Šedo-růžová tma II.

Šel k ní potichu ze zadu a objal ji kolem jejího velkého bříška.
„Ahojky zlato“ zašeptal jí do ucha ona se otočila a políbila ho.
„Já bych s tebou potřeboval mluvit“ řekl jí a stále ji ze zadu objímal.
„No tak mužeš mluvit“ pobídla ho s klidným úsměvem na rtech.
„Poď se posadit“ chytl ji za ruku a vedl k pohovce. V té chvíli jí úsměv zmizel z tváře a už věděla, že se něco děje. Posadila se a on si klekl před ní a držel ji za ruce.
„Co se děje Kakashi?“ pobídla ho s nervním výrazem ve tváři.
„Víš jak Shikamaru poslali na výzvědu k Akatsuki, spolu s ním šli Naruto, Ino,....“ nedořekl.
„Já vím kdo s ním je a už mi konečně řekni co se stalo.“ začala na něj řvát.
„Dobře, dobře posaď se.“ usadil ji znovu na pohovku.
„Tak se ještě nevrátili, Tsunade o nich nemá žádnou zprávu a přece jenom je to už dlouho co se tam vydaly...nech mě domluvit....no a prostě vyslala skupinky, aby se po nich podívala a do jedné patřím i já.“ vysvětlil jí.
„Jej to mě nervíš kvůli takové prkotině, já že se stalo něco vážného, jestli poslala hodně ninjů tak je najdete hned.“ usmála se na něj a uklidnila se.
„Já jenom, že to může trvat delší dobu a za dva týdny máš termín....já se pokusím to do té doby stihnout.“ díval se na ni tragicky. Pořád ještě nechápala co je na tom tak zlého, hodněkrát odcházel na dlouhé mise a jí to nevadilo. Tak co to do něj náhle vjelo, ale očividně nebyl ve své kůži, tak se rozhodla na nic se ho nevyptával.
„Jasně to bude v pohodě, hlavně je najděte.“ řekla a políbila ho. Začmuchala: „Sakra pálí se mi večeře.“ a odběhla do kuchyně. Kakashi seděl na pohoce s hlavou v daních. Hodně ho trápilo, že ji tady musí nechat a že možná nebude u porodu. Ale je to jeho práce a je rád, že to Sakura chápe.

„Sakuro?“ zeptal se Kakashi opatrně, ona už poznala, že něco potřebuje.
„Ano?“ odpověděla a hodila na něj neodolatelný úsměv.
„No já skočím za Gaiem a Yamatem jo? My ještě musíme probrat něco ohledně tá mise.“ onámil jí.
„Jo jasně a kdy vlastně vyrážíte?“ zeptala se ze zájmem a dávala použité nádobí do dřezu.
„Ehm za tři dny.“ řekl a už se zvedal. Políbil ji a odcházel. Sakura se opřela o kuchyň a dívala se jak se za ním zavírají dveře, poté se pustila do umývání nádobí.

Ležela na posteli a koukala se do stropu, byly 2 hodiny ráno a Kakashi ještě nepřišel, začala se strachovat jestli se mu něco nestalo a vůbec byla zvědavá kde se tak dlouho zdržel, vždyť z domu vycházel v 7 hodin. V tu chvíli uslyšela, jak někdo něčím škrábe do zámku. Dostala strach, z šuplíku u nočního stolku vytáhla kunai, zvedla se a z jednou rukou s kunaiem nataženou před ní a druhou položenou na bříšku, šla směrem ke dveřím. Uslyšela mírné šišlání něco jako: „Chvavně....abych...ji....neprob.....škyt....neprobral....škyt.“ V tom šišlání Sakura poznala, že je to Kakashi, kunai odložila a otevřela dveře. Kakashi se o ně asi opíral a ve chvíli, kdy je otevřela na ni spadl, chytla ho, zavřela dveře a opřela o zeď. Smrděl po sake a vypadal, že se právě válel s prasátkama s bahně.
„Kde ses válel ty prase jedno?“ zařvala na něj. (já sem tu hlášku prostě musela použít, to řvala na mojeho bráchu mamka, když došel opilý domů Laughing out loud)
„Sakra táhne to z tebe jak z pivovaru, já sem se o tebe bála a ty někde chlastáš.“ stála, ruce v bok a koukala na něj. On byl stále opřený o zeď, ale vypadal, že to dlouho nevydrží.
„Kde...kde...to sem?....škyt.“ rozhlížel se kolem sebe. To ale jeho nohy už nevydržely a on sebou švihl na zem. Sakura se chytla za hlavu.
„Vstávej...no tak dělej.“ zvedala ho ze země. Dotáhla ho na pohovku, on se tam svalil, začala ho vyslékat, on mezitím usnul, sedla si na konferenční stolek a koukala se jak mu z pusy tečou sliny.
„Panebože.“ zaklela, zvedla se s jednou rukou na kříži a druhou na jejím naběhnlém bříšku šla do ložnice, tam padla na postel a usnula.