Křižovatka osudů 1

1. kapitola - Únos

info Dvě ženy, dva různé osudy... Náhoda je spojí, avšak jejich cesty jsou plné bolesti a ztrát. Potom však někoho potkají a jejich osudy se změní... A ony změní život mnoha lidem... Ať už v dobrém nebo zlém smyslu...

Povídku píše sorafay a Leonyda Styron

Zrychlený dech, nesnadná cesta, všude samé stromy. Dva muži prchají jako o život skrz křoví a houštiny, jen aby zmátli své pronásledovatele. Na zádech se jim houpou meče, při běhu překážejí. Úkol, který dostali, se nedal splnit. Teď oba platí za svou neopatrnost.
Pěšina před nimi se stáčí doprava. Možná by mohli chvíli zastavit a odpočinout si. Ani jeden z nich na tom není tak dobře, aby vydržel běžet celou cestu až k sídlu Akatsuki. Muž se žraločí kůži už se zadýchává. Jeho černovlasý společník se opírá o strom a klesá na kolena. Sípe, má ránu v boku. Chlapík podobající se rybě k němu přiskočí. „V pořádku? Můžeš vstát?“
„Dej mi chvilku. Musím nabrat sílu.“ Mladý bojovník se hluboce styděl za svou slabost, ale s takovou bolestí skutečně nepočítal.
„Porozhlédnu se kolem. Aspoň zjistím, jestli po nás ještě jdou.“ Zašklebil se žralok.
„Hlavně… buď opatrný, Kisame.“ Zašeptal a na chvíli zavřel oči.

Itachi věděl, že tahle oblast je nebezpečná a nemohou tu zůstat dlouho. Šéf je vyslal na tajnou misi, ale protivníci byli víc než dobře chráněni proti útokům zvenčí. A když se pokusili dostat do budovy jiným způsobem, zákeřně je přepadli. Měli štěstí, že vyvázli jen s řeznou ranou.
Úzká chodba, kde bylo jen málo světla. Drželi se u sebe a navzájem se kryli. Kisame pevně svíral Samehadu a očekával útok. Itachi zkoušel rozptýlit jejich pozornost, aby je mohl zneškodnit svým genjutsem. Tentokrát ale protivníka podcenil. Buď měli ninjové tak dobrou obranu, nebo někde udělal chybu. Ani jeho Sharingan nestíhal.
Vypovězení bojovníci museli nakonec riskovat boj muže proti muži. Kisameho Samehada odrážela útoky nepřátel, on se bránil jen pomocí své katany. Příliš plýtvali chakru a ta, která ještě zbyla, poslouží k jedinému účelu… útěku.
Přinutil se otevřít oči, Kisame se ještě nevrátil. „Kde vězíš?“ Zavrčel pro sebe a pokusil se vstát. Šlo to ztuha. Doufal, že rána není hluboká.
„Neměl bys vstávat!“ Ozvalo se za ním.
Uchihovi se leknutím podlomila kolena. „Tohle mi nedělej! Nejsem ve stavu, kdy bych mohl ustát tvoje vtípky.“ Vyčetl svému týmovému partnerovi a dobrému příteli.
„Já nechtěl. Ale nesu dobré zprávy. Vyhnali nás za město a pak přestali se stíháním. Široko daleko žádné stopy, není tu v okolí živá duše.“
„To rád slyším. Ale stejně bychom odsud měli co nejdřív zmizet.“
Brzy přišel na to, že se skoro neudrží na nohou. V duchu zaklel a proklínal Kisameho, že je tak strašně všímavý.
„Zdá se, že bys nevydržel jít až k úkrytu. Ponesu tě na zádech.“ Nabídl mu pomoc, ale on ji tvrdošíjně odmítal. Není na tom tak zle. „To ti nedovolím! Zvládnu to sám!“ Ohradil se, ale po pár krocích zavrávoral. Na několika kilometrový běh to tedy rozhodně nevypadá.
„Nedá se nic dělat!“ Žralok se zubil, když si svého parťáka vysazoval na záda. Čím dřív se dostanou k sídlu, tím rychleji bude moct být Itachi ošetřen. Kisame nemohl odhadnout, nakolik je to zranění zlé, ale riskovat nehodlal.

