Sleeping beauty

Vzpomínal jak jako malý chlapec chodíval stejnou chodbou až k těm tajemným dveřím. Nikdy se neopovážil je otevřít na zákaz jeho otce, ale teď byl z neznámého důvodu plně rozhodnut je otevřít. Navíc jeho otec před rokem zemřel a i přes snahu držet se jeho přání aby ty dveře neotevřel nemohl odolat své touze. Touze po poznání a vědění nebo spíše jen obyčejné lidské zvědavosti, které už nebyl schopen dál odporovat.
Došel až k oněm dveřím a přejel po nich chvějícími se prsty. Jeho tělo se chvělo nedočkavostí, ale tento okamžik si chtěl vychutnat co nejvíc. Sjel svými dlouhými prsty po dřevěných dveřích až k zarezlému zámku, vytáhl klíč z kapsy a pomalu ho zasunul dovnitř zámku. Otočil s ním a zámek cvakl, dveře se s vrzáním otevřely. Nahlédl do tmavé místnosti, ale nic neviděl. Zvědavost v něm, ale stoupala čím dál víc. Poslepu nahmatal louči a zapálil jí. Místností se rozlilo slabé mihotavé světlo a dopadlo na stůl s rakví. Tak tohle nečekal, po zádech mu přejel mráz až se z toho oklepal, ale přistoupil ke stolu blíž, louči zavěsil do nástavce a obešel stůl s rukou na rakvi. Zajímalo ho co je uvnitř. Rakev byla černá a zdobená reliéfem krásné ženy, která měla místo očí dva zářivě žluté kameny a na prsou vysázené rudé rubíny do tvaru růže. Zatajoval dech nad krásou toho reliéfu. Jestli je uvnitř tato dívka nechápu otcův zákaz. Pomyslel si a zhypnotizovaně si prohlížel rakev.
Po stranách byli vytesané obrazy, které vysvětlovaly probuzení osoby uvnitř. Chtěl ji probudit vidět tuto nádhernou dívku živou.
Služebnictvu rozkázal přenést tu rakev do jeho pokoje.
" Pane Váš otec určitě věděl proč jí zavřít. Myslíte, že je dobrý nápad jí vzbudit?" zeptal se nejistě jeho komoří Charles a prohlížel si svého mladého pána.
" Jistě třeba jen potřebovala spát" mluvil omámeně jakoby to ani nebyl on, ale Charles musel splnit každé pánovo přání.
Stmívalo se, seděl ve svém pohodlném křesle, levou ruku položenou na opěradle a v pravé ruce měl rudou růži s kterou si pohrával a párkrát si k ní přivoněl.Musel čekat na úplnou tmu, přesně tak jak bylo napsáno a zobrazeno na rakvi. Měl tolik otázek, ale žádnou odpověď jen jediné přání. Vidět tu dívku zobrazenou na rakvi živou.
Slunce zapadlo za obzor nastala tma, hvězdy začali pomalu zářit jako předzvěst něčeho krásného nebo snad strašného?
Zvedl se jemnými kroky přistoupil k rakvi. Opatrně, pomalu a naplněn nedočkavostí odklopil víko rakve. Už nyní byl ohromen její krásou, dlouhé bílé vlasy jakoby zaplňovaly většinu prostoru rakve, vypadala jako, když spí. Její bílá tvář byla klidná jemné rysy a dlouhé řasy s jemně řezanými rudými rty.
Nevěděl jak dlouho tam stál a prohlížel si ji ztratil pojem o čase, položil jí na zkřížené paže rudou růži, dýkou se řízl do dlaně a pokapal jí svou krví rty. Chvíli se nic nedělo, ale neztrácel naději. Jemně si slízla krev ze rtů a pomalu začala otevírat oči. Párkrát zamrkala a podívala se na něj. Jemně se usmála a vzala si růži z hrudi.
" Vítám tě tu" vydechl uchvácen její krásou. Prohlížela si ho, jeho dlouhé blond vlasy měl rozpuštěné a z části mu padali do obličeje jeho nebesky modré oči zářili štěstím a prohlížely si jí.
