ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (16.)

No......dneska tu mám pro vás menší rozuzlení pár záhad tohoto příběhu, ale opravdu jen pár Jiank je tento díl tak trochu i bojovnější, a i trochu napínavější(no aspoň myslím ) Tak se hezky bavte, a pak mi dejte vědět, jak se vám to líbylo
Páni.....mno.....až si to přečtete, tak mi možná někteří zvás budou mít chuť přiškrtit, ale to by jste se asi potom nedozvěděli konec a další pokračování No ještě že si pro mně přes net nemůžete šáhnout

16. díl Pravda vychází najevo

V ten okamžik pohlédla přímo do očí Shidovi, který se na ní jen posměšně díval.
„A…..ale to ……..ne, NE!!“ rozkřikla se Sakura.
Shida ale na nic nečekal, a prudce ji uchopil rukou klem její pusy. Trhl sní tak, že si ji opřel o svou hruď a s pevným stiskem a skloněnou hlavou k jejímu uchu jí tiše řekl: „Pššššt. Nekřič tolik, nebo si spolu nestihneme užít než tě zabiju,“ tuto větu, kterou jí právě řekl, ze sebe vydal s takovým posměchem, až se z toho Sakuře udělalo zle.
Shida jí stiskl ještě víc, a začal jí vést za sebou dál od tábora do hloubky lesa. Když byli dostatečně daleko, tak se najednou zastavil a hrubě s ní praštil o zem. Než se Sakura stačila vzpamatovat, tak si na ní Shida kleknul, a silně jí semknul svými nohami. Vytáhl si z kapsy nějakou lahvičku s modrou tekutinou, a s druhou rukou jí přikládající katanu k její hrudi řekl: „Chci vědět co je zač ten divnej chlap co je ti pořád na blízku.“
Sakura se ale jen s úšklebkem zamračila, a s hlasem plným opovržení mu jen řekla: „Nic ti neřeknu!! Ty jeden hnusnej zrádce!!!!“
Shida na ni jen krátce pohlédl a pak udělal něco, co Sakura opravdu nečekala. Čekala toho od něj hodně, jako že ji bude mučit, nebo jí rovnou bude chtít zabít, ale tohle ne.
Shida se od ní tělem malinko poodtáhl, a s rukou držící svou katanu si otevřel tu podivnou lahvičku co držel v té druhé. Sakura na něj hleděla trošku udiveně, když najednou svou katanu Shida položil, a jeho ruka se začala přibližovat k jejím rtům. Začínala být nesvá, protože nevěděla co má v úmyslu.
Když se jeho prsty už dotýkaly jejích úst, tiše jí řekl: „Nemusím tě nutit. Zanedlouho budeš mluvit sama,“ hned jak to dořekl se jeho prsty velmi rychle vkradli mezi Sakuřiny rty, a násilím jí ústa pootevřel.
Vzpírala se, ale jen do doby než jí do krku vlil tu divnou tekutou látku co svíral v té lahvičce. Najednou se Sakura celá zachvěla a mněla pocit, jako kdyby jí snad někdo ovládal. Hlasy i realita se jí velice rychle vzdalovali, až viděla vše jen jako nějaký velký šedý oblak. Nevěděla co to s ní udělal, ale nejvíc jí znervózňovalo, že nemohla ovládat své tělo. Připadala si jako kus hadru, s kterým si může každý dělat co chce.
Najednou ale uslyšela s matným zrakem dívající se na Shidu jak na ni mluví se slovy: „Tak, a teď už mi řekneš všechno. Po tomhle extraktu mi povíš to co potřebuju. Víš, nejsem specialista jen na silné a účinné jedy. Pověz,…………co je zač ten, který je pořád s tebou?? Co o něm víš?“ jeho hlas byl velmi vážný, ale taky velmi zvídavý.
„Já…………já ho znám, ale nevím o něm nic důležitého. Jen……………..vím,…. že mněl být už dávno mrtví, ale není. Určitě se schovává před něčím, jen nevím před čím. Já ho …………….. mi…….miluju.“ Nechápala jak mu něco vůbec mohla sdělit. Připadala si jak, kdyby jí ovládal, a ona s tím nic nezmohla. Nevěděla proč, ale na všechno mu odpověděla. Pomyslela si, že to nejspíš to sérum co jí dal, ale i tak jí to bylo k ničemu.
Shida si opět vzal svou takanu do ruky, a opět jí ji přiložil na hruď. Špičkou hrotu ostří své zbraně jí velmi pomalým pohybem sjel lehounce přes její tělo od klíční jamky až po břicho, kde se zastavil, a náhle prudkým tahem jí celou svrchní část těla odhalil velmi rychlým seknutím, které jí dokonale přesně rozřízlo jej vrchní oděv. Díval se na ní velmi zaujatě, a taky žádostivě. Pak ale najednou na ni hrubě křikl: „To nestačí!! Řekni mi víc! Chci vědět kdo to je, jak se jmenuje!!! Mluv!!!!!“

