Každý začátek je těžký 8

8. kapitola - Bez dozoru!

Konan v duchu nepřestávala zuřit. Pein už byl pryč několik dní a ona neměla ponětí, kam šel, ani kdy se vrátí. S takovou to bude za chvíli v sídle vypadat příšerně. Chlapi se chovají jak utržení ze řetězu! Snad kromě… toho skrčka, co mu nemohla přijít na jméno od té doby, kdy se schoval v její skříni. Právě teď odnášela čerstvě vypranou horu mužského prádla a neměla moc čas dívat se na cestu, jinak by si všimla, že prochází zakázanou zónou. Sasori uklízel chodbu po svém a ovládal přitom dvě loutky jednou rukou, zatímco druhou umýval hadrem podlahu. Modrovlásky si ihned všiml, ale ona ho přes tu hromadu prádla neviděla. Letmý úsměv na tváři, pak zvednul malinko ruku a jedna z loutek podrazila ženě nohu. Dopadla na záda a byla zaházena oblečením, z něhož se snažila vymotat.
„Tos udělal schválně!“ Rozkřikla se.
„Nabrala sis toho tolik, žes ani neviděla, kam šlapeš,“ odpověděl jí naprosto klidně.
„Nelži! Cítila jsem, jak mě něco chytlo za nohu!“
Ušklíbl se a upřel na ni nevinný pohled. „Ale to je jen tvrzení proti tvrzení, milá Konan.“

„Itachi, co tě to kouslo?“ Zajímal se Zetsu.
„Vážně to chceš vědět?“ Zamračil se Uchiha, chvíli se z toho snažil vykroutit a pak přiznal pravdu. „To Kisame. Byl nějaký agresivní, moc se vžil do boje a ani jsem se nenadál a už mi žužlal ruku. Potom si to uvědomil a pustil mě.“
„Ale ten otisk zubů ti na paži ještě nějakou dobu zůstane,“ mínil Zetsu. „Hele, a to se ti Kisame nepochlubil, kdo ho poslední dobou trénoval?“
Černovlasý se zarazil. „Ne. Kdo?“
Zelený ninja se zašklebil. „To neuhodneš! Sasori.“ Nepříjemně se zachechtal. Uchiha jen vztekle skřípal zuby.

„Dej ode mě pryč ten salát Hidane!“ Protestoval Zetsu, když před něj nesmrtelný postavil velkou mísu plnou zeleniny.
„Jen se nevzpírej!“ Zachechtal se. „Máš si zvykat.“
„Ale to přece neznamená, že když jsem kanibal, že do mě budeš cpát tohle!“
„Nezlob, Zetsu,“ namíchl se Hidan a vzal do ruky první kousek. „Za maminku…“
„Hidane ne!“ Bránil se ninja.
„Krmení?“ Pochichtával se Kisame. „A můžu se přidat?“
Nesmrtelný chvíli přemýšlel. „Tak jo, ale nemusíš mu to sežrat všechno.“
Kisame sáhl rukama do mísy a přímo před Zetsuem si jídlo vychutnával. Ten už to nevydržel, vážně mu takové zacházení začalo vadit. Vyběhl ven ze sídla a na pár hodin zmizel.
„To chce jinou oběť!“ Zasmál se Hidan.
„Třeba prvního, kdo projde dveřma.“ Navrhl Kisame.
Právě se otevíraly. Dovnitř opatrně nakoukl černovlasý mladík s úplně černýma očima. Oba ninjové na sebe mrkli a vyrazili. „Hej!“ Vydralo se Itachimu z úst, než byl díky své nepozornosti přemožen.

„Že nevíte, co jsem našel v domě?“ Chvástal se Kakuzu a něco schovával za zády.
„Nevíme. Tak řekni.“ Odpověděl mu Deidara.
„Začíná to na S…“ Napínal je maskovaný.
„Saké?“ Protáhl Itachi. Na co jiného by tak tenhle ninja mohl asi myslet?
„To bylo až moc snadný,“ zabručel Kakuzu otráveně. „Tak si uděláme v Šéfově nepřítomnosti mej…“
„Nic takovýho!“ Naštvala se modrovláska. „Žádná pařba! Už jsem řekla!“
„Nebuď tak upejpavá, Konan. Trocha alkoholu ti jenom prospěje.“ Řekl jí Kakuzu vlídně.
„Ale když budeš moc protestovat, zamknem tě nahoře v ložnici.“ Doplnil ho Hidan.
Modrovlasá vztekle zaskřípala zuby. Není v jejích silách porazit je všechny.

V domě se skrývala opravdu dosti velká zásoba alkoholu. Tobi škemral o kapičku. Zetsu nad tím nakonec mávl rukou a dal mu celou lahev. Sasori nepil, ostatní si ho nevšímali. Vyhrabal odněkud flétnu a začal na ni hrát. Deidara ležel na zemi na boku, v ruce pevně svíral lahev. Tobi spal Zetsuovi na klíně, ten mohl pouze sedět na místě a sledovat ostatní, jen oči mu svítily. Hidan tančil jakýsi bojový tanec, Kakuzu si hrál na akrobata. Loutkář seděl na pohovce v rozhalené košili, takže bylo dobře vidět, že má tělo loutky. Odněkud vyletěla láhev. Část Sasoriho speciálního lana se odmotala a zachytila předmět, než stačil dopadnout na zem a roztříštit se. S ledovým klidem si ji přitáhl k sobě a položil na stůl. Vzápětí strnul, když ho něco velkého a modrého vší silou objalo. Kisame měl poněkud družnou náladu, proto každého objímal.
Itachi a Konan měli oba už řádně upito. Zavěsila se na mladíka a společně tančili do rytmu pomalé hudby. Vnímala jeho přítomnost už jen matně, tak strašně byla opilá. Uchiha se samolibě usmíval a držel si ji pevně.
„Páni Itachi! Ty po ní jedeš!“ Zakuckal se Kakuzu.
Oslovený mírně zrudl v obličeji, ale raději mlčel. Vypil už dost, i když se stále ještě dokázal udržet na nohou. Náhle se jeho tělo sesunulo, povolil své sevření a v té chvíli od něj Konan uskočila. Dopadl na zem a praštil se pořádně do hlavy. Hidan zachytil modrovlásku, která se zapotácela. Položil ji opatrně na zem a šel zkontrolovat stav „odpadlíka“. „Ráno tam bude mít parádní bouli.“ Zhodnotil následky pádu. Kisame se hlasitě rozchechtal.