ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (8.)

Dnes mám tady pro vás menší chvilku překvapení, a taky trošku love rozložení příběhu, ale ještě to neni, co by ste si pod tím představovali, to přijde vše až dýl No a ne jen to, ale i vyvrcholuící bitvy . Tak doufám, že u toho vydržíte až do konce Moc vám všem děkuji, SELIN.

8. dílPůlnoční návštěva

Sai na něj pohlédl s odmítavým pohledem, ale najednou mu ten neznámý ninja zmizel před očima. Už se chtěl za ním vydat, ale najednou za sebou uslyšel Kakashiúv hlas: „Sai! Nech ho! Tuším kam šel.“
Sai jen ještě jednou pohlédl na mizícího ninju, a pak se, i když nerad, vydal ke svému týmu.
Sai se sklonil ke Kakashimu a řekl: „Ty zbraně co používal, byly pravděpodobně otrávené.“
„Já vím. Musíme se, co nejdřív dostat do písečné za Sakurou, teď by sme jí tu potřebovali. Ten ninja je velmi nebezpečný, hlavně jeho rychlost je velmi vysoká. Myslím, že nás nechtěl zabít, jen zastavit. To, co mám v sobě, je nějaký paralyzér. Musíme jít, než moje tělo ochrne úplně. Ty vezmeš Naruta.“
Sai jen kývl a podepřel Kakashiho aby si mohl stoupnout. Poté přišel k Narutovi a vzal ho na záda. Hned na to vyrazili, ale protože byl Kakashi ochromený z větší části, a Sai nesl zraněného naruta, cesta se několik hodin na víc protáhla.

