ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (10.)

No a je tu ten dnešní vám slíbený díleček No, tak snad se vám bude líbit

10. díl Nepoctivý souboj

Sasuke se na ni díval doslova výsměšným pohledem a jen řekl: „Snad na mně nechceš použit holou sílu. To bych se moc nepobavil, když by to bylo tak rychle u konce.“
Sakura na jeho urážky už, ale nijak nereagovala, a rozeběhla se proti němu. Sasuke jen zahlédl, jak se jí při běhu k němu, vytváří v dlaních jakási modrá chakra. Myslel si, že si s ní pohraje, a pak ji zabije. Byla pro něj bezcenná. Nechtěl ji, však zabít na místě, a proto ze své katany při boji stáhl své chidori. Pořád si myslel, že je stále slabá, ale to se spletl. Proto si ji nechal přiblížit až k tělu, a když byla u něj, její pěst narazila do boku jeho katany a tím mu jí svou silou vyrazila z ruky. Nečekal od ní takovou nadměrnou sílu, a i jeho katana se pod jejím nárazem otřásla. Sakura neváhala, a hned jak její pěst narazila na jeho zbraň, využila svou druhou ruku, do které soustředila naráz všechnu svou chakru a udeřila do Sasukeho plnou silou.
On se pod jejím nečekaným návalem síly silně zamračil když odletěl kus od ní.
„Hm……možná už nejsi tak slabá jako dřív, ale pořád to nestačí!!“ Odsekl jí s výrazným pošklebkem na jeho rtech z kterých mu tekl pramen krve, a poté se pomalu sebral ze země.
Hned na to už se na ni vrhl, tentokrát už s úmyslem ji nejspíš zabít. Sakura se mu postavila svou silou, a takto boj probíhal hodnou chvíli. Oba už byli vyčerpaní. Bylo poznat, že ji tentokrát Sasuke opravdu podcenil, protože na tom nebyl opravdu nejlíp. Stalo se, ale něco nečekaného. Sakura po dlouhém boji udělala něco, co Sasuke od ní rozhodně nečekal.
Stála naproti němu, a náhle s menším posměchem na tváři udeřila silu do země.
Nic se nedělo. Sasuke už se jí chystal něco výsměšného říct, když najednou se pod jeho nohami celá půda začala trhat a hroutit na kusy mezi kterými se utvořily škvíry o šířce dvou lidí, a hluboké až k nedohlednu.
Nestihl na to zareagovat včas, a proto se propadl do jedné z děr. Málem by tam spadl úplně, kdyby se nezachytil jednoho kořene od silné rostliny co tam rostla.
Viděl, jak se k němu Sakura blíží, a i s velkou snahou se nestihl dostat ven dřív, než k němu došla.

