Tragické

Pekelný anděl – 10 – Před bouří (část 1.)

Vložil/a Ebachan, 31. Říjen 2011 - 18:34

*** Cassiel

„Hej, hej, hej!“ pokřikoval na mě Kasdy, jak jsem ho táhl k němu do pokoje. „Co to má znamenat?“ Dožadoval se odpovědi, když jsem zavřel dveře.
Umlčel jsem ho polibkem a řekl: „Míň mluv, víc svlékej!“ Chopil jsem se iniciativy, jeho košile byla dole a moje následovala o vteřinu později. Zatáhl jsem ho do postele.
„Odkdy jsi tak nedočkavý?“

Dodatek autora::

Edit 7.11.2011: Konečně jsem aplikovala externí korekturu Posledních pár odstavců dostalo trošku jinou podobu, ale jinak vše je naprosto stejné.

Omlouvám se za pozdní update Už bych něco přidala před dlouhým víkendem, ale zapomněla jsem v práci flashku, kde mám jedinou kopii ^_^;

Doufám však, že vás potěší a druhá část je již sepsána, protože to byla vlastně jedna veliká kapitola, ale po menším uvažování jsem ji rozdělila na dvě části

Úvodní část je věnována rada.lenc --- Podrobná zpráva o "zaměstnávání" Kasdey
A veliká omluva Dasty Harst, že jsem to uploadla o dost později, než jsem slibovala T_T a vůbec všem, co už andílka s démonkem netrpělivě vyhlížejí.

PS. Externí korektura bude dodána později Ať vás moc netrápím

Další díl:

Pekelný anděl – 10 – Před bouří (část 2.)

Předešlý díl:

Pekelný anděl - 9 - Vzpomínky

Číst dál

Príbeh môjho otca

Vložil/a Nefrit, 23. Říjen 2011 - 22:03

Volám sa Yukio, priezvisko nie je podstatné. A tento príbeh nie je až tak o mne, ako o mojom otcovi, ktorý je bohužiaľ už 2 týždne po smrti.

Dodatek autora::

Čo povedať, je to odveci. xD Myslela som, že stvorím niečo lepšie. Tak čítajte a kritizuje.

Číst dál

Odraz Usagiho tváře: 11

Vložil/a Dasty Harst, 20. Říjen 2011 - 20:39

[i]Když se s táhlým, nepříjemně znějícím vrznutím otevřely těžké dveře do sklepa a vpustili dovnitř dlouhý pruh umělého světla, jež na jeho konci, dole u nejtmavší a nevlhčí stěny prozradil rozechvělou a vystrašenou postavu dítěte. Chlapeček s černými vlásky se tisknul na zeď, která studila více, než okolní ledový vzduch. Byl podchlazený a vyzáblý, nahota mu nevadila. Nezbylo nic, čím by se mohl zahalit. Jako otrok temnoty, čekající na záchranu v podobě smrti, zamžoural do světla, neb jeho oči byly přivyknuté jen na tmu a ticho. Nahoře, tam vysoko na schodech, po nichž vystoupat by znamenalo svobodu, rozpoznal nejasnou siluetu člověka.

Dodatek autora::

Musím ty kapitoly ZKRÁTIT!!!
Tahle má dvanáct stran.. ajajaj....
Ale těšte se...začíná se nám to pomalu skládat.... jistě budete překvapeni..
"A když se něčemu divíte, tak aspoň zavřete hu*u Kelišová" (Češi chápou, u Slováků si tak jistá nejsem)
Až to dočtete, zjistíte, že jsem si oblíbila úplně nový pairing ááááááá miluju je..
A pojedeme na výlet .. respektive poletíme... těšíte se? Příští díl bude celý o Usagim a Kioshim a jejich maličkém povyražení do světa
Taky se mi hrozně líbí Dashiho a Kioshiho telefoní rozhovor v autě užívala jsem si to
Pozor na Noriko!!!! Je slizká jak had a jak zjistíle, nebude sama...
A přívěsek nám putuje.. Od Usagiho ke Kioshimu, potom chvilkově přes Noriko k Dashimu a ten se ho také zbaví... kdopak ho dostane?
Upozorňuju na HARD YAOI!!! které sem si vychutnávala jako snad nic.... *jsem perverzní a zvrhlá, ale psssst*
Tak jo... čtěte a tajte dech.
Vaše uctivá služebnice: Dasty I. Harst

Další díl:

Odraz Usagiho tváře: 12

Předešlý díl:

Odraz Usagiho tváře: 10

Číst dál

Daito 1 - netěší mě

Vložil/a Dasty Harst, 20. Říjen 2011 - 20:25

UPOZORNĚNÍ: Text obsahuje vulgární výrazy. Tímto se omlouvám čtenářům i adminům, ale opravdu bych tohle jinak nenapsala. Děkuji

Dodatek autora::

