ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (23.)

No, a tak tu máme další mé slavné pokračování doufám, že se vám bude líbit i když musím říct, že dnešní díl je dosti o Narutovi, no je to tu zapotřebí, jinak bych nemohla dostatečně rozvinout boj tak se těšte

23. díl City útočí na srdce

Najednou viděl jak je Sasuke už přímo u něj, s posměšným pohledem, napřažený svou chidori nasátou katanou přímo na Narutovo tělo.
Velmi rychlý záblesk odlesku ostří jeho katany, a pak najednou jen tma, a v dáli velká temnota.
Naruto se rozhlédl kolem sebe, a jediné co jeho oči uviděli, byla všude kolem jen nesmírná temnota s uprostřed linoucí se tenkou, šedivou cestičkou. Pohlédl do dáli kam ta cesta vede, ale konec byl nedozírný. Přemýšlel co se vlastně stalo, ale jako by jeho mysl ztratila paměť. Nepamatoval si vůbec nic. Nakonec velmi opatrným pohybem nohy vkročil na tu cestu, a vydal se po ní do nedohledného cíle.
Čím déle šel, tím více zapomínal na to proč tam vlastně je a kam jde. Až po dlouhé době se před ním začala nečekaně objevovat jakási záře, vedoucí z velké dálky před ním. Svůj krok zrychli a šel rovnou za tím stále se zvětšujícím světlem, až došel do nějaké velké chodby, propojující se s velkou síní.
Popošel do té veliké místnosti a potichu se ohlédl kolem sebe, když najednou se ze všech stran ozvalo velmi hlubokým hlasem: „Myslel jsem že už nenajdeš cestu ke mně.“
Naruto se toho hlasu mírně zalekl, a tichým, k tomu i velmi nejistým hlasem se ozval: „Já……….jsem mrtví??? Takhle vypadá posmrtný život?? A co ty řeči o ráji a tak??! Najednou se zle rozkřiknul.
„Buď zticha ty hlupáku!!!! Nejsi mrtvý….alespoň zatím ne,“ dodal ten hluboký hlas, vzbuzující v člověku až strach.
„Ne….nejsem???? Tak co tady teda potom dělám??? Kde to teda vlastně sem???!“
„Jsi ve svém nitru mysli. Nepoznáváš snad můj hlas??“ ozvalo se znova ze všech stran.
Naruto se začal kolem sebe všelijak ohlížet, až konečně spatřil nějaký obrys hlavy z temného kouta, vyplněného stínem.
„Ukaž se!!“ zvolal na ten stín.
Ze stínu po menší chvilce ticha najednou začala zjevovat tvář obrovského, chutí po krvi hladového zvířete.
„Stále nevíš???“ optalo se ho to hrozivě vypadající zvíře.
Narutovi se po menší chvíli hlubokého přemýšlení oči z ničeho nic roztáhli do široka, a promluvil: „Ano! Už si vzpomínám. Jsi Kyubi, můj démon, ale…….. co tady vlastně dělám???“ zeptal se ho s nepochopeným pohledem.
„Jsi téměř mrtví. Náš protivník se tě snažil připravit o život, nevzpomínáš si??? Musíš mně pustit, jinak oba zemřeme. Dám ti sílu ho porazit. Chce nás zbít,“ naléhal na Naruta Kyubi svým hlubokým a teď i úlisným hlasem.
Naruto se rozvzpomenul, a s pohledem do země nakonec natáhl svou ruku k bráně držící démona v zajetí jeho mysli. Už jen kousíček zbýval aby se brána otevřela.
Přece jen nakonec zaváhal, a svou dlaň, natahující se k pečetnímu zámku zbrzdil. Se zamyšleným pohledem se podíval před sebe, ale nakonec to udělal.
Sasuke hleděl na Narutovo na zemi bezvládně ležící tělo, když najednou se kupodivu kolem něj začala vytvářet ta rudě zbarvená chakra. Sasuke už při tom, že je Naruto mrtví, při pohledu na tu chakru o několik kroků překvapeně ustoupil.
Bylo vidět jak se Narutovo tělo celé mění, a kůže se mu trhá z těla, jako by byla snad až ohořelá.
Ta rudá chakra se stále zvětšovala, a nedovolila svým žárem nikomu se ani jen na metr přiblížit, dokud se Narutovo tělo nezvedlo do vzduchu, a jeho oči se neotevřeli. Teď už to ale nebyli jeho oči, celá jeho duše byla polapena do spárů Kyubi.
Už to nebyl Naruto. Jeho oči teď byli sytě krvavé, a tesáky vyčnívající mu z úst jen prahli po krvi. Celé jeho tělo bylo obalené jakýmsi plamenem ve tvaru Kyubiho podoby. Bylo vidět jak mu roste 4 ocas lišky. Až najednou z jeho úst zazněl obrovský řev plný bolesti a zloby.
Sasuke pochopil, že teď to s ním asi už nebude tak jednoduché, a proto se odevzdal i on své přeměně.
Namísto jeho havraních vlasů, se mu začali objevovat šedivé ostnaté prameny vlasů, dlouhé až po ramena. Jeho obličej získal podobu připomínající nějaké zvíře s doplňkem vzhledu nestvůry.
Na zádech mu z lopatek vyrostli obrovská křídla ve tvaru rukou. Celé jeho tělo změnilo svůj vzhled.
Stáli tam dvě osoby, démony teď plně ovládnuty, kdysi dávno velcí přátelé, na sebe zlostnými pohledy hleděli.
Ani jeden už nečekal na první pohyb toho druhého, a s vražedným úmyslem se na sebe oba rozeběhli.
Devítiocasá liška co v Narutovi kolovala, nakonec plně ovládla jeho tělo a svým ocasem na Sasukeho zaútočila. Strhl se mezi nimi velký boj na život a na smrt. Při nárazu Kyubiho ocasu do Saukeho se ozvala velká rána, a pak už jen silný záblesk.
Každý v konoze si toho i při boji povšiml.
Naruto i přes Kyubiho moc najednou prohlédl, a opět spatřil svého bývalého partnera, kterého teď málem zabil. Viděl jak Sasuke i ve své přeměně leží velký kus od něj na zemi, a s těžkým dechem se snaží zvednout.
Celý vyděšený z toho co právě provedl, se k němu Naruto rozeběhl s myšlenkou v hlavě: „Co jsem to provedl?!!! Tohle jsem nechtěl! Chtěl sem ho přece přivést zpět k nám, a ne s ním bojovat!! To ty!!!! Ty jsi mně ovládl!!!“ křičí uvnitř sebe na svého démona .
„Heh…. Nějak jsem se musel dostat ven,“ odpověděl mu vnitřní hlas Kyubi.
„Ty haj*le!!!!“ zařval nahlas Naruto se slovy mířenými na devítiocasou lišku.
Sasuke se mezitím ale zvedl ze země, a řekl: „To si neměl dělat Naruto!!! Teď už s tebou nebudu mít slitování!!!!“ křikl na něj a hned v ten okamžik započal svou proměnu do druhého stupně.
Teď už beze zbraně, která mu vypadla při nárazu od Kyubiho ocasu se na Naruta rozeběhl. Naruto se snažil jeho útokům vyhýbat, když opět ho začala ovládat ta démonická síla a promlouvala k němu: „Musíme ho zastavit. Podívej se na něj….. už to není Sasuke jak ho znáš. Je to jediná možnost jak ho ztavit, možná ho tak i zachráníš. Pust mně ven Naruto.“
Naruto pohlédl na boji chtivého Sasukeho, a pak se té démoní síle opět poddal.
Svými silami,beze zbraní se spolu střetli, a silný náraz jejich dlaní do těla toho druhého až zachvěl se zemí.

