Byla temná, tichá noc, jen sem tam chvíli zašuměly stromy. Seděla jsem na jedné střeše domu a hleděla směrem k lesu. Užívala jsem si ten klid a pohodu, foukání ne silného, ale chladného větříku, který mě ovíval a hrál si s mými stříbrno-černými vlasy. Bylo už velmi pozdě, ale mně se spát rozhodně nechtělo. Vypadalo to, že všichni ostatní z vesnice už dávno spí.

„Hmm, rozumím, ale co teď? Možná jsi z ní měl vytřískat víc informací.“
„Dost pochybuji, že by jsme z ní dostali násilím víc informací.“
„Ale, nebuď hlupák, jak by se mohla bránit, když nemá žádnou chaku?“

Zavřela jsem oči. Ten klid, ten klid byl tak krásný, ale já jsem se teď už zamračila. Ten klid měl za chvíli skončit. Ucítila jsem někoho, kdo se pomalu blížil k vesnici.
Neznámý už dorazil do vesnice. Poté jsem uslyšela z téhož konce vesnice Kimin výkřik, a hned nato se na střeše, na které jsem se právě nacházela, objevil ninžda. Měl světlé, blonďaté dlouhé vlasy, zato malý špičatý nos, pod kterým měl pevně stisknuté červené rty, Kimin otec. Tyčil se nade mnou jako veliká skála a oříškovýma očima na mne hleděl. Poté však jakoby se vzpamatoval a poklekl přede mnou.
„ –Sama.“ (Všimněte si, -Sama zdvořilostní přípona, která se dává za jméno a vyjadřuje úctu, tady však jméno chybí.) oslovil mne a já přikývla.

„Nemá žádnou chaku?! … Snad si nemyslíš, že je úplně bezbranná, a jestli ano, tak nad čím váháš, v tom případě ji můžeš s klidem přijmout.“
„Ach jo, Kakashi to si rozhodně nemyslím, už jen samotný fakt, že se dopustila nějakých zločinů, to že dokáže žít absolutně bez chaky, ty její věci, co měla v batohu u sebe vzbuzují obezřetnost a ze všeho nejvíce jako třešnička na dortu ten plášť.“
„Na druhou stranu přiznala, alespoň částečně kdo je, nelhala a to přeci v pohodě mohla. Nemyslím si, že kdyby chtěla Konoze, nebo jejím obyvatelům ublížit, že by takhle jednala. Nemyslím si, že by nám nějak chtěla vůbec ublížit.“
„To ano, ale proč mluví jako by byla něčím svázaná, co nám nemůže, nebo nechce říct? Řekla, že je grázl a že spáchala spoustu zločinů, ale neřekla jakých, ani kde. Řekla nám, že ten plášť je Itachiho, a že nepracuje pro Akatsuki, ale jak ho od Itachiho získala, a jak to, že o Akatsuki tolik ví? Mluvila možná upřímně, ale řekla nám sotva setinu. Kdyby, kdyby …“

Kimin vyjekla, když uviděla muže, který se objevil na cestě těsně před vesnicí. Potácel se směrem k vesnici a byl celý od krve. Dopotácel se až k bráně a tam na půl ve vesnici a na půl mimo se svalil. Kimi ve stejnou chvíli jako on zakopla a spadla na chodník.
„Po … pomoc, pomóóóc, lékaře!“ zaječela a tím zbudila několik vesničanů bydlících poblíž, kteří teď vylézali z domů a chtěli vědět, co se děje. Když pochopili o co jde, ještě je to více rozladilo.
„Sakra, holka, musíš tu řvát jako na lesy, vždyť o nic nejde.“
„Drž své emoce, ty ztřeštěnko, na uzdě.“
„Jo, ty holko, kdyby to alespoň byl někdo z vesnice…“
„Tak co? Je důležitější než tento člověk?“ ozvala jsem se a společně s Kimininým otcem jsme se zjevili vedle Kimi „Copak vše, co jsem vás učila o světě bylo zbytečné?“ vyštěkla jsem zlostně.
„ –Sama.“ hlesli všichni a vzhlédli ke mně.
„Každá kapka v jezeře je důležitá, ač se zdá sebenicotnější. Kdyby to tak nebylo, mohli bychom ji odejmout, a pokud bychom ji mohli odebrat, mohli bychom odebrat jakoukoli jinou kapku. Mohli bychom jich odebrat i víc, protože by neměly žádnou cenu a komu záleží na jedné nebo na dvou kapkách?“ Pomalu jsem přišla až k cizinci, ten vypadal, že trochu zčásti procitl, stále však ztěžka dýchal. „Takhle bychom mohli pokračovat dále, ale pokud bychom tak činili, za nějakou dobu bychom tomu jezeru nemohli říkat jezero. Nakonec by totiž vyschlo.“
„ Ale –Sama.“