Stále byla noc, ale téměř už se schylovalo k ránu, a Sakura spala jak nemluvně. To lehký vánek noční přírody jí krásně kolíbal od pootevřeného okna v pokoji tak moc, že jí ani nevadil jemný déšť, který se zanedlouho spustil. I ty kapky deště odrážející se od skleněných tabulí, dopadající na okenní parapet jí zněli do uší spíše jak nějaká sinfonie.
Přesto, že to byla poušť, i tam jednou za dlouho dobu osvěžily půdu malé kapky deště.
Její klidné spaní však náhle přerušila divná rána ozývající se od okna. Sakura se velmi vylekala, a v rychlosti se zvedla z postele. Stála přímo proti oknu, na kterém se jen odrážela okenní tabule o stěnu. Pomyslela si, že to způsobil nejspíš ten vítr, který fouká. Proto k němu přišla blíž, aby ho mohla zavřít. Jakmile, ale uchopila za kliku, zaslechla za sebou jakési kroky. Ihned se tím směrem otočila a pohlédla do prázdného rohu místnosti, kde se odrážel stín něčí postavy. Neváhala ani vteřinu a přiskočila k židli, kde měla svou výzbroj. Chtěla si vytáhnout z pouzdra kunai, ale pouzdro bylo prázdné. V jejím pohledu bylo rázem vidět jak zneklidněla.
„Co tu chceš?? A kdo vůbec si?!!!,“ vykřikla na osobu v ústraní.
Po menší chvilce mlčení se z úst osoby zakryté ve stínu hluboké tmy ozvalo: „Na to bych se měl ptát já. Ale myslel jsem, že mne ráda uvidíš.“
„Eh?????“ Sakura nerozuměla tomu, jak to neznámá osoba myslí.
Najednou však spatřila, jak k ní z rohu místnosti pomalým krokem přistupuje. Ihned zareagovala a ustoupila o dva kroky za sebe s obranným postojem.
Stín překrývající jeho postavu se pomalu začal stahovat z jeho tváře, jak k ní kráčel. Po krátké chvilce už mu bylo vidět nejen do tváře, ale i celou jeho postavu, osvětlující mírná záře noční oblohy, vstupující oknem do místnosti.
Sakura hned na to už konečně poznala, komu patří tento hlas.
„Takano!“ Vykřikla na něj s velkým údivem.
Chtěl se k ní přiblížit, ale jak udělal jen jeden krok, Sakura se na něj velice zamračila, a s postojem odhodlaným k boji na něj promluvila velmi ostrým hlasem: „Stůj!! Proč…………..proč si to udělal??!!!“
„Udělal co??“ Svůj pohled na ni upřel velmi zaujatě s očekáváním, co se mu snaží říct.
„Proč si mě napadl u jezera o té noci????“
„To jsem nebyl já.“
„Lžeš!!!! Jak jinak bys věděl, že sem tam opravdu byla??? Viděla sem tě……tvojí tvář z boku ….. Viděla sem jak mizíš v lese po tom, co jsi mně přepadl!! Kdo jiný by to byl??? A proč si mně vůbec sledoval???!“
„Sledoval jsem někoho jiného. Ne tebe, ale dovedl mě až za tebou.“
„Když si mně nesledoval, tak jakto, že si přišel až sem….hm????
V tu chvíli jak se ho Sakura zeptala na tuto otázku, bylo poznat jak na ni Takana zaskočeně pohlédl. Bylo viditelné, jak se mu v hlavě prolínají nějaké myšlenky týkající se její otázky. Nakonec jí, ale přece jen odpověděl s pohledem upřeným do země: „O to se nestarej! Není to tvoje věc! Ale mohu tě ujistit, že jsem tě tentokrát opravdu nesledoval,“ jeho hlas se najednou tak změnil. Byl mnohem ostřejší, až zlý. Sakuru jeho zachování mírně zaskočilo, protože ho ještě nikdy neviděla se hněvat. Vlastně, si to u něj ani nedokázala představit. Bylo jí více než jasné, že před ní něco skrývá, ale co?? Chtěla to zjistit, jenomže jemu se o tom očividně nechtělo mluvit.
Náhle však svůj pohled odvrátil od země a upřel ho přímo na ni.
Sakura se na něj stále dívala trochu zaraženě, ale postupně se její výraz začal měnit do podezíravého pohledu.
Takana se tentokrát k ní rozešel už bez menšího úmyslu ustoupit, až se zastavil přímo při ní.Sakura svůj bojový postoj pomalu uvolnila, a její ruce vzpjaté v pěst se začaly povolovat. Dívala se na něj, a při tom nebyla schopná se ani hnout.
Stál u ní už zase tak blízko…. Cítil její zrychlený puls, a vůni jejích vlasů. Zatím co Sakura ztrácela v jeho přítomnosti sama sebe. Nedokázala se ovládat, jen nevěděla proč na ni má takový vliv. V mysli si říkala, že by to mohlo proto, jak je podobný Sasukemu. Možná proto, má k němu takovou slabost, pomyslela si.
