se lesem rozlehlo jen hlasité vití vlků drásajících mu tělo, a trhající kusy masa ven.
Zanedlouho se čerstvě nakrmená zvířata objevili ze stínu lesa, a šly směrem k Sirii.Ona jim jen něco naznačila a zlehka kývla hlavou. Chvilku tam jen stály, a nakonec se odebraly zpět houštím do lesního ticha.
Nikdo nic neříkal, byly zní tak trochu překvapení, proto se radši rozešly od Sirie pryč s tím, že se pro dnes už utáboří.I když to nikdo z Akatsuki nedal na sobě znát, uvnitř k ní už necítily tu nenávist jako dřív. Dalo by se říct, že si je tak trochu získala. Mohla je klidně nechat , ale ona se jim rozhodla pomoct.
Jen Pain mezitím došel ke Konan, a vzal ji do náručí. Nic neřekl, a jen kolem ní prošel s mírným ohlédnutím.
Siria tam jen stála , stále plná hněvu, až se nakonec zmohla , a došla k nehybně ležícímu vlkovi. Klekla si k němu a začala ho hladit. Opět si vzpomněla na smrt jejího štěňátka, a bylo vidět jak místo zloby nastupuje na řadu hrozný žal. Sama od sebe začala křičet „NE ,UŽ NE !ZNOVU UŽ SE TO NESMÍ STÁT!“ Plakala nad ním,přitom co po ní stékala jeho krev.
Myslela si že je tam už sama. V té nejtěžší chvíli, když se poddala svým pocitům, ucítila na rameni něčí ruku.
Ani se neohlédla, jen tiše promluvila „Itachi………..si to ty?“ Po téhle větě upadla do nečekaného spánku ze smutku.

MÁM PRO VÁS TADY SLÍBENÉ POKRAČOVÁNÍ, KTERÉ VÁS TENTOKRÁT SNAD ZAUJME VÍC NEŽ TEN PŘEDEŠLÍ DÍL.ALE JAK JSEM ŘÍKALA,MUSELA SEM HO VYDAT, PROTOŽE NAVAZUJE NA TENTO.
TAK PŘEJI (SNAD) PŘÍJEMNOU ZÁBAVU

10. díl

[=15]Chvíli se na sebe na sebe Itachi se Siriou jen tiše dívaly. Po chvilce se ale Siria na něj pousmála, a chtěla mu něco říct, když v tom ji vzala bodavá bolest na hrudi a břiše.
Svůj úsměv který měla se z jej tváře z nenadání rázem vytratil ,a nemotorně dopadla zpátky na židli.
Itachi si všiml že něco není v pořádku, a proto neváhal se svojí otázkou „Co se stalo?“
„N…..nic….Itachi,t..to bude dobrý. Jen jsem asi neměla jíst tak rychle, po dlouhý době. Ah,….má vina“ Přemohla se mu odpovědět s pokusem o úsměv. I když to byla vlastně jen rychlá lež.
„Hmmm………..To ty rány. Říkal jsem ti že tě to bude bolet víc a víc.“
Siria se však rychle, byť s námahou zvedla, a při odchodu jen letmo pronesla „Už půjdu“ Nepohlédla na něj ani na sekundu. Cítila že on ví že lže.
Poté co Siria tak náhle odešla, Itachi šel pomalu za Painem.
Mezitím u Paina v pracovně mluvila Konan „Paine, proč jí to všechno trpíš? Copak už si zapomněl co si na nás zkusila? Já bych jí to netrpěla. Vsadím se že kdyby mohla, nejradši by se nás zbavila, tak jako mi jí“
„Já vím moc dobře co dělám, Konan! Tak mi nepoučuj.“
„Tak co to má za význam?“
„Je to celkem jednoduché, hodí se nám na misi kterou chci podniknout, vsadím se,že se nám hodí.“
„Ale vždyť skoro nic neumí“
„Tím bych si nebyl tak jistý. Krom toho Itachi ji dostal za úkol. Má ji naučit používat svojí sílu, a přesvědčit ji že nám může věřit. Když se mu to povede, tak nám ještě určitě předvede pár svých kousků.“
„Ale co když ne?“

NO,SNAD BUDETE ZA TENHLE DÍL RÁDI,JAKO ZA TY OSTATNÍ (BUDU SE MODLIT )