" Děkuji" usmála se a podala mu ruku. Usmál se jemně jí chytl za ruku a pomohl jí z rakve. " Jak se jmenuješ?" zeptal se a dovedl jí až ke křeslu kde si sedla. Byla ještě unavená, zesláblá a ospalá a navíc potřebovala víc krve a on vypadá chutně.
" Elizabeth" odpověděla jemně, sledoval pohyb jejich rtů. " Jak se jmenujete Vy?" sladce se usmála. Podlamovala se mu kolena. Nečekal, že bude tak krásná.
" Karl, má paní" klekl si před ní na koleno a políbil na hřbet nabízené ruky. Přesně na tohle byla zvyklá. Mít každého podrobeného a poslušného. Nebyla zvyklá na odpor.
" Co jste za bytost?" zeptal se jí, neuvěřitelně ho to zajímalo. Zajiskřilo jí v očích a naklonila se k němu.
" Vážně to chceš vědět?" zeptala se ho svůdně nakloněná těsně k němu. Jen omámeně kývl a natáhl hlavu blíž k ní. Chtěl jí políbit tak moc až mu z toho srdce tlouklo jako kdyby chtělo vyletět. Nečekala a přisála se mu na rty. Jeho ruka se vymrštila k jejímu krku a jeho rty prohlubovaly polibek.
Vstali, opřela ho o zeď a přejela mu rukama po hrudi. Vyžadoval další polibek a zrychleně dýchal. Slyšela tep jeho srdce a neuvěřitelně jí to přitahovalo. Rozepnula mu knoflíky u košile a rty mu přejela po krku. Odezvou jí byl slabý vzrušený sten. Kdyby nebyla tak brzo po probuzení hrála by si déle, ale nebyl na to čas. Cítila jak každou vteřinu slábne. Zabořila mu své tesáky do jemné kůže na krku až do tepny, Karl bolestně vykřikl a pevně jí sevřel ramena, ale kvůli bolesti ji nedokázal odtrhnout. Její ostré špičaté zuby se mu zatínaly hloub do tepny aElizabeth cítila jemnou železitou chuť v ústech. Přesně tohle potřebovala.
" Chtěl si vědět co jsem za bytost teď to víš" řekla hlasem zamženým touhou po krvi. Oči jí zářili žlutě stejně jako kameny na rakvi, růže najednou uvadla.
Došlo mu proč byla zamčená a proč tam nesměl, ale teď už bylo pozdě, byl jako omámený a navíc ztráta krve se na něm poznamenala. Motala se mu hlava a viděl rozmazaně, jen ty zářivě žluté oči viděl až příliš jasně.
" Ne" slabě vydechl a udělal dva kroky od ní, zavrávoral, rozesmála se.
" Snad bys mi nechtěl utéct teď" její smích byli jako díky zabodávající se mu do srdce. Vyděšeně se na ní podíval neschopen jakéhokoliv slova nebo pohybu.
" Blázne" vykřikla a švihla s nim o zeď. Jen bolestně vykřikl a sesunul se dolu. Pohltila jí touha po krvi a násilí klekla si na něj a zaryla mu ruce do hrudi až vytekli pramínky krve. Snažil se jí odstrčit sundat cokoliv, ale bylo pozdě příliš pozdě. Natáhla se pro dýku, díky které jí oživil a beze slova mu oddělila hlavu od těla krev vystříkla a bílá zeď za ním zrudla.
" Sbohem" šeptla napila se jeho krve a vzala hlavu do náručí jako dítě. Zatlačila mu ty modré oči a zavřela je. Broukala si jemnou smutnou melodii a šla si sednou do postele. Hrála si s jeho vlasy, s jeho hlavou se svojí trofejí. " Neboj nebyl jsi poslední ani první" zašeptala jemně, snad smutně a lehla si.
Chodbou se nesli rychlé těžké kroky, rychle rozrazil dveře a spatřil tělo bez hlavy, tělo jeho pána.
" Co vlastně jsem?" šeptla a dívala se na Charlese "Co je skutečnost?" šeptla znova a hrála si s jeho vlasy. " Kdo řekl, že chci vzbudit?!!" vykřikla vztekle a pevněji sevřela Karlovu hlavu…