Parodie

Varování! Požívání tekutin a jídla při čtení tohoto příběhu jen na vlastní nebezpečí. Rodinám zemřelých udušením nebude poskytnuta žádná finanční náhrada. A komu se to nelíbí ať si Orochimánka políbí.

*sedím si tak pod jedním ze stromů a přemýšlím jestli se mám vydat za Yamatem, který si Kakashiho tak krásně odnesl, ale nakonec pronásledování zavrhnu, protože by jejich hledání bylo určitě velmi vyčerpávající... Nakonec začnu uvažovat nad tím kdo by mohl být další obětí... ehm... chtěla jsem říct předmětem mého interview, když v tom uslyším nějaké hlasy... nadšeně se zvednu a vystartuju zpoza stromu, spatřím Nejiho, TenTen a Leeho a radostně se k nim rozběhnu... nevím co si Neji myslel, ale když jsem byla téměř u nich dobře mířenou ránou mě odhodil na zem...*

Nagadir: ,,Ksakru! Co blbneš?“ snažím se se sípáním postavit, ale mám dojem, že mi zlomil alespoň jedno žebro.

Neji: ,,Promiň, myslel jsem, že jsi nepřítel, když jsi zpoza toho stromu tak nečekaně vyběhla,“ omluvil se, neboť do něj TenTen bolestivě dloubla.

Nagadir: ,,Tak to je fajn... všichni mě chtějí zmrzačit...“ vzdychnu a prohmatávám si žebra.

Neji: ,,Vážně jsem nechtěl...“

Nagadir: ,,To nic, hlavní je, že žiju... nějaké to zlomené žebro nebo tři ještě oželím...“ zamručím ironicky.

TenTen: ,,A kdo vůbec jsi?“ zeptala se mě a prohlížela si mě.

Nagadir: ,,Jmenuju se Nagadir a dělám interview, ale jen se zajímavými lidmi... každý den se vystavuju nebepečí abych ostatním mohla podat neuvěřitelná svědectví, zatajované skutečnosti a tak...“

TenTen: ,,To zní zajímavě... s kým vším jsi dělala interview?“

Nagadir: ,,Jéé, těch bylo! S členy Akatsuki, se Sasukem Uchihou, s týmem ze Suny, Orochimarem a Kabutem, Konohamarem, Narutem a pak s Hatakem Kakashim, Yamatem a Maito Gaiem,“ mávnu rukou.

Lee: ,,Dělala jsi rozhovor s Gaiem – sensei??“ vyhrkl udiveně.

Nagadir: ,,Přesně tak,“ přikývnu.

Neji: ,,S Akatsuki a Orochimarem?“ nadzvedl jedno obočí a poněkud podezřívavě se na mě podíval.

Nagadir: ,,No a co? Všichni mají právo dozvědět se o nich ty nejtajnější zajímavosti! A když už jste tady, nechcete mi odpovědět na pár otázek?“ začnu si vytahovat zápisníček.

Lee: ,,Jasně!!“ Neji: ,,Ne!“

Nagadir: ,,Hmmm... možná byste si v tom měli udělat jasno...” přejedu je očima.

Lee: ,,Neji – kun, nic nám to přece neudělá!!” začal na něj s prosíkem.

Neji: ,,Absolutně to odmítám!” založil ruce a nahodil ignore look.

Lee: ,,Neji – kun...”

Nagadir: ,,TenTen, jak to zvládáš, když máš v týmu někoho jako je Lee, Neji a Gai?” pohlédnu na ni obdivně, protože já být na jejím místě tak si asi hodím mašli.

TenTen: ,,No... někdy je to obtížné, ale člověk si zvykne,” usměje se. Chtěla bych mít její optimismus...

Nagadir: ,,Jistě, co jiného ti zbývá, že? Ale jak je to se vztahy mezi tebou, Leem a Nejim? Neji je totiž celkem fešák a já být na tvým místě...” nedokončím větu a šibalsky na ni mrknu.

TenTen: *začíná se červenat* ,,No... totiž... Lee je fajn, jeho optimismus nám už hodněkrát pomohl v krizové situaci a nemůžu popřít že by Neji nebyl hezký...” ztišila na konci hlas.

