ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (24.)

Tady je další pokračování této povídky. Bohužel, pro některé zvás vám musím oznámit, že je to předposlední díl. No tak snad se vám bude líbit, a až zítra vydám poslední, tak doufám, že mi neukousnete hlavu
Hezky se bavte, a užijte si to. Snad jsem to napsala dostatečně výstižné, ale jen jednu věc musím dodt, a to že dnešní díl není moc dlohý, za to ten zítřejší bude mnóóhem delší

24. díl konečné rozhodnutí

Jediný pohled na tu osobu mu změnil celý život. Jeho oči se střetli přímo s jeho matkou, kterou nemohl při odchodu z písečné najít.
„Matko!!!!“ křikl na ni s překvapeným pohledem.
„Co u děláš?! A proč tu vlastně jsi?!“ mluvil na ni Takana dál.
Sakura byla překvapením taky dost bez sebe, takže tam teď prostě jenom tak chvíli nečinně stála. To ale byla obrovská chyba. Při sledování těch dvou najednou zaslechla nějaké jemné zašramocení. Chtěla se otočit, ale jediné co stihla zahlédnout, byl velký stín postavy, překrývající její tělo.
Takana si ani Sakury teď moc nevšímal, jeho oči nemohly spustit pohled ze své matky. Oblečená jako ninja, s úmyslem zničit konohu….. to všechno se mu prolínalo hlavou s jednou hromadnou otázkou „PROČ“.
„Proč to děláš matko?! Jsou to nepřátelé s kým jsi. Proč si s nimi?! Proč to všechno?!!!!“ rozkřičel se na ní Takana.
Než mu ale stihla jeho matka cokoliv odpovědět, přímo vedle ní se objevil Orochimaru se Sakurou před sebou, a velmi silně jí tisknoucím kunaiem k hrdlu se slovy: „To protože je semnou,“ odpověděl mu svým úlisným hlasem.
Takana se hodně zamračil, ale stále poslouchal dál.
„Kaira, tvá nevlastní matka Takano. Ah…… jak smutné to je……. Docela se na tebe zlobím Takano. Zabil jsi mi syna,“ řekl mu takovým znaveným pohledem Orochimaru.
Teď už to nikdo vůbec nechápal, proto se Takana neudžel a křikl na Orocimara: „Jak to myslíš?!!! A proč je má matka s tebou ty jeden hnusnej slyzáku!!!!!!! Vzal si na svou stranu i Shidu, ale ji……to ti nedovolím!!!!!“ křičel na Orochimara.
„Já je nikomu nevzal. Nikdy ti nebylo divný proč Kaira nemluví o otci Shidy?? Nikdy mne nechtěla přijat za jeho otce, prý bych to nedokázal ho správně vychovávat, ale on si mně po letech našel sám, a aniž by to do poslední minuty svého života věděl, sloužil mi, svému otci. Hah…….je to tak smutné…..ale má to i své klady. Nedávno jsem Kaire dal jednu nabídku, a po tom co přišla o Shida, přesvědčil jsem jí přidat se ke mně a pomstít smrt jejího syna. Ach.. jaká náhoda v životě, a může ti to takhle pomoct,“ řekl Orochimaru pohledem směrovaným na Takanu, a doslova se všemu vysmýval.
„Ty haj*le!!!!! Shida byl tvůj syn a ty si celý ty roky nic neřekl. Co jsme spolu vyrůstali, vždycky říkal jak by chtěl poznat svého otce, a namísto toho se mu nedostalo ani té slušnosti mu to říct, když tě poznal. Jen si ho zneužil. Nechal si ho v bitvě zemřít, a ani si se nesnažil mu pomoct!!!! Byl si tam, proč si nic neudělal??? Ano zabil jsem Shidu, ale on už byl jako ty….. nechtěl sem, ale musel. Odpusť,“ a pohlédl na Kairu.
Když uslyšela Kaira tyto věty právě vyřčené z úst jejího nevlastního syna Takany, málem se zalkla. S rozhořčeným pohledem se podívala na Orochimara a řekla: „Ty…..ty jsi mi řekl, že ho Takana napadl ze zadu, že si nemohl nic dělat, že ses…….že ses mu snažil pomoct!!!! Proč si mi lhal?!!“
„Eh………. To už sou jenom maličkosti,“ odpověděl jí Orochimaru s unaveným pohledem a otráveným hlasem.
Sakura se mezitím snažila vymanit z jeho spárů, ale čím víc se snažila, tím víc byl stisk pevnější.
Po menší chvilce se Orochimaru podíval na Sakuru, a řekl jí: „Tebe už mám taky dost! A šlehl s ní dolů, kde se při dopadu Sakura praštila o jeden kámen do hlavy, a tak se dostala na menší chvíli mimo hru.
Když to Takana viděl, pohlédl na svou matku, pak znova na Sakuru, a uvnitř se v něm začal bouřit nesmírný vztek.
„Nedostaneš je!! Ani jednu z nich, nedovolím ti to!!!!!“ a rozběhl se přímo k Orochimarovi.
Orochimaru se na toto Takanovo zachování jen ušklíbl a otevřel svou pusu, z které se namísto jeho jazyka začali řinout hadí hlavy s rostoucími těly z jeho úst. Stále se přibližovali k Takanovi se záměrem ho zabít. Mezi tím se ale Kaira plně rozhodla co je správné a co ne. A proto když pohlédla hadům blížícím se k Takanovi, rozhodla se a udělala to, co by udělala každá matka.
Bylo jí jasné, že ani sám Takana by se nevyrovnal Orochimarovo síle.
Hadi už byli kousek od jeho těla, když najednou se Takana prudce zastavil a pohlédl překvapeně před sebe.
Před ním se znenadání zjevila Kaira, a nahlas s pohledem na Orochimara se rozkřikla: „Ne! Nevezmeš mi i to poslední co mi zůstalo! Nedovolím ti vzít mi mého posledního syna!!!!“
Hadi se pozastavili a Orochimaru se zamračeným pohledem jen sklesle ač lhostejně řekl: „Mmm….jaká škoda Kairo. Čekal sem, že budeš chytřejší,“ a najednou, po těchto Orochimarovi slovech Takana uslyšel jen silnou tlumenou ránu.
Kaira se jen ještě otočila hlavou na Takanu, a s tím nejmilejším úsměvem mu řekla: „Vždycky jsi byl jako můj vlastní syn. Vždycky sem tě milovala…….. prosím tě…… odpust mi Ta..ka..no,“ a s touto větou a pohledem se stále upírajícím na Takanu se její tělo teď už jen bezvládně zhroutilo k zemi.
Takana teď mohl pohlédnout na to, co zapříčinilo co se právě stalo. Od jejího zakrváceného těla se pomalu odtahovali hadi, kteří ji svým útokem celou hruď roztrhli. Byl to nehezký pohled.
Ležela tam, teď už mrtvá, s posledními slovy, které věnovala svému nevlastnímu synovi Takanovi. Ten tam jen stál, a s pohledem neustále upřeným na svou mrtvou matku jen tichým hlasem, postupně se navyšujícím řekl: „Matko…… Proč si to udělala? Odpouštím ti. Ale ty……… ty Orochimaru, ty za to zaplatíš!!!!“ Křičel teď už s pohledem směrovaným na vraha Kairy, na toho, díky komu přišel o vše co kdy miloval a co mu bylo cenné. Pohlédl do očí Orochimara.