Stále ho pozorovala, a v jejích očích se teď odrážel velmi podivní výraz, až vystrašený. Takana náhle pozvedl jednu svou ruku, kterou se pomalým pohybem blížil k Sakuřině tváři. Jeho pohled byl stále upřený do jejích očí.
„Takano,“ šeptla potichu slůvko, se stále na něj upřeným pohledem. Nedokázala z něj spustit oči, jako by ji ty jeho něčím hypnotizovali. Možná tím jak ze sebe vyzařovali pocit důvěry.
Už se jeho dlaň téměř dotýkala její tváře, když najednou sebou Sakura škubla, a odstoupila od něj o pár kroků zpátky. Takana na ni pohlédl zvláštním pohledem, kterým dával najevo, že nerozumí její tak náhle nečekané reakci. Svou dlaň nataženou v prázdnu před sebou pomalu stáhl zpátky a svůj pohled od ní odvrátil směrem k oknu.
„Myslel jsem, že nebudeš jako ostatní. Že ve mně neuvidíš někoho, kdo ti chce ublížit,“ s touto větou se otočil a pomalým krokem obcházejíc Sakuru se blížil k oknu.
„Počkej!!!! Proč si tedy přišel sem, když ne za mnou??“ Křikla za jeho zády Sakura.
Takana na ni ani nepohlédl, jen si nasadil kápi a tiše promluvil: „Možná jednou to zjistíš sama, ale ne ode mne. Chtěl jsem si jen někoho připomenout. Možná se ještě někdy uvidíme, teď už ale musím jít. Dávej na sebe pozor, teď když tu bydlíš, neměla by si tu nechávat jen tak otevřené okno. Někdo by tě mohl nečekaně přepadnout.“
Už chtěl odejít, když najednou uslyšel: „Jako třeba ty?! Já tě ale nenechám jen tak odejít! Proč…… proč se tak chováš?? Proč mi nemůžeš říct pravdu?? Nemůžu tě nechat jen tak odejít jako vždycky!“
On, ale na její výhružky nijak nereagoval, a vyskočil na okno s úmyslem odejít. To mu ale Sakura nedovolila. Za zády se proti němu rozeběhla s jednou rukou v pěst. Myslela si že to nebude čekat, ale zmýlila se. Přímo než se její pěst střetla s jeho tělem, se proti ní otočil a velice rychlým chvatem ji přetočil pod sebe. Ocitla se teď v jeho těsném sevření. Opírajíc se o okno ji jednou rukou obemknul silným stiskem obě ruce, a druhou se opět přiblížil k jejímu líci. Hleděla na něj velmi vyděšeně z toho, jak ji dokázal tak rychle zneškodnit. Hleděla mu přímo do tváře a viděla, jak se k ní přibližuje jeho dlaň. Ucítila velmi jemný a procítěný dotek, který jí dokázal dát vše, co jí tak dlouhou dobu chybělo. I když byla vždy neústupná vůči citům k jiným kromě Sasukeho, on ji doslova zlomil celou její vůli. Při jeho dotyku sjíždějícím po její pokožce přivřela nakonec oči, a začala si vychutnávat tak příjemný pocit.
Najednou ji však ten pocit náhle opustil, a to ji přimělo aby se podívala proč tak najednou..
Jakmile je, ale otevřela, zjistila, že s ní v místnosti už nikdo není. Sama začala být velmi na pochybách zda to, co se právě odehrálo, byla skutečnost nebo ne.
„Byl opravdu tady? Byla to vůbec realita, nebo už začínám bláznit??“ Tyto myšlenky jí poletovaly hlavou až do doby, než si všimla, že na okně leží položený nádherný květ, celý zbarvený do zelené barvy. Pochopila, že tu opravdu byl, a s pohledem upřeným z okna jen tiše šeptla: „Ach Takano………Proč mi jen nemůžeš říct pravdu. Proč nejsem při tobě ničeho schopna? Jsi mu tak podobný.“

Ten, na koho právě myslela, ji z povzdálí temného úkrytu ještě chvilku sledoval, a pak zmizel v oblaku stínu nočního obzoru.
Sakura po zbytek noci sotva oči zamhouřila. Po celou dobu musela myslet jen na něj. Byl tak tajemný, ale hlavně jí nebyla jasná jedna věc. Pokud ten kdo ji přepadl u jezera nebyl on, tak kdo teda?
Tuto otázku si kladla stále za sebou se snahou se na to přijít.

Brzy ráno se Sakura s těží zvedla z postele jak byla celá rozlámaná od nevyspání. Nakonec se však dala do hromady a sešla dolů po schodech směrem do kuchyně. Po cestě do kuchyně si, ale všimla malé poličky, která byla v rohu místnosti u schodiště. Nezaujali jí ani věci co na ní byli, kromě jedné. Byla to společná fotka dvou chlapců. Jeden z nich byl ale moc podobný…………………………………………………………………………………………………………….…………………………….................