Sakura se nemohla hýbat díky účinkům, které jí způsobovala ta divná látka co byla nucená vypít. Jen se na něj s odporem dívala, a s nechutí promluvila: „Jmenuje………………………..jmenuje se Ta….,“ než však řekla jeho jméno, tak se za Shidovo zády objevil něčí stín, zvolávající velmi tvrdým a zlým hlasem: „Nech ji být!!! Chtěl si mně, tak tady mně máš, a jí pusť!!!“
Shida se na něj jen s posměšným výrazem otočil, a řekl: „Heh…..škoda. Těšil sem se, že si s ní ještě pohraju. Mmmm……… ale když si se konečně objevil, tak to asi odložím na dýl, až se s tebou vypořádám.“
Když Takana pohlédl do Shidovo tváře celý ztuhl. Chtěl něco říct, ale teď to prostě nešlo. Nedokázal pořád uvěřit tomu že to byl…………
Shida se stále díval na Takanu zahaleným pod pláštěm, dokud mu neřekl: „Lord Orochimaru se o tebe zajímá. Má pro tebe nabídku jestli se k němu nechceš přidat jako jeho sluha??“
Takana se zamračil, a vážným i neústupným hlasem mu odpověděl: „Nikdy se nepřidám k tomu, kdo zradil vlastní lidi a jde si jen za svým snem na úkor ostatních!!“
Shida snažíc se vyzkoumat, kdo se pod pláštěm skrývající svou tvář nachází, ale nakonec řekl se zamyšleným ač posměšným výrazem: „Hm…… myslel jsem si to. Pak je tu ale ta druhá varianta, a to že tě mám zabít,“ pomalu se zvedl od Sakury, která byla stále znehybněná díky té látce, a popošel pár kroků směrem k Takanovi.
Takana připravený k boji si jen odepnul od pasu svou zvláštní zbraň ve varu kruhu, a uchopil ji silně do své levé ruky. Stále zahalený pod svým béžovým pláštěm jen v klidu vyčkával na první útok od Shida.
Shida už to dlouhé čekání nevydržel, a tak se proti Takanovi rozeběhl s vytahující katanou přibližující se k němu.
Takana jen proti sobě napřáhl svou kruhovitou zbraň a stále čekal. Když už byl Shida u něj, rozpřáhl se svou takanou a udeřil přímo mířící na Takanovo tělo. V domnění, že ho zasáhl se jen posměšně usmál, když hleděl na probodnutého Takanu přímo před sebou, a řekl tichým hlasem: „Heh….myslel jsem si že to bude aspoň nějaká zábava.“
Najednou se ale probodnutý Takana přímo před ním rozplynul, a Shida s udiveným pohledem jen křikl: „Co??? Jak je to možný??!!“
Hned jak to ale Shida vykřikl, tak se za jeho zády ozvalo: „Neměl bys věřit všemu co vidíš.“
Shida se hned za sebe otočil, a s velmi naštvaným pohledem na zahaleného Takanu, který byl stále na živu řekl: „Nečekal jsem že budeš tak rychlej. Hned to napravím!“ jen co to dořekl, zmizel Takanovi přímo před očima. Takana se rozhlédl kolem sebe, ale nikde ho už neviděl. Najednou se ale Shida objevil přímo nad ním, ze vzduchu dopadající přímo nad jeho hlavu a s napřaženou zbraní. Nikdo by v tu chvíli nebyl schopen tak rychle uhnout aby se tomuto střetnutí vyhnul. Takana se ale ani kupodivu nesnažil uhnout. Pohlédl na něj, a když byl od něj jen sotva na metr blízko, náhle se rozpřáhl tou svou zvláštní zbraní, a prudkým, přesto opravdu velmi rychlým pohybem ho s ní tvrdě odrazil.
Shida s opravdu nečekanou reakcí od Takany , nestihl včas zareagovat. V přesvědčení, že se Takana nestihne jeho rychlému útoku vyhnout však při této překvapivě rychlé obraně jen prudce odletěl velký kus do dálky, až ho zastavil jeden velmi silný strom, do kterého při nárazu udělal až menší prohlubeň. Téměř v bezvědomí, se zrakem velmi rozmazaným, pohlédl před sebe a viděl, jak se k němu Takana blíží.
Když k němu Takana přišel, tak se na Shida jen podíval a sehl se k němu. V ruce stále svíral svou prapodivnou zbraň, kterou mu přiložil ke krku, a s klidem mu řekl: „Rozmysli si co děláš. Myslíš si , že je to správná cesta života, kterou vedeš?? Mrzí mi, že jsem tě nemohl zastavit už dávno. Neměl jsem sílu. Tentokrát tě nechám jít, ale příště už ne!!“ s touto pro Shida velmi zvláštní větou se od něj Takana zvedl a otočil se směrem k Sakuře.
Shida se byť s velkou tíhou zvedl, a s posledním pohledem na muže pro něj neznámého se tiše vypařil v oblaku dýmu s poslední větou: „Však mi se ještě shledáme.“