8.díl
[=15]Itachi se okamžitě probral, a než se stihla Siria vzpamatovat,byla pod ním.
Byl na ní vidět pěkně vyděšený výraz,až se jí z toho zúžily zorničky.
Zato Itachi na ni hodil spíš velmi překvapenej pohled. Při jeho pohledu mu oči v té tmě zářily rudě krvavou barvou,až spalovaly.
Jeho výraz se ale po chvíli změnil, a z překvapivého se proměnil na velmi zkoumavý a rázný,s malým pošklebkem na jeho rtech.
Ležela pod ním na zádech s povyhrnutou košilkou. Pozoroval jak se její hruď rychle nadzdvihává,a zase klesá. Její tep se neustále zrychloval, a studený pot se jí strachy přelil na čele.
Po chvilce ticha se jí zeptal „Myslel sem že to tam vydržíš dýl. Škoda,po pár nech by na tebe byla zajímavá podívaná,až by ses nemohl ani zvednout.“
Siria se odhodlala a řekla mu „Jen sem si chtěla vzít přikrývku ,Nic víc“
„Mojí??Jednu už máš nemýlím se?“
„Byla mi zima.A ty si ji stejnak nepoužil,tak sem si myslela,že ti to nebude vadit.“ Řekla to velmi tiše,a váhavě.
„Tak já tě zahřeju.Se mnou ti bude větší teplo“ A lehce se pousmál.
Siria se zalekla,nechápala co tím přesně myslí,a tak mu rychle stručně odpověděla „Děkuju,ale to je dobrý.Přikrývka mi bude bohatě stačit“ A už se chtěla zvednout a odejít.Jenže Itachi ji vzal za ruce a silně jí je přitiskl do polštáře.
„Hmm…….ale kampak stou dekou??Teď bude zima mě“
„Nepřišlo mi ,že by ti byla už před tím zima,ale pokud si za tím stojíš,tak si jí nech“ Odvětila mu s tím že se zvedne a vrátí se zpět.Jenže Itachi ne a ne ji pustit.
„Můžeš mě už prosím pustit?? Tvojí přikrývku nechci..tak mě nech“

TAKŽE LIDIČKY, ROZHODLA SEM SE,ŽE VÁM UDĚLÁM MALÝ PŘEKVÁPKO,další díl

6. díl

[=15]Siria se najednou probudí s výkřikem „Miushi!!!NÉÉÉ!!!“

S výkřikem se chtěla zvednout,ale zvládla se jenom posadit.Něco jí totiž zabránilo.Byla přivázaná k posteli.

Rozhlížela se okolo sebe,ale nikoho neviděla.Když najednou za sebou ucítila něčí dech,plynoucí ji na záda.

„Tak už si se uklidnila?“Ptá se hlas za jejími zády.

„Proč sem přivázaná?“

„Musel sem to udělat,nedala si se zkrotit.“

„Coooo??????“

„Řekněme,že si byla trochu mimo svoji kontrolu“

„ááá,Ano,už si vzpomínám.Vtom jí ale došlo co se stalo,a uvědomila si,proč se to stalo.

„Itachi!!Proč??Co si sní udělal?věřila sem ti.“

Tentokrát ale nebyla zuřivá,spíš nešťastná,z doprovodem velkého návalu slz,příliš moc,až to i Itachiho dalo by se říct zlomilo,a pomálu ji odpověděl
„Hmm,ty myslíš toho vlka??Nedala smi možnost ti to říct.Ale když to chceš vědět tak moc………………………………………………..Říkal,sem ti abys mi věřila,ale ty si se celá pomátla.Málem si se připravila o život.I tu fenu.Ale už je v pořádku,tedy prozatím.“

„Siria měla překvapený výraz ve tváři,a oči jí třeštily,od pochybnosti.Nechápavě se zeptala „ty si jí nezabyl??“

„Hmmm.Nebyla by z ní dobrá večeře,tak sem jí ošetřil.mohla by se ještě hodit“A mírně se na ni pousmál.

Siria byla stále zaražená,a aniž by si to uvědomovala,neustále plakala.

Itachi mluvil dál „Ted je v jedné místnosti,kam nikdo nechodí.Po tom co si zbytku týmu provedla,ji chtěly hned zabít i s tebou.takže o ni nevědí.“

„Itachi“ Jen to ze sebe dostala,a krásně se na něho podívala.