„Pospěš si!“ volal přede mnou, div mi nedrtil ruku.
„Já, já už nemůžu,“ ufňukaným tónem jsem za ním beznadějně klusala a snažila se vyhnout všem lidem, které on bez problému obcházel. Na sekundu se zastavil a to jen, aby lépe propletl svoje prsty a mými a mohl mě za sebou silněji táhnout.
„Jak nepřidáš do kroku, tak si tě tu přehodím přes rameno a poběžím s tebou.“ Jeho hluboký pronikavý a vždy kouzelný hlas byl mojí snad největší slabostí. Tedy až po černočerných očí a stejně tak černých, ale trochu vlnitých kadeří, které při slunečních paprsků volali po čokoládových odstínech.
„Já - se – fakt - snažím,“ vysoukala jsem ze sebe skrz několik nádechů. „málo,“ odfknl z plných narůžovělých rtů.
Pravá a levá noha v levných černobílých trampkách se snažili dohnat jeho ´´SUPRA SHOES´´ s černé kůže, které ladili k užším černým riflím a falšovaném značkovém saku pod kterým měl bíle tričko.
„A kam mě to vlastně vedeš?“ Způsob, jakým jsem byla schopna odpovídat, by se dal přirovnat k psovi, který právě doběhl psí závody.
„Překvapení,“ otočil se za běhu tváří ke mně a velmi mile se usmál, byl to ten úsměv, co snad za těch jeho dvacet tři let nikdo neviděl. No, ono se to tak ani nedá říct, když ho vlastně znám pořád krátkou dobu. Ale i tak už hodně přeskakuji.
„Miyo, já tě varuji, pohni sebou,“ opravdu nevím kam tak žene, ale jeho tón v hlase zněl opravdu natěšený a nervózní. Ale ne teď už vážně…

„Jdeme.“ řekl pevným hlasem.
Zvedl jsem se a následoval ho ven. Knězi nic neřekl, jen zavřel dveře.
Cesta probíhala v tichosti, slunce ozařovalo první ranní rosu. V hlavě jsem měl úplně prázdno, na nic jsem nemyslel, vše zaplňovala hrůza a strach.

>Marionette< Kanako mě vydírala, že to řekne všem ve škole, ale to by mi nevadilo, vzhledem k tomu, že to už Hibari a Madarame věděli.
>Helois< Takže problém byl v tom, že by to řekla vašim.
>Marionette< Jedna věc je to říct kámošům, jiná zdroji příjmů.
>Helois< Kdyby tě tak slyšeli.
>Marionette< A navíc tady pořád byla Kamishiro.
>Helois< Copak? Nelíbila se ti představa zlomeného nosánku?

Päť neznámych dievčat pobehovalo po Kivinej a Dreinej izbe a odušu sa chystali na uvítaciu párty.