Tuhle povídku jsem napsala pro jednoho kamaráda a získala jsem od něj svolení ji sem vložit.
Pořád jsem sice v začátcích, ale doufám, že se bude líbit.

Tak je tady další díl. Chtěla jsem ho přidat už o víkendu, ale vyskytli se nečekané komplikace, takže o víkendu času moc nebylo. Moc děkuju za komentáře a přeji hezké čtení

Prosím.... je tady dlouho očekávaný závěr...
S Lugnasadh máme velice rozdílné názory na konce, protože tenhle se mi zdá - šťastný..
Posuďte sami...
Fan art: http://www.anime-manga.cz/samael-dvojsrdci ... moc Děkuji Lugnasadh :) ^^
Abych povídku v závěru zhodnotila. Zprvu se mi psala dobře, měla jsem tolik plánů, tolok možných variant, jak ji napsat i rozvinout příběh. Ovšem... nečetlo ji tolik lidí, jak bych si přála a možná i opadlo nadšení, které jsem zpočátku měla. Nevím. Gabriela jsem si zamilovala (jsem blázen do uke) a snad proto, že jsem byla (v ich formě) Sanosukem, jsem psala často ze sebe, často jak se mi to hodilo. Jejich milování považuji za nejkrásnější scénu vůbec...
Končí to takto, je to konec hořký a možná štiplavý na jazyku, ale je v něm příslib. Příslib něčeho lepšího, hezčího a snad i trvalejšího, než ubohé lidské bytí... život je podle mě na takovou lásku příliš krátký... oni si zaslouží víc, než roky... Gabriel a Sanosuke si zaslouží věčnost spolu.. a tak jsem jí dala... Miluji vás, Gabrieli a Sanosuke *jemně se usmívá a pošle jim vzdušný polibek...*

Drazí čtenáři,
vzhledem k tomu, že tohle je už můj předposlední post sem na stránky, tak bych Vám všem, chtěla moc a moc poděkovat. Vaše reakce k minulému dílu Dvojsrdcí mne skutečně zahřála u srdce. Jste skvělý a mám vás opravdu moc ráda. Vážně jste mi hodně pomohli, za dobu, co sem píšu a díky vám jsem mohla prožívat pocity slávy a radosti, kdy jste nedočkavě vyhlíželi další díl, nebo jen jednorázovku ode mě, zač jsem vám moc vděčná. Každý autor by si měl zažít to, co jste dali vy mně a jak ráda jsem pro vás psala, když jsem se dočkala tak krásné odezvy od vás. Bylo to nádherné, opravdu nádherné...
Tímto bych vás ještě chtěla požádat... komentujte texty, které čtete. Jakékoliv texty. Ať se vám líbí nebo ne. Váš názor je pro autora skutečně důležitý, váží si ho a opravdu se snaží zlepšovat. Nešetřte kritikou ani chválou. Z pisálka dělejí spisovatele jeho čtenáři... pamatujte.
Loučím se s vámi - snad na nějakou dobu - a věřte, že mi bude smutno. Bude mi smutno a budu vzpomínat, kolik jste toho pro mne udělali. Doufejte a já budu doufat také, že se zde u nějaké mé povídky zase shledáme.
Jinak sem budu chodit, budu vás číst a budu vás komentovat...
Ještě jednou moc děkuji za veškorou vaši podporu. Budu se pro vás snažit zlepšit a naučit se být skutečným spisovatelem...

P.S: Zde mne najdete... zde žiji... www.krvavimotyli.nolimit.cz

Čauky mňauky, přináším vám čtvrtou kapitolu Double Bangu.
Pomalu se nám rozplývá vidina dokonalé, idilické domácnosti, kde jediný problém je Ritsučina nejistota ohledně Hibikiho. Kdepak.
Homura má menší problém. Víte, zjistila jsem, že mě nebaví psát, když mají hlavní hrdinové dokonalý, fungující vztah. Takže jim to trochu pocucháme.
Zápletka se nám tročku načrtává, ale pořád nevím jistě, jak se to všechno vyvine. Navíc se bojím, že v dalších kapitolách bdue nějaký spoiler na Marionette, takže budu asi přidávat spíš tu, než Sparkieho.
Užijte si kapitolku a já se vrátím zase za týden =3