Nagadir: ,,Takže se ti líbí?” přejdu k věci.

TenTen: *je teď doopravdy rudá* ,,Nic takového jsem neřekla...”

Nagadir: ,,Možná, ale já jsem reportérka, pracuju s lidmi, poznám, když je někdo do někoho zamilovaný...” usměju se a TenTen pouze rozpačitě mlčí. ,,Hádám, že jsi mu to neřekla, podle toho, že o tom nerada mluvíš... takže jde jen o jednostranou lásku? Nevšímá si tě, ignoruje tě, podvádí tě? A nebo miluješ i Leeho a nemůžeš se rozhodnout, toť dilema?” chrlím na ni otázky. ,,A nebo... Neji miluje Leeho?”

TenTen: *zatváří se vyděšeně a zkoumavě se podívá na Leeho a Nejiho, kteří se stále dohadují* ,,To doufám, že ne...”

Nagadir: ,,Jestli tě Neji ignoruje... takovou krásnou holku, jedinou holku v týmu, tak není pochyb, že je na kluky...” přikývnu soucitně.

TenTen: *teď už je vážně vyděšená* ,,Ale... přece... to...” koktá chuděrka. ,,Myslela jsem... že je... že je...”

Nagadir: ,,Neboj, po světě běhá spousta nádherných fešáků...” poplácám ji po zádech. ,,Ale teď něco k Yamatovi... před chvílí jsem totiž viděla fakt moc zajímavou věc a nejsem si jistá, přece jen nechci rozhlažovat nic nepodloženého...”

TenTen: ,,S Yamatem se moc nevídám... ale o co by mělo jít?”

Nagadir: ,,Ehmm... před pár minutami si odnesl Kakashiho na zádech...”

TenTen: ,,Co? No já nevím...” zadívala se do země a začala rudnout, he, asi vím nad čím přemýšlela.

Nagadir: ,,To je škoda... pokud ti to nebude vadit, přesunu se k našim hrdličkám...” blejsknu na ni úsměvem a odcházím za roztomile se hašteřící dvojici.

Neji: ,,Lee, nehádej se se mnou... prostě mě to interview nezajímá, nemusím tě v tomhle ohledu poslouchat...” mračil se.

Lee: ,,Neji – kun... když souhlasil Gai – sensei, musíme i my! Určitě by ho to potěšilo... a nebo to udělej alespoň kvůli mně...” nasadil prosebný pohled.

Neji: ,,Proč bych to měl dělat právě kvůli tobě?”

Nagadir: ,,Ahoj kluci, nerada ruším...”

Neji: ,,Vůbec nás nerušíš...” zabručel, ,,TenTen, pojď budeme trénovat...” zavolal na ni a TenTen se za ním s úsměvem vydala. Že by přece jen byl na holky?

Nagadir: ,,Lee...” otáčím se na něj, ,,protože jsi kluk, určitě se ti Neji sem tam s něčím svěřuje...”

Lee: ,,Svěřuje? Vlastně ani ne...” zakroutil hlavou. Bezva...

Nagadir: ,,Tak k jinému tématu... ten tvůj ,,působivý”,ehm, trikot je...”

Lee: ,,Daroval mi ho Gai – sensei, prý mi pomůže k tomu abych nejen vypadal lépe, ale abych byl také silnější...”

Nagadir: ,,To je skvělé, Gai – sensei nosí úplně stejný, že?”

Lee: ,,Jistě, nechtěla by jsi taky jeden?”

Nagadir: ,,Ne!” vyhrknu možná až příliš rychle, ,,Víš... určitě by mi nepadl tak jako tobě a nebylo by to tak originální, kdyby v tom chodilo moc lidí...” uchechtnu se.

Lee: ,,To je pravda,” přikývl, ,,kdyby v tom chodil každý, *už jenom ta představa je slušnou noční můrou... třeba takový Kakashi... brrrr....*, moc by to zevšednělo...”

Nagadir: ,,Samozřejmě... to by bylo takového ,,krásného” trikotu moc škoda.”

Lee: ,,Nebude ti vadit, když si zaběhám pár koleček?”

Nagadir: ,,Ne, proč by mělo? Můžu se tě ptát i v běhu...”

