Střední Škola..... Moje nej část v Životě - 1.díl

Patnáctilétá Sakura Haruno nastupuje na Střední školu, kvůli které se musela i se svími rodiči přestěhovat blíž. Když přijeli a usadili se v rodiném domě, Sakura se vidala ven to tam trošku prozkoumat. Hned před domem měli park a tak se rozhodla že si ho trochu porozhlídne. Našla takové hezké místo mezi stromy. Bylo tam menší jezýrko a přes ty stromy tam nebylo vidět.
"Tady je to nádherné" Pomyslela si
"Ano, to je...." Odpověděl nějaký hlas, který jí připadal že ho už někdy slišela
Otočila se, ale ten dotyčný měl kšiltovku a přes ní kapucu. Takže mu nebylo vidět do obličeje
"Kdo si?" Otázala se
"Někdo koho znáš....." Řikal tajně a při tom nějak zmizel
"P-Počkej kam......" Přestala protože už byl uplně pryč aniž by věděla jak zmizel a nebo kam zmizel
Nějakou dobu koukala tam odkuď odešel, ale když si pak všimla že se stmívá rychle se rozkoukala a pomalu se odebírala domu.
"Cink.....Cink"
"Už jdu" Ozvalo se z poza dveří
Otevřeli se dveře a Sakura hned poznala že je to její matka.
"Tak cos poznala drahoušku?" Ptala se a ani jí nevzala dovnitř
"Řeknu ti to až si dam sprchu..."
"Dobře počkáme v obýváku"
Tak tedy Sakura si šla dát teplou sprchu a při tom se jí až drtila hlava tím můžem, kterého potkala v parku.
"Kdo to mohl být? Řikal že ho znam, je pravda že mi jeho hlas někoho připomíná, ale už si nevzpomínám" To se jí motalo v hlavě
Po půlhodinové sprše se osušila vzala pižamo a přes sebe si hodila župan a šla do obýváku.
"Tak co zlato" Ptala se její matka a popíjela kafe
"No vlastně nic zvláštního se nestalo"
"Ne jo,.... a líbí se ti tu?"
"Jo zatím to ušlo, ale nevím jaký to bude ve škole"
"No, ale zítra nám to řekneš a teď už bež spát,.... už zítra jdeš do školy"
"no jo pořád.... Brou......" Řekla a odešla anižby se zmínila o tom klukovi
Lehla si to postele a pořád se jí v hlavě motal ten hlas, ale ne a né si vzpomenout.
S tim i usnula, ale i to jí nedalo a zdal se jí o něm sen.
Ráno byla hezky vyspalá a tak se rozhodla jít do školy dřív.
Šla přes park a eště se zastavila u toho jezírka. Náhle se oběvil.
"Zase si tu" Zeptala se
"Ani nepozdravíš"
"Nevim rpoč bych měla zdravit někoho, koho neznam"
"Neznáš jo... a co bylo na základce?"
Zasekla se, ale pořád si nemohla vzpomenout kdo to je... neboť se jí pořád nedostal pohled jemu do tváře.
"Proč mi nechceš říct kdo si?"
"Hádej... známe se ze základky ikdyž jsme se spolu moc nebavili. Jen jsme si někdy řekli AHoj a někdy opavdu někdy něco špitli, což mě stejně nezajímalo." To poslední řekl dost potichu
Ona to naštěstí neslišela.......
Najednou zmizel jako předtim, neřešila to a šla rovnou do školy.
Přišla a šla rovnou k proskleným dveřím kde bylo vyvěšeno kde má třídu. Tak se tedy vydala na cestu.

{Sakury Pohled}
Šla jsem a těsně než jsem zatočila na uličku kde jsou schody, jsem na rohu do někoho vrazila.
"Auu... Promiňte šla jsem m....." Nedořekla jsem, protože mě vyrušil
"Ty...?" Zvedla jsem hlavu
"....." Nezmohla jsem se na slovo
"Jakto že chodíš sem?" Ptal se
"Sasu....ke co ty t-tady děláš?" Ptala jsem se trochu sekavě
"Já? Já na tuhle školu chodim už od tý doby co jsem zkončil základku" Odpověděl mi
"A co tady děláš ty? Neřikej že si se sem přihlásila" Eště se mě zeptal
"No já.... Chtěla jsem se naučit pořádně počítače a taky chci pomáhat v nemocnici a naučit se léčit. Spíše chci být sestřičkou." Usmála jsem se
Teď jsem si zrovna vzpoměla na toho záhadného kluka v parku jak mi řikal

{Vzpomínka}
"Zase si tu" Zeptala se
"Ani nepozdravíš"
"Nevim proč bych měla zdravit někoho, koho neznam"
"Neznáš jo... a co bylo na základce?"
Zasekla se, ale pořád si nemohla vzpomenout kdo to je... neboť se jí pořád nedostal pohled jemu do tváře.
"Proč mi nechceš říct kdo si?"
"Hádej... známe se ze základky ikdyž jsme se spolu moc nebavili. Jen jsme si někdy řekli AHoj a někdy opavdu někdy něco špitli, což mě stejně nezajímalo." To poslední řekl dost potichu
{Konec vzpomínky}

"Sasuke..... vim že se známe už ze základky a vim že jsem tě......" Zasekla jsem se
"Dořekni to" Přikázal mi
"Vim že jsem tě milovala a možná eště miluju, ale přece neni možný..... Ne, promiň to nemůžeš být ty...." Asi věděl o co jse, ale dělal jako že neví
"O kom to mluvíš?" Musel se zeptat, ale myslim že ví o co jse, takže že by??
"Nevíš ty náhodou kde je tady park?"
"Jo vim, ale k čemu to máš?"
"Jen abych věděla kam si kdyžtak můžu zajít." Nějak se se z toho musela vykluznout
"No, ale jinak teď musim jít do třídy" Dořekla jsem abych už mohla jít
"A kam si přiřazená?" Jakoby ho to zajímalo
"Já jsem v D, prootže zrovna tam učej počítače a lékařství, ale prej tam učej eště jedno"
"Tak to j štěstí náhodou zrovna vim kde to je" Ignoroval to co jsem řikala o učení
"Joo to je skvělí, ale já už musim jít" Usmála jsem se a najednou mnou prošel starý pocit a to ten samý, který jsem cítila když jsem ho na základní škole milovala. Snad ne.... Zasekla jsem se
"Tak to tě doprovodim stejně tam musim..." Otočila jsem se jestli to myslí vážně
"Jako fakt?"
"Jo vidíš že bych jsem se smál?"
"Ne promiň..."
"Sakuro.... chováš se jinak než když jsme se viděli posledně"¨
"Ty taky Sasuke.... Předtim jsi byl víc zamlklý..."
"Mam se chovat zamlkle a tajně? Jo tak fajn" Asi se naštval to jsem nechtěla
"Promiň Sasuke, já... já nechtěla...."
Vzal mě pod krkem a přitiskl ke zdi
"Nechtěla... Nechtěla tak proč sto řikala?"
"J-já ale..... jen j-jsem ř-řik-kala že s-se chov-váš jinak. P-předtim bys n-na mě nevztáh-hnul ruku..... n-nebo jsem s-si to aspon mys-myslela" SNažila jsem se to aspoň vykoktat
"A-ale díky, ž-že tohle je -n-nejdelší roz-rozhovor s te....." Upadla jsem do bezvědomí

Otevřela jsem oči a..............