Tou dobou už se Takana i se Sakurou střetli s mnoha protivníky z mlžné. Bojovali s nimi opravdu za všech sil, dokud se před Sakuru najednou nepostavila ta kunoichi se zakrytým obličejem co ji před tím zatáhla do té uličky, a promluvila na ni: „Tak ty se snažíš ubránit svou vesnici? Ale stejně ti to není nic platné.,“ a s tímto dovětkem se na ni vrhla. Sakura poznala, že ten hlas jí čím dál víc někoho připomíná, ale nevěděla koho. Hned ale zareagovala na její útok, a okamžitě si vytáhla své kunaie. Ty na ni ale nestačili. Ta kunoichi si držela dostatečnou vzdálenost od jejího těla, a útočila na ni svým zvláštním jutsu „větru“. Pokaždé když na ni Sakura zaútočila, tak kunoichi jen máchla svým mocným mečem, který pevně svírala ve své ruce, a proti Sakuře se objevil velký tlak písečného větru, až ji povalil nakonec po několika útocích k zemi.
Sakura omámená tím jakou sílu její protivnice má jen pohlédla za sebe směrem na Takanu, který byl momentálně také zaneprázdněn bojem.
Svůj pohled opět namířila proti té neznámé kunoichi, a už jen viděla jak na ni znova letí ta obrovská tlaková vlna plná písku. Než se stihla zvednout ucítila, jak letí vzduchem a její tělo je celé jakoby sevřené.
Tvrdý dopad, a potom už jen silná bolest v zádech od nárazu do jednoho kamene, na který tvrdě dopadla. To celé v tu chvíli prožila, a s těžkým dechem, a možná i vyraženým vykašlala kusy krve.
Nehleděla ale na to, že je zraněná. Věděla, že když se teď nepostaví, tak už možná ani nikdy jindy. Tušila, že jí teď jde už o život, proto jse se vší silou zvedla, a zpříma pohlédla do očí svému nepříteli.

Takana se zrovna byl s posledními protivníky, co ho momentálně obklopovali. Když si ale jedním okem povšiml jak je na tom Sakura špatně, svůj boj urychlil tím, že použil své síly Zyaku. Své ruce vzpjal do sebe, a pak bylo už jen vidět jak se z jeho dlaní vytváří taková divná hmota ve tvaru obrovského květu. Poté své ruce rozpustil a jednou svou dlaní držící tu zvláštní věc ji na ně vymrštil.
Kolem bojovníků se utvořil nazelenalý kruh, a začal je svírat víc a víc bez možnosti útěku, až dokud jejich těla nepohltil.

Sakura tam zatím stála, a hleděla na kunoichi co chce tak moc její život, když nečekaně najednou jen zahlédla mírný záblesk přibližující se k její tváři, a potom už jen štiplavou bolest. Uviděla, jak jí z tváře odkapávají nějaké rudé kapky tekutiny.
A tak své dlaně pozvedla, a setřela si pramínek krve, který jí hned začal stékat po tváři. Podívala se na ruku celou od své krve, a s rozhořčeným pohledem na kunoichi vykřikla: „Kdo si, že se musíš schovávat pod tou maskou??!!! Určitě tě znám, tak se ukaž!“
Kunoichi nic neříkala, ale nakonec si svou masku sundala. V ten samý moment zrovna Takana zabil posledního protivníka v jejich nepřítomnosti a zrovna pohlédl směrem, kde stála ta kunoichi žena.
Jediný pohled na tu osobu mu změnil celý život. Jeho oči se střetli přímo s ……………………..