Uchiha se musel žraloka pevně držet, aby mu nesklouzl ze zad. V myšlenkách se stále vracel k okamžiku, kdy došlo k jeho zranění. Tomu, které ho donutilo se před Kisamem takhle ponížit.
Prchali chodbou a přitom odráželi nepřátele. Nebyl čas uvažovat rozumně. První předmět, který měli po ruce, posloužil k vysklení okna. Kisame už vyskočil, teď byla řada na něm. Rozběhl se, ale už nedokázal zabránit výpadu protivníka, který po něm vrhl kunai. Proskočil vzniklou dírou a hned po dopadu vytrhl zbraň nepřítele z rány. Slyšel hněvivé volání, ninja sháněl posily. Dokud jim ještě zbývaly síly, museli se pokusit o útěk Využil poslední chakru, aby zapálil dveře budovy, a ztížil tak pronásledování. S Kisamem se střetli na rohu nejbližší ulice. Podařilo se jim proklouznout branou..
Žralok poskočil, aby se ujistil, že jeho přítel nespí. „Nesmíš spát! To by bylo špatný.“ Domlouval mu.
„Já vím,“ zašeptal. Musel přemoci tu únavu a slabost.

Pětice cizinců se maskovala, aby nebyla odhalena. „Už smíme zaútočit?“
„Ano. Nastal náš čas.“ Muži s napůl zakrytým obličejem pohrával na tváři úsměv, který nevěstil nic dobrého. Shinobiové vyrazili z úkrytu.

Kisame ucítil ve vzduchu cizí chakru a okamžitě zpomalil. Itachi už také větřil nebezpečí. Na útok nemuseli čekat dlouho. Neznámí ninjové je obklopili, vytvořili kolem nich kruh. Uchiha okamžitě sbíral síly, zatímco sklouzl ze žralokových zad a pokoušel se stát vzpřímeně. Mrkli na sebe, nemuseli nic říkat. Stejný pohyb rukou, oba zmizeli ve stejnou chvíli, aby se o chvíli později objevili o malý kousek dál.
„Za chvíli tu budou!“ Sípal černovlasý mladík. „Zmiz odtud, já je zkusím zdržet.“
„Vážně si myslíš, že bych tě tu nechal?“
„Nechovej se jako hlupák, Kisame! Ty máš ještě šanci se odsud dostat.“
Nebyli v rozhodování dost rychlí, pronásledovatelé už je dostihli. Uchiha zformoval několik pečetí, byl to však jen slabý pokus o obranu. „Za tebou!“ Zavolal na žraloka, který byl následně jedním z útočníků sražen katanou k zemi. Zároveň se někdo pokusil omráčit i Uchihu. Než upadl do bezvědomí, povšiml si krve na jílci meče patřícímu nepříteli. Snad ho nezabili? Pokud se to stalo, nese na tom vinu. Poslední slova, která zaslechl, patřila muži, který se dosud schovával za ostatními.
„Čas odejít.“

Studená podlaha a všude kolem tma. Itachi otevřel oči a zjistil, že nevidí vůbec nic. Došlo mu, že má na očích šátek. Nechali ho naživu, proč? Nemůže zjistit, kde je. Vzdychl. Takhle nemá končit život Shinobiho. Snažil se vzpomenout, co se dělo předtím, než ho sem zavlekli. Kisame! Měl ho donutit odejít… teď už to zpět nevrátí. „Sakra!“
Zůstal sám a naprosto bezmocný. Měl techniky, ale nemohl je použít. Navíc… jeho zranění nikdo neošetřil. Možná ho tu chtějí prostě jen nechat umřít, krutě a bolestivě. Zavřel oči a čekal na smrt.

Když se opět probudil, cítil, že se ho někdo dotýká. Pootočil malinko hlavu a spatřil kštici dlouhých vlasů, ani hnědých, ani zrzavých.
„Seďte klidně, pane.“ Cizí děvče se ohánělo kusem vaty.
Chtěl se k ní natočit blíž, ale nešlo to. „Kdo jsi?“ Vypravil ze sebe.
„To není důležité. Teď ošetřím tu ránu a odjedu.“
Jeho pohled ztvrdl. Takže se ho nechtějí zbavit hned. A tahle holka zcela jistě pracuje pro ně. Nechal si prohlédnout ránu. Když mu pohlédla do očí, pokusil se ji napadnout pomocí genjutsu.
Ucouvla a sáhla po zbrani. „Vzdejte to, pane. Nemůžete mne porazit iluzemi. Jediná možnost, jak mne zneškodnit, je pomocí ninja technik. Ale… to vy nyní nedokážete.“
Zavrčel, tohle přece ví až moc dobře. Jak by taky mohl provést ninjutsu, když má ruce svázané za zády.
„Brzy někdo přijde a donese jídlo.“ Opět se k němu sklonila. Nechal se ošetřit. Nedocílil by ničeho, kdyby se rozhodl, že tu vykrvácí. Mlčel, jen si to děvče prohlížel. Pokradmu ho pozorovala tmavýma očima. Dokončila práci a měla se k odchodu. „Neproklínejte nás. Musí to tak být.“
Zanechala ho samotného a ještě víc zmateného. Co měla znamenat ta slova? A chce vůbec znát odpověď?