Lee: ,,Tak jo...” pousmál se a vystartovali jsme. Nutno podotknout, že mi začal ztrácet už po pěti vteřinách, jak mě vůbec mohla napadnout taková kokotina? Kde jsem nechala mozek??

*po asi dalších třech sekundách jsem běh vzdala, šance že ho doběhnu je asi taková, jako by mě Kabuto pozval na rande... takže jsem se rozhodla počkat až se vrátí... krom jedné další otázky, je tu ještě menší závažnější problém...*

*vrátí se vůbec?*

*OK, vrací se, nemusím být pořád pesimistická...*

Nagadir: ,,Takže Lee...”

Lee: *proběhl kolem mě dřív než jsem byla schopna doříct otázku, no to je fajn... a musím zase čekat...*

*po uplynutí dalších deseti minut*

Nagadir: ,,Lee, pořebuju se tě ještě na něco zeptat!”

Lee: *krátce se zastaví a nevěřícně si mě prohlédne* ,,Jakto, že jsi mě už dvakrát předběhla? Musíš být vážně rychlá, ale další kolo tě porazím!!”

Nagadir: ,,Ne, Lee, ty to nechá...” znovu tryskem vyrazil vpřed, ,,peš....” vzdychnu kysele. No to je paráda, ten jeho zabedněný uzávoděný mozek... k tomu mám dalších deset minut na to, abych našla způsob jak ho zastavit...
Tak jo, je to asi blbý nápad, ale nic jiného mě prozatím nenapadlo... a když ho uvidím přibíhat, postavím se mu přímo do cesty...

*ten magor se přibližuje a vůbec nebrzdí...*

*pořád se přibližuje, copak je sebevrah? chce to do mě napálit?*

*OK, měním názor, ON JE SEBEVRAH A CHCE TO DO MĚ NAPÁLIT!!!*

*asi jsem taky sebevrah, protože tam stále stojím jako tupka... dobře nejsem blb, těsně před tím než bychom se mohli srazit jsem se skrčila k zemi...*

Lee: *přeskakuje mě* ,,Cha cha, tohle na mě neplatí, příště tě ale určitě předběhnu!!!”

Nagadir: *jsem zoufalá, ale napadla mě další věc...* Kolem jednoho stromu uvážu tenké lanko, vedu ho přes cestu, kolem druhého stromu a postavím se na start... a čekám... co člověk musí udělat aby někoho zastavil... doufám, že se v té rychlosti nezabije...

*po chvíli opět vidím přibíhat Leeho, když je před lankem, zatáhnu, lanko se zvedá, Lee v té rychlosti o něj zavadí a setrvačností doletí až ke mně...”

Nagadir: ,,Jsi v pořádku?”

Lee: ,,Jo, ale tohle byl podraz...” zamračil se.

Nagadir: ,,Nebyl, jen jsem tě chtěla zastavit, protože jsem ti chtěla položit závažnou otázku...”

Lee: ,,Taky ti chci položit otázku, jak to děláš, že jsi rychlejší než já?”

Nagadir: ,,Nijak, já na tom startu stojím už od tvého prvního kola...

Lee: *tváří se velmi zaraženě...* ,,To nevadí,” vyhrkl po chvíli, ,,jen díky tomu jsem si pořádně zaběhal, byla to silná motivace!!”

Nagadir: ,,Jo to je fajn, ale teď k mé otázce... kam ksakru šli Neji a TenTen trénovat, nevyznám se tu!”

Lee: ,,Támhle za ten lesík...” usmál se.

Nagadir: *podívám se kam ukazuje... bylo to vážně jen malý kousek... přímo kousíček, ale nebylo je vidět ani slyšet... připadám si jako idiot, několik desítek minut se tu pracně snažím zastavit Leeho a oni jsou jen pár kroků od nás... ta Konoha mě přivede do blázince...* ,,Hehe... tak dík...” usměju se. ,,A ještě jedna věc, miluješ Sakuru?”

Lee: ,,Samozřejmě... Eh? C-cože?” vyjekl poté co si uvědomil co řekl a na co jsem se ho zeptala.

