13. kapitola - Já ti dám umění!

[=15]Nad sídlem Akatsuki proletěli první ranní ptáci. Zároveň se ozvalo hlasité bušení na dveře. „Co? Už?“ Zamumlal právě se probírající Sasori.
„Nemělo by se do těch dveří tak mlátit! Jsou nový!“ Zívl Deidara.
„Je to špatný! Šéf je nějakej čilej.“ Loutkář se zvedl, přehodil si přes sebe plášť a neochotně vylezl ze sídla. Ostatní na tom nebyli o moc lépe.
„To není fér! Jsme zabijáci, tak proč musíme vstávat takhle brzo?“

11. kapitola - Škodolibá pomsta

Tréninky se Sasorim byly čím dál namáhavější. Občas oba propadli kreslení, ale skoro vždycky to skončilo hádkou. Přestože mu byl Deidara svým způsobem vděčný, nevzdával se myšlenek na pomstu. Ovšem nevypadalo to, že by se proslulý loutkář něčeho bál. Snad jedině…

[=15]„Ještě jednou mi nakreslíš explozi a zlomím ti ten štětec vejpůl!“ rozčiloval se Sasori.
„Já jen propaguju své umění!“ Bránil se Deidara.

9. kapitola - Život existuje proto, abychom si užívali

[=15]„Au! Moje hlava!“ Mladý muž s vlasy černými jako uhel se vzbudil. Co dělá tady? Tohle není jeho pokoj! A proč tu spí Deidara? Itachi si toho ze včerejšího dne moc nepamatoval. Snad jen teplo Konanina těla, když se snažili tančit. Blonďák na opačné straně pokoje spokojeně pochrupoval. Uchiha se chtěl převalit, místo toho však vyjekl bolestí. Na čem to u všech čertů leží? Hřebíky… ne, hřeby! Polilo ho horko. Díky své neopatrnosti začal slabě krvácet.

7. kapitola - Velká váda o umění

„Tentokrát jsem se na tebe pořádně připravil!“ Zašklebil se Sasori. „Máš dost jílu?“
„Snad jo.“ Deidara si prohrábl rukou vlasy. Nebylo mu už pár dní do smíchu.
„Tak se připrav, víš přece, jak nerad čekám!“