Střední Škola..... Moje nej část v Životě - 2.díl

Otevřela jsem oči a byla jsem v bílém pokoji. Všude bílo, ale najednou vedle mě někdo promluvil, nemohla jsem se otočit, nešlo to, všude jsem cítila ohromnou bolest, ale nebyla ledajaká, byla jakobych 14 dní nedýchala.
"Už je ti líp" Zeptal se ten někdo vedle mě
"J-jo ale kde to jsem?"
"Odnesl jsem tě na ošetřovnu a je mi líto co jsem provedl, prosím odpusť mi"
"Sasuke??"
"hmm"
"Nezlobím se..... vlastně je to moje vina, ale jinak děkuji že jsi mě sem dosel..... počat donesl? Tys mě jako fakt....."
"Jo jako fakt jsem tě nesl" Zdálo se mi to nebo se trochu začervenal? ALe já..... Já musim uplně rudnout
"Arigatooo...." CHtěla jsem si sednout, ale on mě zastavil
"Jen lež.... eště nemůžeš stávat, ale já už musim, promeškal jsem 5 minut z hodiny."
"AHa..... tak to promiň" Zase jsem si lehla
"Tak já půjdu, ale slib mi že budeš ležet"
"Ale to nemůžu....."
"Sakuro!!" Zvíšil na mě hlas
"Jo... promiň"
"Tak mi to slib"
"D-dobře...." Usmála jsem se
Jenže já mám plán řekla jsem si v duchu
"Tak jo..." Přišel ke mě blíž a....
"S-Sas *polk* ke...................." Dlouhé mlčení
"Miluji tě" Zašeptal mi do ucha
Já jen seděla s vykulenýma očima a ani nezpatřila že odešel, jen se mi v hlavě motala ta slova a to co udělala
Vždy, teda jen na Základce jsem se potkali na chodbě nebo venku po obědě a řekli si AHOJ, nic víc snažila jsem se na něj usmát a dát mu najevo že tu jsem..... že ho miluji, ale vždy to bylo stejné. A když se náhodou něco stalo že mě ze srandy pro ostatní zatahal za tryčko a já mu spadla přímu pod ruce, nemohla jsem nic dělat vždy jsem se jen na něj dívala jak se smějě a odešla jsem. Hned mě to přešlo.... nedokázala jsem se na něj zlobit dlouho. Většinou hned za rohem jsem se tomu taky začala smát a už byla v pohodě jenže teď. Teď jsem zůstala na místě že by mě ani detektor pohybu nezaměřil.... ani jsem nedýchala jen jsem se dívala tam kde předchvílí stál a v hlavě si promítala tu scénu a při tom četla Titulky
Miluji tě........... Miluji tě.......... Miluji tě........... Miluji tě......
Asi po 10minutách koukání jak blbec na jedno místo jsem se probrala a mě osobně to připadalo jako hodiny..... jako plno proměškaných hodin.
Asi po dalších 5 minutách přišla Shizune se mě zeptat jak mi je a dala mi nějaké prášky.
Teď už mam půl hodiny za sebou a už teď mě to tu nudí.
Čekala jsem dál a najednou sliším zvonek, hned po minutě což zvonek zkončil se otevřeli dveře
"Ahoj lásko...." Otočila jsem se a bylo mi divné, Lásko mi eště nikdo neřek, ale zrovna on to porušil.
"Sasuke..... proč mi tak řikáš? A proč zrovna já? Jsi nepopulárnější kluk na škole stejně jako si byl a zahazuješ se s takovou...... s tahovou nulou...... Nic neznamenám a"
"Sakuro! Mlč"
"ALe..."
"Mlč, všechno co řikáš neni pravda! Vlastně už tý doby co jsem tě pořádně poznal a hlavně od tý doby cos mi napsala dopis že mě Miluješ, cítim nějaký divný pocit u srdce. Je to už dýl, vlastně už od 7. třídy to tak je a já chchi abys to taky věděla..... abys věděla že tě Miluju" Jen jsem ho poslouchala, ale nezmohla jsem se ani na jedno slovo.
"Sakuro už nikdy předemnou neřikej že si nula oproti ostatním, oproti ostatním si nejlepší. Dneska po škole na mě počkej!"
"To je oznámení" Zeptala jsem se
"Nepokoušej mě Sakuro, víš dost dobře že je to rozkaz!"
"Jo to vím, ale chci se ujistit" Usmála jsem se a on mi dal pusu na čelo, zase jsem ztuhla
"Hahaha, Sakuro, červenáš se více jak na základce"
"Cože já se červenala i tam?"
"Jo, ale tobě to tak sluší když si v rozpacích tak snad ti to zůstane"
"Sasuke!!!" Jsem se zasmála a on asi po 5 vteřinách taky
"Tak jo Sakuro už půjdem do třídy"
"Půjdem?"
"Jo nebo já mam jít a ty se nosit"
"Ne to....." Zvednul mě "Aaaach Sasuke, pusť mě" Křičela jsem ať mě pustí
"Shizune řikala že už můžeš jít do třídy, ale asi nedomyslela že se ti nebude chtít jít"
"Sasuke neprovokuj!!"
"Tak ale ty taky ne, vem si tašku a já tě odnesu přímo na židly!"
"Sasuke, polož mě prosííííím"
"Ne"
"Prosíííííííííím"
"Ne Sakuro eště mi spadneš nebo utečeš"
"Grrr Tak jo no ty můj hrdino"
"Hahaha je to snad k smíchu"
Dala jsem mu pusu aby věděl že jsem to nemyslela vážně, pak jsem ale pochopila co jsem udělala a odtrhla jsem se
"Promiň..."
"Ne to neva, chodíme přece spolu ne? A náhodou mě se to líbilo"
"Chodíme?"
"Jo, nebo mě snad už nemáš ráda?"
"To jsem neřekla"
"No tak vidíš"
Najednou jsem si všimla jak se na mě a na Sasukeho všichni koukaj a něco si špitaj
Radši jsem měla vyskočit z okna a jít domu, jak jsem plánovala Řekla jsem si v duchu
"Nad čím přemýšlíš?" Přerušil mě z přemejšlení Sasuke
"Ale nad ničim, jen jsem před svim domem prozkoumávala park a tam na mě mluvil nějakého kluka, on mě prej zná, ale já ho nepoznala" Řekla jsem první kravinu, vlastně ne kravinu je to, to co jsem říct neměla
"Promiň, to tě asi nezajímá...."
"....."
"Sasuke....."
"Hmm"
"Už si zašel za třídu, jdeš pořád rovně a třída je támhle" Ukázele jsem za sebe
"Jo promiň taky jsem přemýšlel"
"Aha, no nic ale nejdem už? Za 1 minutu zvoní"
Přišli jsme do třídy a všichni......