Sakura už, dalo by se říct vyhrála, kdyby ji někdo v moment kdy se k němu skláněla nepraštil do zátylku. Spadla na kolena a bolestí se chytla za hlavu.
„Ale Sasuke…. Neříkej mi, že tě taková chudinka dokáže porazit.“
„Tsse……! Ty mi nic neříkej!!! Ale vážně se zlepšila,“
„Nebo ty ses zhoršil, ale asi máš pravdu,“ s touto větou se postava za Sakuřinými zády sklonila až nad její ramena a tiše jí řekla: „Opravdu si mnohem lepší. No uvidíme, jak obstojíš v bitvě, až zaútočíme na Konohu. Mám pro tebe nabídku. Přidej se k nám. Budeš mít zase u sebe Sasukeho a nikdo už tě nebude považovat za slabou, ovšem s mojí pomocí.“
Sakura poznala, komu patří ten hlas, a tak ze sebe, i když s těží, dostala: „Orochimaru! Co chceš dělat s naší vesnicí?!! Nedovolíme ti vyhrát. Nikdy!! A nikdy se k tobě nepřidám!!!!“
„Heh…….. To mi ale vážně mrzí. No, ale když si tak odhodlaná, tak se můžeme zbavit jednoho škůdce rovnou teď,“ odpověděl jí usměvavým pohledem, ale zároveň zklamaným hlasem. Hned na to pohlédl s mírným kývnutím na muže stojícího přímo za ním.
Byl to ten muž s kuklou, co ho měly Kakashi s Narutem a Saiem sledovat. Když Sakura na něj pohlédla, a celá ztuhla od strachu, co se jim mohlo stát, že je zde, a oni stále ne.
„Ty jsi s Orochimaru?? To jemu nosíš všechny důležité spisy??!! Jsi jenom zrádce!!“
„Mmmm……no to dost možná jsem, ale ty už to stejně nikomu neřekneš ke komu patřím. A mimochodem, ti tvoji přátelé jsou už nejspíš mrtví, pokud ještě nedorazili. Brzy se s nimi shledáš,“ hned, jak to dořekl, jí vbodl nějakou injekci za krk.
Jen jí ještě řekl do ucha: „Zajímalo by mně kdo byl ten cizinec, co tě naposledy přede mnou zachránil.“
Sakura najednou začala pociťovat, jak jejím tělem prochází nějaký zvláštní pocit s doprovodem mírné bolesti. Postavy před ní se jí začaly rozmazávat, a hlasy, co na ni mluvili, slyšela jen na půl, spíš jako nějaké huhňání.
Orochimaru na ni zrovna mluvil, ale jediné co mu rozuměla bylo: „Víš S..d. …..má vel.ce dobrou vlast..ost vyrábění velmi úči…ých jedů.“
Pak náhle uslyšela jak na Orochimara mluví Sasuke: „Nech..ěl sem jí hned zab..t Orochimaru!! Není pro nás nebez…čná“
To bylo poslední, co slyšela. Po této Sasukeho větě už upadla do bezvědomí. Před očima se jí náhle z ničeho nic zatmělo, a pak už nevnímala realitu kolem ní. Poslední, na co myslela, byl Sasuke a její tým, o který se moc bála, co se s ním stalo.

Nebylo to fér, protože sama proti nim neměla šanci, obzvlášť když jí napadly ze zadu. Nebít Orocjimara a jeho sluhy z písečné, Sakura by bývala nad Sasukem i zvítězila.
Sasuke i s Orochimarem na sebe ještě pohlédli a pak zmizeli v oblaku ohnivého kouře.
Ležela tam sama, a nikdo nebyl na blízku aby jí mohl pomoct. Nikdo, protože o tom místě vědělo opravdu jen málo lidí.
Najednou se tam objevil muž v plášti s kápí přes obličej. Přiblížil se k ní, a opatrně ji vzal do rukou. Rozhlédl se do všech stran, a pak i sní v náručí zmizel v oblaku písku.