Nagadir: ,,Tak pa...” odešla jsem spokojeně a vrhla jsem na novou výzvu v podobě Nejiho. Z něj bude pěkně pracný vytahat nějaký informace. Prošla jsem okolo malého lesíčku a naskytl se mi pohled nejen na malý palouček. TenTen ležela na zemi a Neji přímo na ní. No WOW!! Ten na to skočil pěkně zrychla! ,,Ehm...” odkašlala jsem si hlasitě, abych upoutala jejich pozornost. Neji polekaně vyskočil na nohy a neuvěřitelně zrudl.

Neji: ,,N-není to tak jak to vypadá!” zakoktal se. ,,Upadl jsem!” panikařil tak moc, že uklouzl a skončil na zadku.

Nagadir: ,,No jo... my víme... ale radši si budu dávat pozor aby ses nevrhl i na mě...” ušklíbla jsem se. Neji jen otevřel pusu a znovu ji zavřel jako kapr, neboť zřejmě nebyl schopen slova.

TenTen: ,,Špatně jsi to pochopila, trénovali jsme spolu, když jsem uklouzla. Neji měl chtěl chytit ale já jsem ho strhla nechtěně sebou...” objasnila a pomohla svému kolegovi na nohy.

Nagadir: ,,No dobře... budu věřit tvému slovu,” přikývla jsem a zřejmě jsem tím Nejiho i uklidnila. ,,Takže... ehm... Neji, chtěla bych ti položit pár otázek...” začala jsem poněkud nervózně.

Neji: ,,Ano?” nasadil opět svůj obvyklý kamenný výraz.

Nagadir: ,,Jak je to vlastně mezi tebou a Hinatou? Ona je z hlavního rodu, zatímco ty z vedlejšího, že?” začla jsem s choulostivým tématem.

Neji: ,,Ano...” pronesl a probodl mě takovým zvláštním pohledem.

Nagadir: ,,A... no... slyšela jsem, že jsi ji při chunninské zkoušce málem přizabil... jak spolu vycházíte teď?”

Neji: ,,Normálně...” odpověděl, hm... to bylo vážně nečekané...

Nagadir: *trochu si zoufám* ,,Mimochodem, je pravda, že Byakuganem vidíš skrze úplně všechno?” začnu s lepším tématem.

Neji: ,,Víceméně...”

Nagadir: *začíná v duchu brečet* ,,Tak a napadlo tě někdy zneužít takové bezvadné techniky?”

Neji: ,,Zneužít?” zatvářil se nechápavě.

Nagadir: ,,No... když vidíš skrze všechno...” naznačila jsem mu nepatrně a TenTen vedle zrudla, kdo ví co si zase představovala.

Neji: ,,Nevím o čem mluvíš,” zakroutil hlavou.

Nagadir: ,,Bezva... a co duo Gai, Lee? Máš s nimi někdy nějaké problémy? Rozchází se vaše názory v něčem??” začnu vyzvídat.

Neji: *jenom mě probodává ultra vražedným pohledem, takže odpověď je mi jasná*

Nagadir: ,,Ehmm... tak nic... a co... co TenTen?”

Neji: ,,Co s ní?” zeptal se a jeho tvář zkameněla ještě víc.

Nagadir: *v duchu právě Nejiho zavraždila a pak spáchala sebevraždu* ,,Hm... tady je to beznadějný... tak se mějte a já radši půjdu zpátky do města...” usměju se nuceně a otočím se k odchodu. Jenže vzápětí si uvědomím, že jaksi nevím kde jsem, protože, za Narutem a Sasukem jsem šla víceméně bezhlavě.. ,,Ehmm...” otočím se na Nejiho a TenTen, kteří se chtěli znovu pustit do tréninku.

Neji: ,,Co se děje?” zamračil se a bylo na něm vidět, že ho moje přítomnost otravuje.

Nagadir: ,,No... já jsem se jaksi... jaksi ztratila...” nasadím nevinný kukuč. Oba dva na mě vyvalili oči.

TenTen: ,,C-cože?” vykoktala nechápavě.

Nagadir: ,,Ztratila jsem se! Jste hluší? Nevím jakým směrem se odsud do vesnice jde...” rudnu a začínám si připadat pěkně hloupě.

TenTen: ,,Aha... promiň, ty vlastně nejsi zdejší, co?”

