ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (3.)

No a tady je pro vás mé 3. pokračování Anděla
Upozorňuji že je tato povídka zahrnuta i mezi bojové, takže mi doufám nebuduete mít za zlé, když každý díl nebude jen love, ale i bojový jako například ten dnešní
Je tovšem zapotřebí, protože je tu mnoho protivníků a taky bojové scény v tomto příběhu jsou velkou částí zahrnujjící celý děj.

3. díl Nová mise

Když tam přišla, byli tam všichni její společníci z týmu 7. To ale nečekala.

Rozhlédla se kolem sebe a překvapeně pronesla: „Nevěděla jsem, že tu máme být. Proč mi to nikdo neřekl??!!“ ta poslední věta byla už poněkud ostřejší.
„Aáá Sakuro. Zrovna jsme pro tebe chtěli poslat,“ usmála se na ni z povzdálí sedící na své židli Tsunade a hned pokračovala dál, tentokrát už ale ráznějším hlasem: „Dostali jsme spěšnou žádost od Písečné. Potřebují od nás nutně poct. Vy jste teď momentálně jediní volní, ale také jste dobrý tým. Proto se na tuto misi velice dobře hodíte. Chvíli sem Sakuro váhala, jestli tě tady nebudu potřebovat víc než oni, ale Kakashi mi nakonec přesvědčil že to bez tebe nějakou chvíli vydržím. Tady máte nějaké papíry z o písečné a můžete hned vyrazit.“
Naruto na slůvko MISE z nenadání otevřel pusu pomalu až na zem, a s křikem plným znepokojení spustil: „Cooooooo????? Ale bábi Tsunade!!!!!!! To mi nemůžeš udělat! Já nemůžu nikam jít, ne teď!! Já musím najít Sasukeho!! Slíbil sem to ….slíbil sem to Sakuře!!!“ začal se rozkřikovat nahlas s doplňkem rozmachování rukou do všech stran, až málem srazil Sakuru, která za ním stála.
„Naruto!!!!!! Vykřikli jak Sakura tak Tsunade obě naráz velmi vzteklým hlasem.
„Ty idiote!! Chceš mně zabít??!“ Rozkřikla se na něj dál Sakura.
Jakmile si to Naruto uvědomil, pomalu pootočil hlavou směrem na Sakuru a tiše řekl s lehkým úsměvem vyjadřující nevinnost: „Eh…..Sa…Sakura…..-chan..“
Než ale mohl pokračovat dál jediné a poslední co v tu chvíli spatřil, byla Sakuřina silná pěst. No v ten samý monet i Kakashi raději přivřel oči, aby to neviděl.
Naruto se pak už jen viděl, jak leží na zemi se stínem nad hlavou patřící Sakuře. Hned na to se zvedl a chtěl se znova rozkřičet na Tsunade. Když ale uviděl, jak se na něj obě dvě dívají, ihned si to rozmyslel.
Tsunade na to jen dodala: “Takže můžete jít. A ty Naruto……..Já vím že ho chceš přivést zpátky, a že Sakura taky, ale tahle mise ti pomůže zesílit, abys pak měl větší šanci.“
Sakura nad touto větou hodně posmutněla při vzpomínce na Sasukeho, a hned na to slišela Narutův hlas: „Zlepšit?? No a proč jste to neřekla hned bábi Tsunade??“ na tváři se mu objevil radostný úšklebek.
„Sem ráda že s námi konečně souhlasíš, takže můžete hned vyrazit. A už mi neříkej BÁBI TSUNADE!!!“ Odpověděla mu, s výraznou úlevou v hlase a zároveň mírným vztekem.
Nikdo už nic neřekl, a každý se odebral svým směrem pro věci potřebné na výpravu. Když se sešli asi za hodinu před branou Konohy, vydali se ihned směrem do písečné.

Cesta měla trvat zhruba 5 dní. Už šli několik hodin, když se Kkakshi náhle zastavil, a sledoval okolí kolem sebe velice bystrým pohledem.
Naruto na něj nechápavě pohlédl vytržen ze svých hlubokých myšlenek. Sakura stojící úplně vzadu až za Saiem tiše řekla: „Sledujou nás Naruto“
„Kdo? A proč sem si ničeho nevšiml?!“ ihned se jí zeptal.
„Možná kdyby si se víc soustředil a nezabíral se svými hloupými otázkami, tak bys na to přišel!!!“ odsekla mu Sakura plná vzteku, s chutí mu něco udělat. Naruto měl štěstí že tam nebyli sami, protože museli být velmi potichu. Jinak by v tu chvíli asi přišel o hlavu.
Kakashi se náhle ozval: „Tyhle neznám. Nejsou od nás, ani z Písečné. Dávejte si pozor, a dělejte jako že o nich zatím nevíme,“ dodal už tišeji.
Nikdo tedy nic neříkal a opatrně se vydali cestou mezi stromy dál. Po nějaké době, Sakura odrážející se o větve stromů za sebou uslyšela nějaké velmi hlasité zaskřípání větví. Přimělo ji to aby ihned zastavila a zkontrolovala okolí, jenže její tým si hned nevšiml toho, že za nimi Sakura zůstává.