V průběhu toho všeho se odvíjel krvelačný a tentokrát už nemilosrdný boj mezi Sasukem a Narutem.
Jejich těla byla pohmožděná snad na všech místech, ale ani jeden tomu teď nevěnoval pozornost.
Ve chvíli kdy si zrovna oba zasadili silnou ránu navzájem do těla toho druhého, každý z nich odlítl o kus dál.
Naruto se ale při dopadu o něco zasekl svou rukou, a tak si ji vyvrátil. Démoní síla mu ale dodávala odvahy i síly naráz, a proto se i tak zvedl. Sasuke už stál a přibližoval se k němu.
Jejich pohledy se opět střetli, a s neústupnými kroky se na sebe opět vrhli. Sasuke se napřáhl, a udeřil do Narutova obličeje, který byl rozpálený do žáru od Kyubiho chakry. Naruto se ale rozmáchl, a svou ohněm pokrytou rukou ho nadzvedl do vzduchu. S rozhořčeným výrazem se na Sasukeho zahleděl a hodil s ním o jednu skalku co byla před ním. Ano, ani Sasuke po své kompletní přeměně neměl na Kyubiho probuzenou sílu. Alespoň ne ještě teď.
Naruto si ale najednou opět uvědomil co dělá, a s pohledem na Sasukeho jak je v proměně pohlédl na své tělo. Uvědomil si, že teď i on sám není o nic lepší než Sasuke, a že tak mu nejspíš nepomůže. Svou myslí začal bojovat proti Kyubi síle, která ho už téměř celého ovládala, a z dálky pro Sasukeho oči bylo jen vidět jak sebou Naruto s Kyubiho podobou nějak divně šije.
Sasuke využil vhodné chvíle Narutovi nepozornosti, a rozběhl se k němu. Po cestě zahlédl svou chidori nasátou katanu, kterou si vzal a mířil dál k němu.
Naruto si chytl svými rozpálenými rukami svůj obličej, a z jeho úst se začal ozývat hrůzou ozývající se Kyubiho křik.
Povedlo se mu vrátit démona zpět do svého těla a uzavřít. Když konečně se jeho zrak začínal rozjasňovat, stihl jen zahlédnout Sasukeho stín.
Než stihl vyčerpaný Naruto od boje nejen se Sasukem ale i s Kyubim uvnitř sebe něco udělat, ležel na zádech a pohlížel na Sasukeho jak nad ním drží svou katanu, rozzářenou do modra od chidori co v ní kolovala.
„Neměl jsi to dělat Naruto, varoval sem tě ať se mi nepleteš do cesty!!!“ byla Sasukeho poslední slova Narutovi, a pak už se jen napřáhl s úmyslem tentokrát už vykonat až do konce to co má v plánu.
Naruto se ale na Sasukeho najednou tak zvláštně podíval, že i Sasuke za nad tím pozastavil, a řekl mu: „Sasuke,………opravdu to tak chceš? Opravdu chceš zabít svého přítele, který tě vždycky bral jako svého bratra, a pořád bere, i bez ohledu na to co děláš????? Pokud ano, tak to udělej….. už pak nemám žádný cíl. Nemůžu být hokage, když jsem ani nedokázal zachránit svého nejlepšího přítele,“ a se smutným pohledem na Sasukeho hleděl. Nakonec své oči zavřel a řekl tichým hlasem jen pro ně dva: „Udělej to Sasuke, pokud jsi si jistý,…..čekám.“
Sasuke se snažil, ale něco uvnitř něj, tam hluboko v srdci mu něco bránilo to udělat, nedovolilo mu to povolit svůj nápřah ruky a dokončit co započal. Křečovitě svírajíc svou katanu čím dál víc, najednou svůj dopad povolil a udeřil………........................