Mezitím se její zbytek týmu vrátil do Písečné. To, ale v jakém byli stavu, hodně lidí překvapilo, tentokrát i Gaaru. Vždyť byli jedni z těch nejlepších, a pokud ho nedokázali zastavit oni, tak už jen málo kdo.
Naruto byl na tom špatně. I když měl v sobě Kyuubiho, který urychloval regeneraci jeho těla, byl tu pořád malý problém, a to ten, že rány, které mu byly zasazeny, byli otrávené od ostrých bodců, které mu je způsobily. Jed byl velmi silný, ale doktoři zjistily, že proces jeho účinnosti probíhá velmi pomalu. U Kakashiho se jistilo, že mněl v sobě jen menší množství jedu od jehel, které ho zasáhli, tudíž způsobovali jen silné ochabení těla. Podali mu jednu protilátku, po které se mu udělalo podstatně líp.
Po Sakuře už nezbylo ani stopy. Už byla tma a postarší paní, u které byla ubytovaná se za ní zrovna chtěla jít podívat do pokoje, oznámit jí, že její tým už je zpět, ale ne ve stavu jakém byli při odchodu, a že jí potřebují na sále. Když ale zaklepala na dveře pokoje, nikdo se neozýval. Proto dveře po chvilce otevřela a nahlédla dovnitř. Nikdo v pokoji nebyl, a to velmi divné, protože touto dobou už byla vždy doma.
Došlo jí, že se asi něco stalo, a i přesto, že tu dívku neměla v oblibě, bylo její povinností oznámit to Gaarovi. Nakonec se tedy starší paní přemohla a šla mu to říct.
Gaara zrovna seděl v křesle, když mu do dveří vtrhla nějaká osoba. Po chvilce hned poznal, že je to ta žena, co u ní Sakura přebývá. Když mu řekla, že se ještě nevrátila, a nikde ji nezahlédla, Gaara ihned svolal své stráže, aby ji šli hledat po vesnici a okolí. Hned na to se vydal do nemocnice, kde ležel Naruto.
Gaara se zeptal jednoho z mediků, kolik času mu zbývá. Na to mu jeden medic ninja odpověděl slovy: „Než dojde k smrti, může to trvat i dva měsíce. Metabolismus to bude, ale stále den ode dne víc a víc ochabovat.“
Ke všemu měli jen velmi malý zbytek protijedu, který byl vyrobený od Sakury, a to nestačilo. Problém byl vtom, že oni ho nedokázali udělat, tudíž jim nezbývalo nic jiného než čekat, až ji najdou.Nikde však nebyla k nalezení, a proto napadlo Gaaru jedno místo, o kterém jí říkal. Byla to ta pouštní zahrada, a tak se tam s doprovodem Kakashiho a pár shinobi vydal. Když dorazili na místo, nebylo tam nic. Ani známky jakéhokoliv bije, až na jednu věc. U jedné menší skalky ležely její rukavice. Všem bylo hned jasné, že tu nejspíš nebyla sama, když najednou Kakashi řekl tišším hlasem: „Orochimaru….. Byl tady. Ten, kdo donáší z vaší vesnice důležité dokumenty, patří k němu.“
Jeden z shinobi na něj pohlédl a zeptal se: „Ale jak to víte, Kakashi??“
„Heh…. Když sem se s ním střetl, zahlídl jsem na jeho zápěstí znak Mlžné.“
„Nikdo takový tu není, všimli by jsme si toho,“ odpověděl mu shinobi.
„No myslím, že jste si toho jen nevšimli. Pokud je tak dobrý, že ho nedokážeme jen tak zastavit, tak pro něj nebude problém se před vámi utajit,“ odpověděl mu na to Kakashi.
Nikdo na to už nic neřekl, jen Gaara se náhle ozval s pohledem upřeným k nebi: „Dejte po ní vyhlásit pátrání. Nesmíme ztrácet čas. Musíme jí najít co nejdřív, než se jí něco stane a taky i kvůli Narutovi.“
Ihned na to se po ní vydali hlídky, aby ji co nejdříve našli. Naruto se mezitím probral, a cítil se celkem v pořádku po ošetření mediků. Jen nevěděl, že jeho stav není až takový, jak se zdá být. Proto se zvedl z lůžka a šel za Kakashim. Když ho našel hned se ho zeptal: „Kakashi, co se tady děje??“ Všude kolem byl povyk, a i na Kakashim bylo poznat, že je poněkud nesvůj.
Když ho Kakashi spatřil, hned na něj spustil: „ Naruto, neměl by si ještě vstávat. To Sakura…… Někdo ji napadl, a teď ji nemůžeme najít,“ odpověděl mu s pohledem nasměrovaným do země.
„Jak…… Jak je to možný???!! Mněl sem tu být!!! A místo toho jsem se nechal porazit od nějakýho grázla!!!“ Začal Naruto nahlas křičet.
„Naruto, není to tvoje vina, tak se neobvinuj. Nikdo nemohl očekávat že….“ Nedořekl větu, protože si uvědomil, co pro něj Sakura znamená. Věděl, že ji bere jako svou jedinou rodinu a jako sestru, co má.
Nechtěl mu však zatím říkat i o jeho zdravotním stavu, aby nebyl Naruto ještě nervóznější.
Naruto však, ale poznal, že to nejspíš není vše, co ho tíží, protože na Kakashiho tváři se odrážel velmi starostlivý výraz.
„Určitě ji brzo najdou, neboj se“
„Jak to myslíte, oni??? My ji snad nebudeme hledat??!“
„Naruto, já teď nejsem v té nejlepší kondici, a ty si na tom podstatně hůř než já. Kromě toho tu musíme zůstat, kdyby chtěli na vesnici náhodou zaútočit. Určitě ji nikdo nenapadl jen tak. Vydali se ji hledat ti nejlepší shinobi, co tu jsou.“
„Ale Kakashi!“
„Naruto ne! Už jsem řekl, že teď ne. Moc by si jí nepomohl v tomhle stavu, přemýšlej.“
Naruto už jen s hlubokým povzdechnutím pohlédl před sebe, a jen tiše šeptnul : „Sakuro…..kde jenom jsi“……………………………………………………………………………………………………………………………………………..