Zlatá rybka 1

Početné davy očekávaly jejich příchod.
Skandovaly jejich jméno.
„Goldfish, Goldfish!" křičeli lidé. Mezi tisícovým davem stál Akio, který dnes přišel na dlouho očekávaný koncert populární kapely Goldfish. Tento mladík, který měl krátké černé vlasy, modré vlídné oči a roztomilý úsměv, si na lístky vystál hodinové fronty. Byl to přátelský a milý chlapec a velmi klidný člověk, kterého nic nedokáže vytočit. Dnes byl pro něj velký den. Čistě náhodou tohoto dne slavil narozeniny. Tak si k narozeninám dopřál drahý lístek na koncert jeho nejoblíbenější hudební skupiny. Na sobě měl černé tričko s bílým nápisem Goldfish a kšiltovku s tímž nápisem. Netrpělivě přešlapoval a očekával začátek velkého koncertu. Na chvíli stočil pohled doprava. Vedle sebe uviděl dívku, která byla trochu vyšší než on. Vlasy obarvené na blond měla pečlivě upravené do složitého účesu. Oblékla si stejné oblečení jako Akio. Shodou okolností to byla jeho o tři minuty starší sestra Saika. Měla v povaze mu ty pouhé tři minuty stále otloukat o hlavu a nazývat se starší sestrou. I ona byla fanynka Goldfish. Zvláště jednoho člena kapely a to bubeníka. Akio jí často podezříval, že Goldfish poslouchá jen kvůli němu. Sestra si jeho pohledu všimla.
„Vše nej k narozkám, brácho." řekla s úsměvem a chystala si transparent, který hlásal: I love You Renzo!
„Tobě taky, Saiko." popřál sestře a jen co to dořekl, začala hrát melodie.

Fandové, jak utržení ze řetězu začali tleskat a skandovat. Členové Goldfish se uráčili přijít na pódium. Jako první vyšel zpěvák a zároveň zakladatel kapely. Kaoru dnes měl koženou bundu a vysoké, skoro vojenské boty. Zaujal své místo u mikrofonu a zamával. Fanynky se mohly zbláznit, jen Akiova sestra zůstala netečná. Za ním šel známý pesimista kapely,kytarista a trochu emo Michio. V tutéž chvíli doslovo přiskákal i srandista, baskytarista Takeo. Jako poslední dorazil blonďatý bubeník Renzo, který byl vyhlášený citlivka. Renzo a Michio byli bratři. Po příchodu Renza se mohla Saika zbláznit a urychleně začala mávat nápisem. Akio by přísahal, že Renzo na Saiko mrknul.
„Všem díky, že jste přišli! Užijte si koncert!" křičel Kaoru do mikrofonu a pak začala partička hrát. Akio se dokonale odvázal. Tančil, zpíval a křičel z plných plic. Cítil se skvěle. Ale koncert se chýlil ke konci.
„Tak zase někdy příště! Byli jste skvělí, lidi!" oznámil Kaoru a kapela se otočila k odchodu. Po pořádné porci potlesku se Akio i jeho Renzem oslněná sestra vrátili domů.

Akio sebou plácl do velké postele. Jeho rodina žila v prostorné vilce. Ale stejně tam žili jen Saika a Akio. Otec hodně pracoval a na své dvě děti neměl čas. Maminka zemřela po neštastné autonehodě a prarodiče bydleli několik hodin cesty odsud.
„Tohle byly ty nejlepší narozky!" řekla nadšeně sestra, která mu vtrhla do pokoje.
„To teda! Hráli mojí nejoblíbenější písničku!" odpověděl jí bratr stejně ohromeně.
„Viděl jsi Renza? Byl dokonalý!" jeho sestra se snad skoro rozpouštěla.
„Bože. Přestaň se mi tu rozplývat nebo budu nucen po tobě něco mrštit." protočil oči Akio.
„Blbče. Vůbec tomu nerozumíš!" křikla dojatě a mohutně práskla dveřmi. Akio byl na tyhle scény zvyklý a nebral je vážně. Netušil jak, ale okamžitě usnul.