Zdravím....
Tak.... tahe povídka je vytvořená na pobídku slečny rada.lenc, která si přála něco podobného mé povídce "Prvák"
Musím říct: "Bohužel, nepovedlo se."
Je to sprostré, drzé, neskutečně sarakastické, ironické, děsivé, ale v závěru to má něco do sebe...
Snad tomu nedáte červenou a dočtete to...
Předem se omlouvám, protože že je tam na mé poměry vážně hodně sprostých slov, hlavní hrdina je kritik jak hov*do! XD
A Vy mě taky skritizujte...není to taková sranda, jako v Prvákovi, ale bezpochyby to vtipné momenty má (je jich fakt málo)
Díky

Další díl:

Daito 2 - Ito vrací úder

Číst dál

Hlúpe povery

Vložil/a kurosaki_orihime, 18. Říjen 2011 - 21:12

[i]Štvrtok 12.5.2011(večer)

Dodatek autora::

no môj pôvodný plán, bol napísať niečo v tomto zmysle na piatok 13., pretože skutočne neverím v takéto povery, ale bohužiaľ som nemala čas. teraz som to dopísala a bola by som veľmi rada, keby ste napísali, čo sa vám páčilo a čo nepáčilo, pretože to chcem použiť v SOČ-ke na slovenčinu, takže úpravami si to ešte určite prejde ďakujem

Číst dál

Ukončení novým začátkem 9. Narozeninový dárek

Vložil/a Ingit, 17. Říjen 2011 - 23:58

Chvíli jsem ho ještě objímala, pak jsme si dlouhou chvíli povídali a já ho znovu poznávala o něco víc. Jsem ráda, že jsme v naši šarvátkách přestaly, protože zanedlouho přišlo znovu zaťukání a ve dveřích se objevili rodiče s dědou.
„Ahojte,“ řekla nadšeně mamka, a ve tváři měla zklamaní, že nás při ničem nenachytala.
„Dobrý den, rád vás zase vidím,“ řekl mile Tasuku a pak si potřásl rukou s otcem i dědou.
„Taky tě rádi vidíme, všechno proběhlo v pořádku,“ vyptával se taťka.
Tasuku se na mě podezíravě podíval a pak se podívat zpátky na otce.
„Jo, řekl bych, že to bylo v pohodě,“ jeho hlas byl vyrovnaný, takže nikdo nic nepoznal.
„Tak jo, eh... Tasuku-san chtěl bys s tebou něco probrat, jestli by to šlo,“ obrátil se k němu děda.
„Samozřejmě pane,“ přikývl. „Říkal jsem ti, abys mě normálně oslovoval jménem,“ nabručeně mu řekl, když otvíral dveře. „Promiňte Benjiro...-sama,“ zastyděl se trošku. „Aspoň, tak,“ vzdychl si děda a i Tasuku.
„Jo, chtěl jsem se zeptat Asano, byl tu Tsuki, poslal jsem ho za tebou,“ přímo se zeptal před Tasuku, který se na mě ublíženě podíval.
„Jo byl,“ povzdychla jsem si teď já ale smutně a nechtěla na to myslet.
„A říkal ti to?“ Vyptával se.
„A co mi měl říct?“ Náš rozhovor, byl úplně o něčem jiném.

Dodatek autora::

Omlouvám se za zpoždění moc školy a povinností.
A když něco popisuji detailně, tak se snažím... snad se bude líbit...

Další díl:

10:

Předešlý díl:

8: Emoce, Jedna mezi dvěma, Stop

Číst dál

Odraz Usagiho tváře: 10

Vložil/a Dasty Harst, 13. Říjen 2011 - 20:41

Dopoledne se loučilo s ránem. Budova se už hemžila zaměstnanci, kteří neustále někam spěchali, něco zařizovali a někam telefonovali.

Dodatek autora::

A máme tu jubilejní 10 díl s násvem : CHOROBNÁ LÁSKA!
První scéna se odehrává po HŘÍŠNÉ NOCI ráno v Kioshiho kanclíku, kam ho zajde navštívit Tadashi....
Druhá scéna totéž...
Třetí scéna POZOR! POZOR!!! *Způsobuje infarkty a je smutná :(*
Poslední scéna je intimčo..... ehm.. dle mého stále ještě nejsme ani v polovině příběhu a text překročil už 80 stran
Gratulujte mi.. a těšte se.... příště snad nakousneme Suzumeho, pokud se mi vejde do další kapitoli...
Taky vám udělám radost... chtěli byste, aby Kioshi a Usagi ještě užili chvíli spolu.. splnám Vám to...
Hezké čtení...
Vaše oddaná služebnice D. I Harst

P.S: Řekněte mi svůj názor na Tadashiho !