Nikoho kolem sebe nezpozorovala, a tak už se chtěla vydat dál. Pohledem se obrátila na svůj tým, který se před ní vzdaloval, když náhle uviděla jak je před jejími oči napadla skupina zahalených ninjů.
Chtěla se za nimi ihned rozeběhnout na pomoc, ale někdo si před ni v tu samou chvíli stoupl s ozbrojeným postojem.
Byl také zahalený, svírajíc v ruce kunai, a pravou rukou nataženou ke svým zádům pro svou katanu. Podle postavy to byl nejspíš muž. Přes hlavu měl ale jakousi látkovou kuklu, ladící s jeho černým oblečením.
Chvíli se na ni díval, a pak řekl tvrdým ale i tlumeným hlasem: „Hmmmm………….Vy budete ti ubožáci z Listové, mám pravdu??? Ale hlavně ty budeš určitě ta ufňukaná holka, co si vždycky dobírala Uchihu“
„Kdo si ?! Já tě neznám!!!“ rozkřikla se na něj zlostně.
„To ani nemůžeš, ty maminčin mazánku,“ odpověděl jí s výsměchem v hlase, i když mu do tváře nebylo vidět.
Sakuru jeho slova i když se jim bránila začala hodně vytáčet, a proto se na něj ihned osočila: „Nevím odkud mne znáš, ale rozhodně ti můžu dokázat, že nejsem žádnej slaboch!!!!“ s tímto výrokem na něj pohlédla velmi zlostným pohledem. Bylo vidět jak se její obočí od zloby svrašťuje čím dál víc, a její výraz v obličeji na něj háže až vyzývavý pohled s velkým úšklebkem.
Sakura už na nic nečekala, a rozeběhla se proti němu. Záhadný ninja se na ni jenom krátce usmál, a sevřel svůj stisk katany o něco víc. Jak se k němu Sakura přibližovala, vytáhl velikou rychlostí přímo před ní svou zbraň, s nápřahem přímo proti jejímu tělu.
Věděla že už by nestihla uhnut, a tak v rychlosti použila výměnné jutsu. Jen tak tak unikla ostří jeho zbraně. A on místo ní, napíchl na svou katanu jen kus dřevnatého kůlu.
I když mu nebylo vidět do tváře, poznala jak se nad tím lehce pousmál a pak jen řekl: „Vypadá to že s tebou bude přece jenom nakonec nějaká zábava. No tak malinko přitvrdíme.“
„Nevím jestli se ty u toho pobavíš, ale já určitě ano!!!“ rázně mu na to hned odpověděla sedící na větvi stromu přímo proti němu.
Jen netušila že jí čeká menší překvapení, a proto se znova odrazila od větve a rozběhla se proti němu. Při pohledu blížící se k jeho tělu, uviděla jak ten zahalený ninja náhle vytvořil jakési zvláštní, i pro ni neznámé pečetě.

S klidem čekal až se k němu přiblíží na dostatečnou vzdálenost.
To Sakuru znepokojilo. Přišlo jí to divné, ale neviděla žádné nebezpečí.
Když už byla půl metru od něj s napřaženou dlaní přímo mířenou na tělesně oslabující místa, se její ruka o jakýsi neviditelný ochranný plášť zarazila, a velkou silou ji to odhodilo na protější strom přímo za ní. Ta bolest co v ten moment ucítila byla zvláštní. Bylo to jako kdyby jí někdo zabodl do těla stovky jehel v jeden stejný okamžik.
Kakashi si toho všiml, ale nedokázal se k ní dostat. Momentálně ani nikdo z týmu, protože měli co dělat se svými protivníky, i když ten její byl očividně ze všech mezi nimi nejsilnější.
Sakura cítila ve svém těle velkou bolest od tvrdého nárazu, ale ani to ji nezastavilo aby se mu postavila znova. Ale i k jejímu údivu při snaze vstát, se jí z ničeho nic podlomily nohy, a z úst jí vytekl malý pramínek krve. Cítila jak se jí začíná nepatrně motat hlava. Nerozuměla tomu co se to s ní děje.
Muž na ni pohlédl, a výsměšným tónem jí řekl: „Aniž by sis to uvědomila, můj obranný štít, zapůsobil na tvůj organismus při tvém nárazu tak, že se za chvilku nebudeš moct ani hnout,“ úsměv mu musel doslova hrát na tváři.
Pomalu se k ní rozešel. Sakura se s byť velkou, ale přece jen marnou snahou se zvednout, musela dívat jak se k ní pomalu blíží její konec. Svůj zrak sklopila, a hledíc k zemi čekala až to přijde.
Už stál u ní, a jen tiše jí pověděl: „Čekal jsem, že s tebou bude víc srandy. Ale jak tak koukám, si pořád stejně slabá jak sem se doslechl. Na tomto světě jsi zbytečná!“ jeho hlas byl tak pohrdavý.
Sakura pozvedla svůj pohled od země přímo na něj, a zahleděla se mu svýma zelenýma přímo na jeho zahalený obličej.
„Jsou taky takové……..Tvoje oči ,….“ řekl při pohledu na ni svým tlumeným hlasem.
Sakura se na něj zahleděla dost nechápavě. Nevěděla o čem to mluví, ale už pomalu ztrácela kontrolu nad svým tělem. Prot jen nečinně seděla pod ním, a se smutným pohledem se zahleděla na své přátele v dálce bojující před ní.
„Nenávidím ho!!!!“ vykřikl náhle ze svých úst, plných obrovské nenávisti při přímém nápřahu nad jejím tělem.

Jeho ostří se už blížilo k jejímu téměř znehybněnému tělu, když v jisté chvíli plné osudného bodnutí jeho katana odlítla do vzduchu. Něco mu ji vyrazilo přímo z jeho sevření těsně před posledním úderem do Sakuřina těla.
Sakura se překvapeně ohlédla po tom, kdo měl na svědomí že se jejího těla ostří nedotklo. Viděla v dálce něčí obrys, zatím jen velmi těžko rozpoznatelný. Jak se ale ona postava přibližovala, poznala kdo to je.
Byl to…………………………………………………........................................................