Nezdá se vám, že ze Sparkieho se stává "Děkuju" povídka? Pořád někdo někomu děkuje a mě to značně znervózňuje.
Ale to je jedno. Pokusím se to omezit =D Teď k téhle kapitole:
Začíná trochu dvosmyslnou scénou, objevují se v ní dvě... ne až tak nové postavy a Homura je ťulda.
Chtěla bych poznamenat, že Sylvester není pojmenován podle toho kresleného kocoura, ale podle mé želvičky. Jo já vím, jméno Silvestr se pro želvu nehodí, ale já mám zvláštní vkus na jména. Můj had se jmenuje Bára a ex-had (budiž mu země lehká) se jmenoval Arnold. Ale k Sylvesterovi. Je to border kolie, což je jeden z nejroztomilejších psů a i sixpounder říkala, že jí připomíná Nanamiho =D
Nevím, co ještě dodat. Snad jen, užijte si to a těšte se na další díl.
(Proč se mi tenhle díl zdá tak krátký...?)
Jo a úplně bych zapomněla -> Třetí ilustrace♥

Nový týždeň, nový mesiac a polovica prázdnin v ťahu! To je hrôza ako ten čas letíí! No, ale späť k poviedke.
Dnes sa Saika, bohužiaľ, nevyskytuje v príbehu, ale žiaden strach! Nabudúce si to vynahradím. Ďalej nám Sei-chan ukáže svoju trochu inú stránku >) Ehm, tým chcem naznačiť, že... odpoveď nájdete v obsahu
Nuž, pomaly sa dostávame k záveru! Ešte asi jedna kapitola a bude finito!
Na záver vám chcem popriať pekný zvyšok prázdnin a konečne nejaké to slniečko!
Hudba, ktorá mi robila doprovod pri písaní --> [url/]http://www.youtube.com/watch?v=yYvI4wT5Z5I[/url]

Sparkie no. 17 je zde! Poslední dobou jde schvalování trochu pomaleji, ale to já neovlivním. Musíte prostě jen čekat.
Ale teď k věci: Jak se zdá, Hibiki se stává novou oblíbenou postavou a s Ritsukou tvoří páreček pěkných kvítek =D A k téhle kapitole:
Homura a Nanami znovu pomalu překračují mez slova Kamarádi.
Taky tu máme menší skrytý vtípek s yaoi knížkou a ohledně toho druhého (fialového) dárku: Nevím, co v něm je, beru návrhy =D
Právě dokončuji 27. kapitolu, takže máme spoustu Sparkieho dopředu, ale zároveň mi jaksi padl původní plán o 25. kapitolách. A do 30. kapitol to taky neskoulím, takže hranice se posunuje na 33., ale bůhví, kam až dojdu.
A ještě poslední věc: Komentujte prosím, lidičky. Já vím, že třeba nemáte, co říct, ale i tak, každý komentář mě hrozně povzbudí a klidně pište i kritiku, ať vím, co zlepšovat. Takže prosím, prosím, prstíčkem hrabu... =D

Hádejte, kdo se tady po dlouhé době zase objevil s krátkým dílkem? Ale měla jsem pro to dobrý důvod.
Má snad někdo větší smůlu než já?! Zrovna se vrátím z místa plného práce, ale postrádajícího veškerou techniku, jsem celá natěšená na A-M. Hned se pustím do čtení té haldy povídek a nových dílů mang, co jsem zameškala a druhý den napíšu JEDEN komentář. Opakuji JEDEN! A co se večer nestane? Přijde bouřka, uhodí blesk a modem je v ******! Tohle píšu od babičky...
V tomhle díle se neděje vůbec nic. Ale fakt! Nepohla jsem se z místa. Je akorát plný kecání a kecání a zase kecání. Má to být tak trochu pocitové, ale asi se mi to nevydařilo tak, jak jsem chtěla. Moc pocity vysvětlovat neumím. Doufám aspoň, že jsem vás tak moc nezklamala po tak dlouhé době tímhle... Jo, a mohli byste se i trochu zasmát.
*Jinak vysvětlení: Plešatá zpěvačka je divadlo. Je to takzvané absurdní drama a postrádá to jakýkoliv příběh a vlastně i smysl. A přitom je to vlastně hodně hlubokomyslné. U nás to hraje divadelní soubor Kašpar a je to docela těžká hra, ale doporučuji ji všem, kteří jsou trochu vnímaví, už jim bylo alespoň 15 a možná by se i rádi zasmáli naší absurdní společnosti. Mě se to opravdu líbilo a hluboce se mě to dotklo a ráda bych to shlédla ještě jednou. Navíc v podání Kašpara je to opravdu dílo mistrů, takže opravdu neprohloupíte, když se rozhodnete na to jít... To jen tak na okraj...

Můj první pokus o yaoi povídku
Uznávám, že ten začátek je sice nic neříkající, ale i tak jsem zvědavá, co tomu řeknete vy čtenáři.
Pište komentíky, budu za každý moc vděčná.
Děkuju!