Probral se pozdě odpoledne. Měl šílený hlad a tak se nasměroval přímo do kuchyně. Za dveřmi slyšel hihňání. V kuchyni u stolu seděla Saika a nadšeně něco hustila do Yone. Yone byla nejlepší kamarádka jeho sestry a u nich byla skoro jako doma. Když Akia děvčata uviděla, vyprskla smíchy. Akio si dokázal představit, jak teď asi vypadá. Vytahané tričko s rybou, trenky a extrémně rozčepýřené vlasy. Usmál se a přisedl si k děvčatům. K sobě si přitáhl vajíčka, která sestra zrovna uvařila.
„Co to máš prosímtě na hlavě?" zeptal se Yone, když k ní vzhlédl. Vlasy měla sestřižené na ramena. Nechala si je rozpuštěné, jen nahoře si udělala vtipný malý culíček. Barva vlasů svítila křiklavě červenou a modrými melíry.
„Dobrý ne? Je to děsně cool!" řekla Yone a vyplázla na něj jazyk s piercingem.
„Vypadáš jak...jablko, který dostalo závrať." vyprskl smíchy Akio.
„A ty zase jako myš, která vylezla z mixéru!" oplatila mu.
„Hm...vsadím se, že už Saika do tebe stihla nahustit moudra o Renzovi." poznamenal Akio schválně, neboť se bavil tím, jak jeho sestra šílí vždy, když se o něm zmíní jinak, než s přízviskem dokonalý nebo úžasný.
„Pomlč, prďolo! Nebo ti tu pánev narvu do krku!" řekla a výhružně zamávala pánvičkou.
„Už pár chvil přemýšlím, jestli je dokonalý Renzo vůbec kluk." zamyslel se Akio. To už ale Saika nevydržela, vzala dvě syrová vajíčka a rozmáčkla je bratrovi na hlavě. Zatvářila se triumfálně, ale Akio se k ní s klidem otočil.
„Dík! Někde jsem četl, že žloutky jsou na vlasy prospěšný. Budou se mi pěkně lesknout!" zasmál se Akio a do obličeje mu stékala vajíčka. Saika začala rudnout a zuřila. Byla by ho přetáhla pánví Tefal po hlavě, ale zazvonil telefon. Akio se zvedl a odšoural se k němu.
„Néé!" vykřikl náhle.
„Kdo to je?" zeptala se Yone, uklidňujíc Saiko.
„To je babička..." odpověděl přiškrceně Akio.
„Haha! Tak si to užij!" vysmála ho sestra, které se rázem zlepšila nálada. Akio se nadechl a zvedl telefon.

„Haló, babi? Tady Akio." oznámil do telefonu.
„Ahoj, Akio, jsem tak ráda, že tě slyším, cukroušku!" řekla babča zvesela.
„Babi...prosím...neříkej mi cukroušek!" napomenul ji Akio a střelil pohledem k děvčatům, která se dusila smíchy.
„To víš, že ti upeču koláček! Mám na něj švestky." oznámila.
„Babi, ty mě asi neslyšíš..." Akio věděl, že s babičkou není domluva.
„Ty švestky usušíš? U vás, ale nikdy nerostly!" nechápala babička.
„No nic. Co jsi mi chtěla říct?" zkusil Akio.
„Neboj! Já budu píct, ale nezapomeň, že jsem už stará." chvíli bylo ticho.
„No jistě. Potřebuju, abys přijel a pomohl mi na zahrádce." vzpomněla si stařenka konečně.
„Fajn kdy mám přijet?" zeptal se mladík.
„Ty chceš i oběd? Dobře já uvařím. Přijeď zítra dopoledne." dořekla a zavěsila.

Akio zavěsil a musel se posadit. S babičkou bylo těžké pořízení.
„Chce, abych přijel makat na zahradu." oznámil sestře.
„To se máš. Už aspoň slyší?" zeptala se Saika.
„Ne. Neslyší...stále mi vyprávěla o koláčích." rozhodil rukama Akio. Yone mezitím nabrala barvu svých vlasů a hrozil jí infarkt. Její výbuch smíchu nebral konce.
„Ta vaše babička...je skvělá...ženská!" vysoukala ze sebe Yone trhaně.
„Je...hlavně její koláče. Koukej mi jeden přivézt!" rozkázala Saika.
„Ty nejedeš?" nechápal bratr.
„Ne nejedu. Yone a já musíme dodělat projekt do školy." řekla a mrkla na kamarádku.
„Super výmluva. Aspoň pojedu taxíkem." Akio si začal z vlasů vybírat skořápky.

Už skoro nastupoval do auta, když ještě z domu vyběhla sestra v pyžamu. V patách jí byla Yone obalená jen v ručníku.
„Zapomněl sis mobil." Saika mu strkala mobil do ruky.
„Dík, sestři." dodal a sestra ho objala. Pravdu bylo, že se často hádali, ale jeden na druhého nedali dopustit. Sdíleli silné sourozenecké pouto.
„Budeš mi chybět, prďolo!" pověděla mu.
„Mě taky, sedláčku. Nezapomeň mi přivízt tuřín!" ozvala se vždy veselá Yone.
„Však mě se taky bude stýskat, holky!" Akio cvrnknul Saiko do přívěsku, na kterém bylo Renzovo jméno. Yone dloubnul do culíčku a nasedl do auta. Čekala ho dlouhá cesta na několik hodin. Vytáhl sluchátka, telefon a zaposlouchal se do hudby od Goldfish.

Netušil, že usnul, ale stalo se. Probral se a vypnul hudbu, protože mu rychle klesala baterka. Koukal z okénka a viděl spoustu nudným věcí. Ale jeli divnou cestu, Akio tento terén vůbec nepoznával. Všude samý kaktus, tráva a kameny. Kde nic, tu nic. Najednou začal řidič divně kličkovat. A pak do něčeho auto prudce vrazilo. Byla to taková rána, že se Akio praštil ošklivě do hlavy. Pak upadl do bezvědomí.