Nagadir: ,,Skvělá dedukce Watsone...” zamručím si pro sebe. ,,Tak kudy že to je?”

TenTen: ,,Projdeš skrze támhlety stromy,” ukázala do houští napravo ode mě, ,,a pak asi po nějakých sto metrech narazíš na pěšinku, ta už tě tam dovede...” zakřenila se.

Nagadir: ,,Hm... tak dík...” ošiju se a raději ihned zmizím mezi stromy.

Rada na závěr... Chcete se něco dozvědět od Nejiho? Tak to jste opravdu moc optimističtí, to spíš donutíte mluvit mrtvolu než jeho...

Předešlý díl:

Konoha, část druhá

Interview - Konoha, část druhá (6)

Vložil/a Nagadir, 21. Prosinec 2009 - 12:56

Ehm... jelikož si někteří čtenáři stěžovali na nedostatečné upozornění, tak jsem se to rozhodla změnit. Tudiž vás varuji, abyste při čtení tohoto příběhu nepožívali žádné tekutiny ani jídlo, neboť hrozí, že si v nejlepším poprskáte obrazovku či klávesnici, v horším případě udušení a já nechci mít vaši smrt na starost. Ti, kteří nerespektují toto varování byli tímto varováni a jejich případná smrt nemá se mnou vůbec nic společného. Rodiny těch, kteří zemřeli zadušením a nepřečetli si toto varování nebo ho ignorovali mají smůlu protože žádné odškodnění platit nebudu, neboť varování je podle mě dosti viditelné a je to jejich smůla že ho ignorovali/nečetli. A komu se to nelíbí ať si Orochimara políbí...

Nagadir: *prodírám se podrostem a snažím se z očí nestratit orandžovočernou narutovu bundu, která je, díkyJashinovi, v té zelení dokonale vidět, Naruto si je vědom toho, že ho následuju a schválně mi do cety nastavuje větvičky tak aby mi vypíchly oči, zmetek!! Ale já se nedám!!*

Naruto: ,,Přestaň mě už pronásledovat!“ zastavil se rozčíleně.

Nagadir: ,,Nemůžu za to, že jdeme stejným směrem...“ pokrčím rameny.

Naruto: ,,Ne, to ty jdeš mým směrem!!“

Nagadir: ,,Jestli máš problém...“

,,Narutoooooo!!“ vyhrkl kdosi plačtivě a zároveň nadšeně tak, jako by jmenovanou osobu nejméně půlstoletí neviděl a vzápětí se z křoví kdosi vyhrnul a skočil blonďákovi kolem krku.

Nagadir a Naruto: ,,Sasuke?!?“ vyhrkneme překvapeně oba naráz s nejméně dvaceti otazníky nad hlavou.

Sasuke: ,,Naruto! Jsem rád, že jsem tě konečně našel! Tolik jsi mi chyběl!!“ pofňukává a pevně ho objímá, mám dojem, že ho brzy udusí.

Naruto: ,,Sasuke, dusíš mě...“ zasípá.

Sasuke: ,,Copak mě nemáš rád? Konečně jsem se vrátil zpátky!“ stále pofňukává.

Naruto: *odtrhne od sebe Sasukeho, chvíli se na něj dívá, pak se mu v očích objeví slzy a začně ho pro změnu drtit on* ,,Vrátil ses!! Já jsem to tušil!“ radoval se.

Nagadir: ,,Dojemné....“ vzdychnu a začínám mít yaoi představy.

Naruto: ,,Ale... co tak nejdnou?“ zarazil se. ,,Myslel jsem, že chceš zabít Ita...“

Sasuke: ,,Ne! Nevyslovuj to jméno!“ začal opět fňukat.

Naruto: ,,Proč?“ nechápal.

Sasuke: ,,Za to může ona!“ ukáže na mě prstem. A do prčič! On si mě pamatuje...

Naruto: ,,Co ti provedla?“ zamračí se na mě.

Sasuke: ,,Vykládá o mě a o I... I... mém bratrovi, že.... my... spolu.... a pak mi ukradla meč!!“ zabořil zdrceně hlavu do jeho ramene.

Naruto: ,,Takže to byl Sasukeho meč!“ docvaklo mu to, brzda...

