Sedli jsme si v obýváku na rudou podlahu a Naruto začal vysvětlovat. I když jsem po čase začal částečně Narutovu momentální důvěru v tu ženu chápat, zdaleka mě to však neuklidnilo. Ta žena se mi zdála nebezpečná i přesto, co říkal Naruto, ale je pravda, že lidským vztahům jsem stále přiliž nerozuměl a tady to bylo zřejmě založeno nejvíce na nich.
Z pokoje, kde byla, se ozvala prudká rána a výkřik. Všichni jsme vyskočili na nohy a vpadli do pokoje.

Kakashi vypadal už zcela zdráv, zato –Sama, vědma ležela bezvládně na zádech na zemi a Kimin ji ustaraně držela ruku. Dívala se na ni jako hromádka neštěstí. Stáli jsme mezi dveřmi a nevěděli, co dělat.

Kakashi vstal a přistoupil k bezvládnému tělu vědmy. Zdálo se mi to, nebo se vědma pohnula? Vědma se začala třást a ozval se z ní chrčivý zvuk. Začala mohutně kašlat. Kakashi chvíli stál na místě a hleděl na ni. Pak se však obrátil ke Kimin. –Sama se pomalu ztěžka převrátila na bok a vyplivla krev.

„Kimin bude v pořádku?“
Kimin Kakashimu neodpověděla.
„Jo budu, teď není čas aby jste si dělali o mě starost. Měli byste se zajímat spíše o své krky,“ zachroptěla vědma.

Zdálo se, že Kakashimu se znatelně ulevilo, když ji uslyšel. To jsem nechápal, zvláště když ještě před několika hodinami ji měl sto chutí zabít, až ji potká. Přímo o tom básnil.

„Nuže jdeme do obýváku, je čas abych vám vyložila plán,“ zavelela stále bledá –Sama.

Kakashi ji podepřel pod jedním ramenem a Kimin pod druhým a tak jsem se všichni přesunuli zpět do obýváku, kde nám –Sama vyložila svůj plán.

„Sasuke chce moc. Moc vědmy a proto chce mě. Znát, vědět, mít konečnou pravdu pro něho by mělo stejný význam. Chtěl, abych nekropolským přišla na pomoc a stejně tak tu chtěl mít Naruta. Proto nekropolským dal tolik času na to, aby mu předali konečnou pravdu. Ve skutečnosti však nevěří v to, že by to dokázali, že něco takového vůbec mají.“
„Ale –Sama mi nic nemáme. Leda tak, že by nějaký takový svitek byl v nekropolské knihovně, ale jinak netuším o žádném takovém svitku, věci, co bychom za to mohli pouze vyměnit. V knihovně je spousta věcí a svitků, ale ty pro ostatní nemají většinou význam. Nemohou pochopit, co je v knihách napsáno a ve finále je knihovna pohřbí ještě zaživa,“ skočila vědmě do výkladu Kimin.

Sakura při zmínce o knihovně zbledla a cosi neznatelného zachrčela. Ani mě nebylo třikrát do zpěvu. Strávili jsme tam spoustu času a to bylo strašlivé. Byl jsem rád, když už to vypadalo, že tam jít nemusíme. Nyní ve mně hrklo, při představě, že se do ní vydáme zase a tentokrát i někam, kde to ani nekropolští pořádně neznali. –Sama mě však v zápětí uklidnila.

„Konečná pravda se nedá za nic vyměnit. Není nic víc, co by se jí dalo vyrovnat a přesně jak jsi řekla, kromě věcí z knihovny, které jsou nepoužitelné, nemá Nekropole, co nabídnout,“ vědma se zašklebila. „Nekropole ne, já. Sasuke požádal o konečnou pravdu a my máme jen dvě možnosti. Bojovat, což by ohrozilo nejen vesničany z Nekropole, ale otřáslo by to samotnými základy tohoto světa. Rozpoutaly by se nehorázné síly. Osobně navrhuji druhou možnost. Sasuke požádal o konečnou pravdu, tak proč mu ji nedat?“
„Ale to je nemožné, vždyť konečná pravda se nedá dát jako kytka. Člověk si ji nemůže koupit v bufetu jako párek v rohlíku!“ začala zase Kimin.

Docela mě to překvapilo. Jestli Kimin byla –Samina žákyně a podřízená, jak si může dovolit ji takto oponovat a ptát se. To však zřejmě byl styl výuky, který vědma měla. Nechtěla, aby za ní šly její ovečky slepě, ale aby chápaly kam jdou a proč, aby se když tak uměly zeptat a odporovat. Vzhlédl jsem k vědmě, najednou jsem ji viděl v trochu jiném světle. Viděl jsem ji najednou z úhlu neakropolských, pro které byla –Sama této vesnice. Musel jsem ji po této stránce obdivovat.

Vědma si sáhla ke krku na drobný přívěšek tvaru oka.
„Tohle,“ pravila, „není jen znak vědmy, je to vševědoucí oko.“

Nemohl jsem tomu uvěřit. Skutečně je to vševědoucí oko? Velmi dobře jsem si pamatoval mýty, báje a pověsti o vědmách, které zřely minulost, budoucnost i přítomnost, co chápaly celý svět a díky tomu měly nepředstavitelnou sílu, o vědmách jako –Sama.
Stejně tak jsem si dobře pamatoval, že v nich byla zmínka o věci, vševědoucím oku, které pohlcovalo a mírnilo sílu vědmy, aby vědmu její samotná síla nepohltila a mohla alespoň částečně žít normální život. Rovněž se říkalo, že vševědoucí oko vědmu omezuje, ale pokud by ho měl někdo jiný, mohl by částečně čerpat sílu vědmy, co do sebe vševědoucí oko z ní vysálo, a že pokud vědma zemře, vševědoucí oko do sebe vstřebá veškerou její zbylou energii.
Proto Danzo se tolik snažil přijít na nějakou stopu vědmy a posílal mě, ať mu získám vševědoucí oko.

„Pro člověka mít vševědoucí oko znamená, jako by jsem s ním byla já, jakoby měl konečnou pravdu. Sakura, Sai a Kimin odvedete nekropolské do bezpečí mimo vesnici. Sice si nemyslím, že vůbec dojde k boji, ale nesmíme nic podcenit. Já, Naruto a Kakashi půjdeme vyjednávat.“
„Ne, já chci jít s vámi,“ Sakura sevřela ruce v pěst.
„Sakuro-chan, vím, co tě tíží. Nemusíš však se bát. Přijde v té záležitosti tvoje chvíle, dnes ale ne.“
„Ani já nesouhlasím,“ zavrtěl jsem hlavou. „Pokud tě Saske uvidí a uvidí Naruta, co mu zabrání, aby na tebe nezaútočil a poté nezabil Naruta?“
„Já se o sebe velmi dobře umím postarat, a pokud jde o to, že si vezme vševědoucí oko a pak zabije hned Naruta, či udělá jinou hloupost…“ -Sama se usmála.

Bylo to snad poprvé, co jsem ji viděl se usmívat, ale byl to chladný usměv, takový, co z něho ostatním lidem běhá mráz po zádech, takový, po kterém víte, že někdo druhý bude zase velmi smutný.

„Řekněme, že občas dokážu být velmi přesvědčivá a krom toho možná by to ani nedokázal. Nehodlám mu dát pravé vševědoucí oko jen chabou náhražku.“

Objeví se Sasuke? Vyjde -Sama její plán? Jak vidí situaci Kakashi? Blíží se hlavní rozuzlení, co se stane?