Zdravím všechny.Tohle je moje první povídka a předem se omlouvám za chyby, opakující se slova atd….Postavy a ostatní věci popisuji v průběhu .Někdy píšu nespisovně.Snaha byla a je dál. Když se vám bude aspoň trochu líbit slibuju že se zlepším. Doufám že se vám bude líbit.

Mám pocit, že jste se mi rozutekly do celého světa, podle toho, jak píšete, že se odněkud vracíte. Gráá, proklínám prázdniny =D
Já totiž celý léto smrdím doma. Ano, ÚPLNĚ CELÉ LÉTO.
Ale no nic. Snad se mé čtanářské ovečky brzy vrátí.
Teď k příběhu: minulý díl byl trošku náročný, proto tu máme zase trochu oddechovější.
Chtěla bych zdůraznit, že já sama ananas miluju, ale na pizze jsem ho nikdy nezkoušela.
A víte, jak dlouho mi trvalo vypsat jedenáct dívčích jmen, které jsem nikdy nepoužila jako důležitou postavu buď ve Sparkiem, nebo v SHI-teamu? =D
Mimochodem, opouštíme Kuroyamu a znovu se vrháme do víru Tamayori, jejich domovského města. Epizoda Kuroyama je za námi. Můžete odložit šály a rukavice =D
Ano, já sama jsem strávila poslední tři kapitoly v županu, když jsem popisovala ty závěje =D
Ale tak jako tak, užijte si díl s nešťastným číslem a pěkně komentujte ♥

Moje vůbec první jednorázovka.... takže berte na mě ohled, ano? *usmává se od ucha k uchu a nad hlavou jí lítá svatozář*. Mimochodem, příběh má dva konce. jeden klasický a druhý... tak trochu originální.

Ahojte všetci!
Uvažujem nad tým, že začnem pozerať tie turecké telenovely. Dva, tri dni dozadu, som bola nútená ich pozerať Našťastie ma trochu inšpirovali a pomohli mi vytvoriť smutnejšiu scénku. Takže som si uvedomila, že sú užitočné. Ako som už spomenula, táto kapitola bude trochu smutnejšia ako zvyčajne. Ale aby to nebolo zase moc smutné, tak som na záver dala komickú dvojku v podaní Saiki a Rogera.
Pekné čítanie!