Sasuke: ,,Naruto? Kde je Sakura? Chtěl bych ji vidět...“ pronesl se štěněcím pohledem a slzičkami v očích.

Naruto: ,,Prvně se musíš zklidnit, zajdem do Ichiraku, jo?“

Sasuke: ,,Dobře... a dáme si tam rámen, že?“ zeptal se téměř nadějně.

Naruto: ,,Ano dáme si rámen...“ utěšoval ho, chytil ho kolem ramen a společně pokračovali.

Nagadir: *následuju je a zajímá mě co se z toho vyvine... a pak, že jsou jen přátelé.... to jsem viděla....*

*Naruto se se Sasukem dovlekl až k Ichiraku ramen (nutno podotknout, že cestou Sasuke objímal témeř každého koho potkal, někteří ale byli moc agresivní a nenechali se) a oba dva vpadli dovnitř, samozřejmě že jsem je následovala, uvnitř jsem se usadila nedaleko nich a po očku jsem po nich pokukovala*

*nic z toho nebylo, oba dva se tam jen přišli nehorázně nažrat... nikdy bych do Sasukeho neřekla, že toho sežere tolik (o jezení se nedá mluvit, to vypadá úplně jinak)*

Sasuke: ,,Naruto, můžeme už jít za Sakurou a Kakashim – sensei??” vydechl, když konečně dož... dojedl.

Naruto: ,,No jasně! Sakura z toho bude nadšená!!” poplácal ho po zádech a oba dva se vydali někam pryč a tak jsem je šla opět následovat. *už mě to chození nebaví, proč musí dycinky chodit nejdál kam to jde???*

Naruto: ,,Hej, ty!” houkne na mě.

Nagadir: ,,Mám jméno, jestli ti to nedošlo, blondýnko...” zavrčím.

Naruto: ,,Kde ses vůbec se Sasukem potkala?”

Nagadir: ,,Co je ti do toho?” odseknu mu.

Naruto: ,,Sasuke, kde ses s ní potkal?”

Sasuke: ,,Přišla k Orochimarovi, dělala tam nějaké interview...” vzdychl, práskač jeden...

Naruto: ,,Ty jsi byla u Orochimara?” vyjekl a nevěřícně se na mě podíval.

Nagadir: ,,Ne, studovala jsem plazy v jejich přirozeném prostředí...” ušklíbnu se, Naruto nepochopil, zřejmě začal přemýšlet a namáhat hrášek, protože se tvářil divněji než obvykle.

Sasuke: ,,Jsem rád že tě vidím!!! Chyběl jsi mi!!” vyhrkl a začal k mému i k Narutovu údivu objímat vzrostlý strom.

Naruto: ,,Sasuke? Jsi OK??” zeptal se ho starostlivě... hm... mám pocit deja vu...

Sasuke: ,,Jsem, ale tohle byl můj oblíbený strom!!” začal zase fňukat. Šmarjá, jak tohle může být mstitel? Být Itachim tak raději chcípnu vlastní rukou než aby mě zabilo něco takového...

Naruto: ,,Stromy můžeš pozdravit později, chtěl jsi přece za Sakurou a Kakashim, ne?” snažil se ho takticky odtrhnout z milostného objetí se stromem. Takže žádný yaoi s Narutem nebo Itachim se asi nekoná, Sasuke je dendrofil... *jsem zoufalá, tohle jsem raději ani vědět nechtěla...*

*po krátkém přemlouvání Sasukeho a ujišťování, že mu ten strom rozhodně neuteče a může se s nim objímat později, se nám konečně zadařilo dorazit na mýtinu, kde byla zbylá část týmu sedm, jakmile Sasuke spatřil Sakuru skočil ji kolem krku a div ji neudusil a to samé opakoval i u chudáka Kakashiho... že by přece jen to yaoi mělo šanci???*

Sai: ,,To je ten malej teploušek?” pozoroval Sasukeho.

Nagadir: ,,Hmm.. asi jo...” pokrčím rameny.