Shida ale nebyl sám, kdo slyšel tuto zvláštní větu právě vyřčenou z Takonovo úst. I Sakura to slyšela, ale ne jen ona. Od té rány, co způsobil Shida při nárazu do toho stromu, a od jejich hlasitého boje je zaslechl ještě jeden člověk.
Byl to Kakashi. Měl se zrovna vystřídat Se Sakurou, když zjistil, že jí nikde na blízku nevidí, a pak uslyšel tu hlasitou ránu od boje. Zrovna dorazil na místo boje, když z povzdálí spatřil Sakuru ležící na zemi a o kus dál dva muže. Zastavil se, a spatřil na zemi Shidu, nad kterým se skláněl jakýsi divný muž, zahalený v béžovém plášti. Když vyslechl jejich diskuzi a Shida se vypařil, tak se Kakashi vyšel ven z houští a zvolal na toho divného muže: „Kdo si?!“
Takana se ale neotočil, ani nijak nereagoval, a jen šel dál k Sakuře. Kakashi se obával o nejhorší, a protože nevěděl jestli je to nepřítel nebo ne, udělal velmi rychle nějaké pečetě a hned se přemístil před Sakuru se svou páskou na oku staženou , aby mohl použít svůj Sharingan.
Kakashi už chtěl proti němu zaútočit, když najednou se za jeho zády ozval Sakuřin hlas: „Kakashi NE!!“ jen co to Sakura křikla na Kakashiho stojícího před ní, aby zaútočil na Takanu, vyřkla ze sebe ještě jedno slovo, které Kakashiho velmi zarazilo.
S hlasem plným něhy, a pohledem teď upírajícím na toho záhadného muže řekla: „Takano……já tě….m……,“ to poslední slůvko už ale nezvládla doříct díky tmu, jaký vliv na ni měli účinky té látky..
Kakashi se při zaslechnutí tohoto jména velmi zarazil, a jeho zorničky se od údivu rozšířily.
Takana se jen podíval milým pohledem na Sakuru, a pak se otočil na Kakashiho. Chvíli se na sebe jen dívali, dokud Takana nepozvedl jednu svou ruku, a nestáhl si z hlavy kapuci, která mu po celou dobu zakrývala obličej.
Jakmile Kakashi pohlédl na tvář patřící Takanovi, bylo poznat jak celý ztuhl, a snad až i z toho údivu zbledl. Nakonec ho Takana s klidem obešel , a poklekl k Sakuře. Opatrně ji zahalil svým pláštěm její odhalenou část těla, a vzal si ji do náručí. Když jí držel, postavil se s ní, a jen jí něžně pohladil po její studené tváři. Usmála se na něj jak jen v tu chvíli mohla, a přilnula se k němu. Najednou ji ale zmohl ten extrakt co pozřela, a upadla do slabšího spánku.

Po chvilkovém šoku se Kakashi konečně vzpamatoval, a vážným hlasem pohlížejíc na Takanu řekl: „Tak nakonec měla Sakura pravdu. Opravdu žiješ. Ale jak????“
Takana držící Sakuru jen krátce odpověděl: „Nejdřív se postarám o ní. Pak vám to vysvětlím“ po této větě se od Kakashoho otočil, a šel směrem k jejich táboru. Kakashi se rozešel hned za ním.

Když dorazili do tábora, rozespalý Naruto zrovna pohlédl před sebe, a když viděl jak nějakej cizí chlap nese Sakuru, prudce se na Takanu rozeběhl s úmyslem ho sejmout a výkřikem plným zlosti: „Hned jí pusť ty hajzle!!! Co si udělal Sakuře??!!!!“
Naruto za Takanou bohužel neuviděl Kakashiho, a proto si myslel, že jí chce něco udělat.
Narut plný zloby napřáhl své kunaie a hodil je po Takanovi.
Blížili se obrovskou rychlostí, a také velmi dobře mířené do jeho těla tak, aby netrefili Sakuru. Jeden z kunaiů byl mířený na jeho srdce s velkou přesností,že se nedalo minout.
Už byli velmi blízko, a Takana tuhle reakci nějak nečekal. Proto jen pohlédl, jak se k němu blíží to lesklé ostří, které mu mělo zasadit smrtelnou ránu, až se najednou kunai mířící na smrtelné místo velmi hladce zasekl do……………………………………………………………………………………………………