ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (4.)

No tady je 4. ale nevim jak se vám zalíbí.

4. díl Znovushledání neznámého cizince

Byl to ten muž, co se s ním setkala v Ichiraku Ramen, a pak se s ním srazila. Ten, co byl tak podobný Uchihům.

Měl na sobě stále ten svůj světlý plášť, a opět zakrytý obličej pod kápí.
Z ničeho nic se náhle rozeběhl na toho, kdo ji právě málem zranil, a obrovským úderem plným velké síly ho odrazil kus od ní. Při skoku byl vidět zpod jeho pláště, jak má na sobě vínové kalhoty, obemknuté v pase jakousi zakulacenou zbraní, a na vrchní části těla měl jen lehkou černou košili bez rukávů. Do tváře mu však stále nebylo vidět. Vypadal jak nějaký stín přelétávající ve větru.
Chtěl se s tím mužem s maskou dát do boje, ale on se náhle vydal na ústup. Zvedl se ze země a s pohledem upřeným na něj najednou zmizel.
To nepochopila ani Sakura, proč se tak najednou vzdal, ale svým způsobem jí to bylo už i jedno. Měla co dělat sama se sebou, aby se udržela při vědomí.
Po chvilce se otočil směrem na Sakuru, a přistoupil tichým krokem až k jejím nohám.
Sakura se už neudržela a řekla, i když s velkou těžkostí: „Proč ma sleduješ??“ zeptala se ho s mírným zamračením.
„Mmmm,……………. No myslel jsem, že by si mi měla spíš poděkovat, ale koukám že jsi opačného názoru,“ hned na to se na ni vlídně pousmál.
„Já……ne..nepotřebuju žádnou pomoc!! Jen….“
„Jen si potřebuješ pořádně odpočinout, po tom zakázaném jutsu, co na tebe použil“ Dořekl větu za ní s lehkým pošklebkem.
„Zakázaném??“ Zeptala se.
„Myslím, že ty sama víš, že to jak se ubránil, nebylo normální silou. Podle mně by si mu byla jinak rovná.“ Odpověděl jí klidně.
„Já….nejsem slabá!“ Řekla už velmi tiše.
„Ne to nejsi, ani sem to neřekl. Ale teď už spi,“ opověděl jí velmi důvěryhodným a klidným hlasem.

I přes to, jak se snažila udržet se vzhůru, ani její léčitelské schopnosti tady tentokrát nestačili. Pomalu se jí začínali zavírat oči. Stihla se však zeptat ještě na jednu věc: „Tak kdo si??“
„Ještě se uvidíme, neboj se,“ s touto větou ji jemně přejel prsty své ruky přes její tvář, poté ji uchopil do svého náručí.
To už ale Sakura nevnímala. Poslední co zaregistrovala, bylo jak jí odpovídá na její otázku, a pak už její víčka ztěžkla natolik, až jí vyčerpání doprovodilo do menšího komatu.
Seskočil s ní ze stromu a položil ji na měkkou zem vystlanou mechem. Poté, co se ujistil, že žádné nebezpečí není v dosahu, se zvedl a tiše zmizel.

Kakashi zrovna usmrtil posledního z jejich protivníků s jedním ze svých kopírovacích jutsu, když si všiml, že Sakura nikde není.
I ostatní z týmu si toho hned všimli, a Naruto se zeptal jako první: „Kkakashi, kde je Sakura???“ Jeho hlas byl velmi starostlivý.
Všichni se začali hned rozhlížet, až najednou Sai promluvil: „Támhle leží,“ za to v jeho hlase byl poznat snad až jakýsi nezájem či lhostejnost.
Naruto se k Sakuře, ležící na zemi v mechovém porostu, ihned rozeběhl s víkřikem jejího jména. Ostatní se vydali hned za ním.
Když k ní přišli, Kakashi se k Sakuře sklonil, a s mírnou úlevou v hlase pronesl: „Je v pořádku. Jen na ni někdo použil velmi zvláštní jutsu, možná že bylo zakázané. Teď už je ale mimo nebezpečí, potřebuje si jenom hodně odpočinout. Její tělo je teď něco jako paralyzované. Hmm…..Tohle nebyl obyčejnej ninja jako ty, s kterými jsme mi tři bojovali. Byl mnohem silnější. Neměla proti němu šanci, i my by jsme s ním měli veliké problémy. Zajímalo by mně co tu s nimi hledal,“ dořekl se zamyšleným pohledem na Sakuru.
Hned na to ji Naruto zvedl do svých rukou.
Kakashi se jen ohlédl kolem sebe a řekl hlasitě všem: „Ty ji Naruto poneseš než si najdeme nějaké bezpečné místo na přenocování. Pro dnešek už by to stačilo, myslím že jsme všichni trochu vyčerpaní z tak nečekané návštěvy,“ dodal vážným hlasem.
Naruto jen kývl na důkaz souhlasu, a pak se vydali na cestu. Vůbec mu nevadilo, že ji měl nést.

