Šedo-růžová tma III.

„Dávej na sebe pozor, slibuješ?“ dívala se na něj smutnýma očima, které ho prosily a přemlouvaly, aby zůstal doma.
„Slibuju, miluju tě, a brzo se vrátím, to ti slibuju, nic se mi nestane.“ políbil ji a obejmul.
„Já tě taky miluju“ pošeptala mu do ucha. Kakashi se vzdálil sklonil se k jejímu bříšku, pohladil ho, políbil ho a řekl: „Ne že se narodíš dřív než dojdu.“ a zasmál se. Když se podival na Sakuru zvážněl, otočil a bězel směr hlavní brána. Sakura se za ním ještě pár minut dívala poté zavřela dveře a šla si číst.

Sakura každou noc trávila u otevřeného okna a jenom čekala až se v dálce objeví Kakashi, po dobu 9 dnů se ho nedočkala, chodila za Tsunade ptát se jí, jestli nemá nějaké nové informace, ale ta vždy jen kladně zakroutila hlavou a věnovala se dál jejímu papírování. Sakura chodila po Konoze jako tělo bez duše, její přátelé se jí pokoušeli rozveselit, Naruto ji i několikrát pozval na rámen, vždy odmítla, nikdo nechápal co se jí právě honilo hlavou. Nevěděla jestli je Kakashi ještě naživu nebo ne, nevěděla kdy se vrátí, jestli se vůbec někdy vrátí, pořád měla pocit, že ostatní před ní něco skrývají. Když se na to zeptala Tsunade, ta jenom zakroutila hlavou, usmála se na ni a pracovala dál. Ale Sakuře pořád na jejím chování něco nesedělo. Připadala si, jako kdyby všichni věděli, že se Kakashi už nikdy nevrátí, a to jí na dobrých myšlenkách nepřidávalo.

Desátý den od Kakashiho odchodu Sakura umývala talíř po večeři, ten jí ale omylem vyklouzl z ruky a rozbil se o zem, Sakura jenom zaklela a zohla se oby střepy pozbírala, nešťastnou náhodou se ale o jeden střep řízla, znovu zaklela, postavila se a ruku si zabalila do utěrky která ležela opodál, když v tu chvíli její zrak spočinul na fotce týmu 7. Přišpa k němu, něco jí na té fotce nesedělo, přes Kakashiho obličej byla velká čmouha, která zakrývala jeho obličej, Sakura se pokoušela tu skvrnu vyčisti, ale nepodařilo se, v tu chvíli pocítila na hrudi obrovský tlak, jako kdyby ji tam tlačil kámen. Fotku odložila zpátky na poličku a vyběhla z domu. Celá udýchaná vtrhla k Tsunade do kanceláře.
„Tsunade-sama něco se stalo.“ vykřikla na ni.
„Sakuro co tady děláš, máš pár týdnů před porodem a ty běháš mezi domem a mou kanceláří. Co se stalo?“ vyděsila se Tsunade a za její neopatrnost na ni byla naštvaná.
„Já...já mám divný pocit, že se něco stalo.....že se něco stalo Kakashimu.“celá zadýchaná ze sebe vypravila svou obavu. Ruku ještě pořád měla obvázanou utěrkou, které si Tsunade nemohla nevšimnout.
„Co se ti stalo s rukou, poď posaď se!“ rozkázala a uvolnila její křeslo. Tsunade ji začala léčit, když v tom se Sakura chytla za břicho. Tsunade hned věděla, že za chvíli bude rodit.