Další díl:

Odraz Usagiho tváře: 11

Předešlý díl:

Odraz Usagiho tváře: 9

Číst dál

Odraz Usagiho tváře: 9

Vložil/a Dasty Harst, 8. Říjen 2011 - 14:40

„Kioshi!!!“

Dodatek autora::

DŽTE SE!!! čeká nás: HŘÍŠNÁ NOC!!!
Prosím, neukamenujte mě a neříkejte, jak jsem zlá.. já vím, že jsem...
Čeká nás... hrůza, kterou si nikdo nepřál...
Jak tohle jenom skončí???? Všichni, kdo máte rádo Kioshiho, mě budete nenávidět....
Překvapím Vás Usagiho chováním...
Na chvíli se rozloučíme se Suzumem...
Kdopak bude mít rád Noriko? Je sladká, nemyslíte? grrrrrrrrrr
V přítím díle se opět seznámíme s novou (snad už poslední) postavou. Bude to Haguro Tadashi, Kioshiho přítel z dětství a jeden ze společníků firmy HanzoKi s.r.o.
Tadashiho budete buď milovat a nebo nenávidět.. je to člověk, který má dvě tváře... nenechte se jím zmást.. ale to až příště....
Teď už si vychutnejte HŘÍŠNOU NOC, plnou alkoholu, krve a sexu....

P.S: Strašně moc děkuji všem za komentáře.... ohromně mě to potěšilo, jen tak dál

Další díl:

Odraz Usagiho tváře: 10

Předešlý díl:

Odraz Usagiho tváře: 8

Číst dál

Ukončení novým začátkem 8: Emoce, Jedna mezi dvěma, Stop

Vložil/a Ingit, 6. Říjen 2011 - 20:31

1.část Emoce

Na to, že mi minulé probuzení bylo dobře, cítím se jako pavouk bez všech nohou. Je to ironie, nikdo nikdy nepocítí, jak se asi může on cítit, ale aspoň si tak připadám.
Pokoj byl prázdný a tmavý. Zpoza prahu dveří se linulo bíle světlo z chodby a sem tam se mlhavě objevil stín, asi sester nebo doktorů, jak procházejí. Nevím kolik bylo hodin, ale do oken se linulo světlo z města z všech těch paneláků, aut, billboardů a pouličních lamp. Tato nemocnice byla trochu více z kraje města, tak mě aspoň nerušil hluk.
Krk mě začínal štípat a cítila jsem v něm velké sucho, poušť, nic víc mě nenapadá. Nerada, ale přesto jsme zazvonila ne sestru a požádala o trochu čaje, který mi donesla v zápětí, až mě to překvapilo. Zase jsem měla zvýšenou teplotu, tak mi dala nějaké léky, zábal a výslovně mě požádala, abych se pokusila usnout.

Dodatek autora::

V prvé řadě se omlouvám všem za narozeninová dárek. Nechtěla jsem psát, že týden uběhl jako z vody, a přišla její oslava. Tak to bude asi další díl. Tento díl je hodně náladový, slzy, smích, vzrušení a pak stejně nic. Prostě EMOCE. A děkuji těm pár jedincům, co si to čtou :)velmi mě to teší, obvzlášť, každý koment, i to i záporný, nebo i to kde mi jekdo napíše, že jsme udělala nějakou nejasnost, vždy se snažím v každém dalším díle ji vyjasnit
Jinak já to dala do kategorie SMUTNÉ....
Song: http://www.youtube.com/watch?v=tvVCZbcVuYA

Další díl:

8. Narozeninový dárek

Předešlý díl:

7: Enriko na scéně

Číst dál

Ukončení novým začátkem 7: Enriko na scéně

Vložil/a Ingit, 5. Říjen 2011 - 19:49

Snaha o vysmyknutí, byla opravdu jenom snahou. Každičký můj pokus byl zmařen jeho silou, která si mě ještě k sobě víc přitiskla. Chodba byla dlouhá a my dnes měli třídu až na jejím konci. Ti, co byli na chodbě nás sledovali s otevřenými pusy a ti co byli ve třídě, se buď dívali nalepení na okna do chodby, nebo koukali jen zvědavé hlavy ze dveří. Měl chvilkami namyšlený výraz, potom zase tajemný, který hned vystřídala ďábelský a nakonec to skončilo u sladkého úsměvu, ten, tak ten patřil vyloženě jenom mě. Většinou jsem se dívala na něj nebo do země. Mu pozornost vůbec nevadila a ty davy lidí už vůbec. Nejhorší moment byl už před nosem, kdy naši spolužáci o nás ještě nevěděli, protože větší polovina byla už ve třídě, tak nás neměli možnost vidět. Měla jsem v plánu ruce konečně rozpečetit, ale když otevřel dveře, tak už bylo pozdě. Ruku v ruce jsme překročili práh.

Dodatek autora::

Ukřížujte mě za to, co jsme ji provedla vzhledem k její nemoci, ale mě to prostě baví
Přeji přijemné čtení a za její oslavu, gomen. Na tu pravou si ještě počkejte
Dnešní song: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/red/not-alone-206531
Myslím, že všech písni, co jsme si našla( bylo jich mraky) se tota k dnešnímu dílu velmi hodí, dávám to sem iuž i s překladem, protože to stojí za přečtení

Další díl:

8. Narozeninový dárek

Předešlý díl:

6: Povyk