*OK, teď vynechám zdlouhavé a nudné přivítání doprovázené potoky slz a raději se vrhnu na něco mnohem lepšího*

Nagadir: *přesunu se ke Kakashimu s úmyslem vydobýt z něj nějaké informace, k mému štěstí se Sakura, Sasuke, Sai i Naruto opět někam vypařili* ,,Ehm... takže, vy jste Hatake Kakashi, sensei týmu sedm, že?” pohlédnu na něj se zápisníkem v ruce.

Kakashi: ,,Promiň, říkala jsi něco? Asi jsem neposlouchal...” sklouzl pohledem z odcházející čtveřice na mě.

Nagadir: UÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!! trhám ho v duchu na malé kousíčky, to není možné aby to byl takový ignorant!!! ,,Ehmm...” začnu znovu poté co jsem se zklidnila. ,,Mám na vás několik otázek...”

Kakashi: ,,Hm?”

Nagadir: ,,No, a byla bych ráda kdybych se dočkala inteligentních odpovědí...”

Kakashi: ,,No dobře...” vzdychl otráveně.

Nagadir: ,,Co si myslíte o Jirayiových knížkách, sérii Icha Icha?”

Kakashi: ,,No...” vypadá zaskočeně, ,,jsou to dobré knihy...”

Nagadir: ,,Eh... tak z jiného soudku... jaký je váš vztah k Yamatovi? Z jistých zdrojů jsem se dozvěděla, že spolu trávíte opravdu spoustu času...”

Kakashi: ,,C-cože?” začíná rudnout. ,,Zas tolik času spolu netrávíme...”

Nagadir: ,,Vážně? Mám zeptat jeho?”

Kakashi: ,,To nebude třeba...”

Nagadir: ,,Fajn...” usměju se, ,,a jaký máte vztah s Gaiem – sensei?? Prý spolu taky trávíte hodně času, a ví o tom Yamato?”

Kakashi: ,,Jsi nějaká hrrr, ne? Proč bych se všemi měl něco mít?”

Nagadir: ,,Takže nepopíráte, že s někým něco máte?”

Kakashi: ,,To jsem neřekl...” vykrucoval se.

Nagadir: ,,Kakashi, vy jste ale kanec...” mrknu na něj a začínám se uculovat.

Kakashi: *úspěšně rudne XD* ,,Hele mladá dámo, nechcete otravovat někoho jiného?” zabručí.

Nagadir: ,,Když s vámi mi to tak pěkně jde...” ušklíbnu se.

Kakashi: ,,Panebože! Úplně jsem zapoměl, dneska mám misi a musím se ihned dostavit za Tsunade – hime! ” vyhrkl a chystal se úskočně vypařit.

Gai: ,,Kakashi, konečně jsem tě našel!! Tsunade tu tvou misi odřekla, takže máš pro zbytek dneška volno!!” přihrnul se od někud. Já se asi picnu XD náhoda je někdy fakt pěknej blbec XD

Kakashi: *vražedně probodne Gaie pohledem, který chudák vůbec netuší co způsobil XD*

Nagadir: ,,Ó, tak to můžeme pokračovat v našem rozhovoru,” znovu se na jednookáče uculím. ,,A můžeme sebou přibrat i tady Gaie...”

Kakashi: ,,Hm... to bude skvělý...” zabručí a pro jistotu se vytasí s Icha Icha, aby měl důvod k tomu mě ignorovat.

Nagadir: ,,Takže, Gaii – sensei, vy se s Kakashim znáte dlouho, co?” pohlédnu na něj.

Gai: ,,Samozřejmě!” usměje se a zřejmě se mě snaží oslnit svým chrupem.

Nagadir: ,,A také jste největší rivalové, pokud si správně pamatuji...”

Gai: ,,Samozřejmě!” pronese opět s úsměvem, mám dojem, že jsem si měla vzít sluneční brýle nebo takhle brzo oslepnu.

Nagadir: ,,A jen tak čistě mezi námi... považujete Kakashiho jen za svého rivala a nebo za něco víc?”

Gai: ,,Samozřejmě, že za něco víc!” opět ztracím na několik vteřin zrak.

Kakashi: ,,Eh? Cože?” odtrhne vyděšeně oči od Icha Icha... a hele, ten podvraťák zákeřný jen dělá že nevnímá...