Šli už nějakou tu chvilku, když se v Narutovo náručí spící Sakura začala pomalu probouzet.
„Na…Naruto??“ Šeptla velice tiše.
„Sa-Sakura-chan!!!“ Vykřikl radostí tak moc, až to pocítili i Kakashiho ušní bubínky.
„Naruto! Rádi slyšíme, že se Sakura konečně dostává k sobě, ale to neznamená že o nás musí vědět hned každej na hony daleko!!“ Okřikl ho hned Kakakshi s hlubokým povzdechnutím.
„Mm…. Promiňte Kakashi. Ale ……..ale když já sem tak rád, že si Sakuro už konečně vzhůru, a tím i v pořádku!!!!!“ Rozkřičel se znova radostí, a tentokrát ještě víc.
„Na..ru..to…….!! Jestli nestichneš, tak nebudeš mít brzo čím mluvit!!“ Ozvalo se najednou tišeji ze Sakuřiných úst.
„Ehm…..jistě Sakura-chan,“ dodal Naruto s větším polknutím.
„No….koukám že tě má pod palcem víc než já,“ poušklíbl se Kakashi s tímto dovětkem a očima vytvarovanýma do jeho nevinného úsměvu tak, jak to umí jen on sám.
„Tady se utáboříme,“ po chvilce ticha pokračoval Kakashi.
Bylo to místo velmi rozlehlé na nějaké velké pláni, kde bylo krásně vidět do všech stran. Nikdo nic nenamítal, a Sakura už byla i celkem odpočatá, a taky dostatečně vzbuzená Narutovým uvítacím projevem.
Když už měli všechno připravené k odpočinku, začalo se rozhodovat kdo si vezme noční hlídku. Protože se nikomu nechtělo, Kakashi všem dal vybrat ze čtyř stébel trávy. Ten, kdo si vytáhl nejkratší stéblo, měl dnešní noci hlídku. Ke smůle si ho vytáhl zrovna Naruto. Už byl smířený s tím že si dnes asi moc neodpočine, když se najednou vedle něj ozval hlas se slovy: „Já si vezmu dnešní hlídku. Chci to tak,“ byl to hlas Sakury.
Všichni na ni překvapeně pohlédli, a Kakakshi se na to hned ozval: „Jsi si jistá?? Neměla si z nás dnes zrovna nejlehčí den,“ zeptal se jí tázavým pohledem.
„Ano jsem. Už jsem si dnes pospala až moc, nemyslíte? A krom toho, Naruto by se měl dnes rozhodně vyspat víc než já, protože mi přece celou cestu nesl, a musí být unavený. Takže si myslím, že takhle to bude i dost spravedlivé,“ pronesla s vážným pohledem na všechny, doplňující mírný úsměv na její tváři.
„Dobře, jestli se na to cítíš..," dodal Kakashi.
„Áááá!.......Sakura –chan, ty si tak hodná. Děkuju!!“ Rozkřikl se na ni radostí Naruto. V zápalu radosti po ní skočil a objal ji silou kolem krku, div jí neuškrtil.
To ale neměl dělat. Sakuru to mírně naštvalo, a tak mu vlepila jednu pořádnou facku.
Naruto se na to hned uklidnil, a po chvilce se zase usmál s menším dodatkem: „Jo…..Sakura-chan už je zase v pořádku a zdravá!“
Kakashi jen protočil nad ním oči, a radši se šel věnovat své oblíbené četbě Icha Icha.

Už byla hluboká noc, a všichni spali. Všichni, kromě Sakury, která držela noční hlídku.
Seděla na jednom mírném výčnělku, uprostřed planiny blízko tábora se zakloněnou hlavou a očima do široka otevřenýma, pozorující tak nádhernou noční oblohu posetou hvězdami, co tak ráda vždy sledovala z Konohy. Její ruce se opírali o mírně nasátou půdu noční rosou, která jí tak příjemně chladila, když najednou za sebou uslyšela jakési šustnutí.
Ihned se ohlédla za sebe, ale nikoho a nic tam nezpozorovala. Po krátké chvíli upírající svůj zrak na místo, kde se ozvalo to divné zašustění, se pomalu otočila zpátky před sebe.
Avšak místo aby viděla volnou pláň, pohlédla přímo do očí muži se zahaleným obličejem pod pláštěm.
Trochu se vylekala, a tak se hned postavila do obrané pozice. Opravdu nečekala, že by ji mohl někdo překvapit na takovém místě, ale stalo se.
„Říkal jsem, že se ještě uvidíme. Nevzpomínáš???“ Vyšel hlas z úst zahalené osoby.
Hned na to si svou kápi sundal a pohlédl jí zpříma do očí.
Sakura se rázem začala utápět v jeho tak zvláštním pohledu. Ty jeho oči byly podobné těm jejím, ale mnohem tajuplnější. Teď měla možnost si ho pořádně prohlédnout. Byl to on, ten muž, co ji dnes pomohl. Ten, co byl Sasukemu tak moc podobný.
Náhle se však vzpamatovala a řekla: „A co tady vlastně děláš??? Jak si nás našel????“...................................................................