„Kdyby co? Jestli tady za něco někdo může, tak jsem to já. Nabídla mi, že můžu uvidět všechno, ale odmítl jsem.“
„Proč!?“
„Řekla, že to dokážu jako jeden z mála. Pravila, že ji pochopím, když se na ni podívám svým mangekyou sharinganem.“
„Cože, ty jsi ji řekl, že …“
„Ne, neřekl jsem ji ani, že mám sharingan, ale není to zas takové tajemství. Jestli se jakkoli střetla s Akatsuki jako, že víme, že se střetla přinejmenším s Itachim, klidně se to mohla dozvědět od nich.“
„To mi právě dělá starosti. Věděla o Leem, věděla o tvém mangekyou sharinganu a vždy, když s ní člověk mluví, má pocit, že je to zbytečné, protože ona ví předem, co jí chce říct. Jakoby, každého z nás pečlivě předtím, než sem přišla, studovala.“
„Kdo ví jak to je, ale třeba je to jen její osobní způsob jak se chovat. Pocity jsou koneckonců, někdy jen pocity a v tomto případě jsou jen podpořené její částečnou obecnou informovaností, co se děje ve světě.“
„Přesto by se nám hodilo vědět toho víc, proč jsi odmítl?“
„Vlastně ani nevím, možná jsem se bál, co bych se mohl dozvědět. Nebo to bylo, protože mi řekla, že když se na ni podivám, tak nezmizí a já se bál, že lže? Nevím.“

„Ale –Sama ten muž, jeho plášť, patří podle našich informací ...“ začal Kimin otec, ale já ho zastavila.
„Co patří do Akatsuki? Mezi grázly, vyhnance a proto bychom se o něj neměli postarat? Každá kapka vody je důležitá, každá zažene část žízně, každá zvlhčí půdu,“ sklonila jsem se nad tím cizincem a sáhla jsem mu na krk, abych zjistila tep.
Nebyl na tom nejlépe, i přesto mě však uchopil za kus šatů a přitáhl si mě k sobě blíž.
„Jenže já jsem otrávená kapka, ta která sice uhasí část žízně, ale zapříčiní smrt. Ta kterou půda nasaje, ale zahubí rostliny.“ Zašeptal a ztěžka se zas nadechl. Já jsem se však na něj usmála.
Rozepnula jsem mu plášť a začala ohmatávat, kde všude je zraněn a jak moc.
„Prosím,“ začal, když si uvědomil, že ho chci ošetřit, "nech to být."
„Každá květina je krásná a nejkrásnější bývají ty s trny. I kapka jedu je významná. Pomáhá živočichům se bránit, nebo získat zdroj potravy. Nezáleží na to, jaká je, pořád tvoří celek, i když se na první pohled zdá nedůležitá oproti celku, tak je velmi důležitá. Nemám snad pravdu Itachi?“

„Co ale mám dělat teď Kakashi? Svěřila se, ale můžeme si dovolit tak riskovat. Třeba nás jen klame a je špion Akatsuki, nebo někoho jiného. Co by se stalo pak, to si raději nedokážu představit. Jak snadný by měli přístup k Narutovi a ke Konoze. Na druhou stranu pokud se nám zaváže a bude pracovat pro, nás něco mi říká, že by mohla i přes svůj hendikep být užitečná, ale co na to ostatní Kage, možná po ni jdou. Pak bychom si je znepřátelili, a to by byla osudová chyba. Přesto se mi to zdá jako takový podraz, takto ji vyhnat. Nemám, ale asi na výběr.“
„Chápu, kdy jí to hodláte oznámit?“
„Až zítra ráno v mé pracovně ať se na to vyspí. Jo a ještě něco, buď ráno také tady jen tak pro jistotu.“
„Ano“

Co bude dál? Skutečně mě Tsunade vyhostí? Jestli ano, jak splním svoji \"misi\" postarat se o Naruta? Dokáži něco vymyslet?

Dozvíte se příště.