Gai: ,,No tak Kakashi, neříkej mi, že jsme se za těch let nestali něčím víc než jen rivaly!” pokusil se ho obejmout kolem ramen, ale Kakashi se od něj poplašeně odtáhl.

Nagadir: *WOW!! tady k něčemy dojde, tady k něčemu dojde!!!*

Kakashi: ,,Gaii, nejsem si jistý jestli to chci vědět...” začíná pomalu couvat a Icha je teď rozhodně mimo předmět jeho zájmu.

Gai: ,,Ale no tak! Přece jsme toho spolu tolik prožili!”

Kakashi: ,,Gaii, už ani krok!!” vyhrkl téměř hystericky.

Nagadir: *hlavou se mi honí zajímavé představy a jsem plná očekávání*

Gai: ,,Kakashi, jsi můj nejlepší přítel!!” vyhrkl a objal ho.

Nagadir: ,,Cože?!” vyjeknu a šokovaně sebou seknu o zem. To je vtip? Žadný yaoi ani shonen ai? To je zrada!!!

Kakashi: *očividně ho tohle zjištění uklidnilo a snaží se vydejchat ze své špatné dedukce*

Nagadir: ,,Ksakru!” ulevím si rozhořčeně. ,,Bezva, takže už jste se z toho vykecali a teď bych se ráda dozvěděla něco víc...” zabrblám očividně naštvaně.

Kakashi: ,,Myslím, že si potřebuju odpočinout...”opřel se o strom. Hm... nějak ho to zmohlo a to ani nic nedělal, proč jsou tady všichni na yaoi tak choulostiví??

Gai: ,,Chceš abych ti pomohl? Klidně tě donesu domů...” nabídl mu.

Kakashi: ,,Myslím, že raději ne...” zbledl, ani se mu nedivím, já bych se Gaiem rozhodně nikam nosit nenechala. Zvrtla bych si kotník a on by mě do nemocnice donesl i s otřesem mozku...

Yamato: ,,Doufám, že neruším...” vyšel z lesa s úsměvem na tváři, zřejmě mu neušel náš rozhovor.

Nagadir: ,,Ani ne.... Smím vám položit pár otázek?” chytla jsem se příležitosti.

Yamato: ,,Proč ne...” usmál se, náhle však zaregistroval Kakashiho pobledlou barvu v obličeji. ,,Kakashi, jsi v pořádku? Vypadáš... jako by ti bylo špatně...”

Kakashi: ,,Ne, jsem v pohodě...” zakroutil hlavou.

Yamato: ,,Co se mu stalo?” pohlédl na Gaie.

Gai: ,,Já nevím,” pokrčil rameny.

Yamato: ,,Možná bychom ho měli donést do nemocnice,” přemýšlel nahlas.

Gai: ,,To je dobrý nápad...” přikývl s úsměvem.

Nagadir: ,,Ale... Yamato, co ten rozhovor??” pohlédnu na něj.

Yamato: ,,Zdá se, že to bude muste počkat,” usmál se a společně s Gaiem uchopili Kakashiho, který se začal vyděšeně vzpouzet.

Kakashi: ,,Nechte mě! Nic mi není! Jsem OK!!”

Yamato: ,,To vidíme!!” rozesmál se a přehodil si ho přes záda. Hmm... vypadalo to opravdu velmi zajímavě.

Kakashi: ,,Ne!! Co na to řeknou lidi!!” sténal nad svou situací.

Yamato: ,,Vážení cestující, připravujeme se k odletu a tak si prosím zapněte pásy...” rozesmál se a vyskočil na jeden z mohutných stromů.

Kakashi: ,,Yamato, ne!! Ty idiote!!” vykřikl, a poté se Yamato se smíchem rozběhl k vesnici, Gai je následoval a ještě z dálky ke mě doléhaly Kakashiho nadávky...

Nagadir: ,,Hmm... a zase nic...” povzdychnu si, když se Kakashiho hlas ztratil v dálce.

A ponaučení? Hmm... žádné mě nenapadá... snad jen, dávejte si pozor jaké si vybíráte kamarády a společníky... pokud si vyberete špatně, hrozí, že se dozvíte věci, které byste raději vědět nechtěli...

Další díl:

Konoha, část třetí

Předešlý díl:

Konoha, část první