No takže napísal som ďalšiu kapitolku Včera som sa dokonca zabával s ceruzkou a nakreslil si Hakushiho a chlapca s belasými očami, ktorého meno vám ešte neprezradím to až v ďalšej kapitole, ktorá už je rozpracovaná Takže dúfam, že sa bude páčiť celkom som sa už dostal do písania a možno sa rozhodnem napísať aj niečo nové na trocha iný štýl (tým chcem povedať nie tak temný) Príjemné čítanie

Zuřím. A to si pište, že zuřící Dyami-chan byste nechtěli poznat blíže než na vzdálenost větší pěti kilometrů. Může za to naše němčinářka. Zlá, protivná ježibaba! Ze všech ostatních předmětů mám v pohodě jedničky, dvojky a u ní čtverec... moc milé. Zkazila mi celý den... co celý den! Celý týden!
Ale to jen k mému osobnímu životu: K Marince bych chtěla říct, že zase budu muset něco předepsat. Nějak rychle jsem dotáhla dopsané kapitoly =D Tahle kapitola je... no, řeší se v ní události z té minulé, proč vzal Remyuu čáru a jak si to mezi sebou vyřeší. A poslední odstavec je takový happy a sparkly a... však vy víte =D Remyuu je tam takový uke =3
Nuž nic, to je vše, užijte si kapitolu a pěkně komentujte =3

Sláva, konečně jsem dopsala další díl, omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, další díl bude dřív Děkuji moc za komentíky, jsem ráda, že se to vůbec někomu líbí. Vážně jsem nečekala, že by to někdo četl no nebudu tu oxidovat hezké čtení...

Čauky mňauky!
Dneska přidávám v euforické náladě, protože asi před jedenácti hodinami jsem se vrátila z Brna. Na Brno mám samé úžasné vzpomínky, protože poprvé jsem tam byla na animefestu a podruhé, včera, na lyrikálu Kudykam, kde hrál hlavní roli Vojta Dyk. Bylo to prostě skvělý, báječný a... a... *kuckvojtatamdalpusuhonzovimaxiánovikuck* naprosto dokonalý.
Mimochodem, ona byla včera někde nějaká anime akce? Protože v Praze jsem v metru potkala skupinku otaku a jeden z nich měl napůl hotový cosplay Naruta... to jen tak okrajově.
A teď k Marionette: Je to dlouho očekávná dvanáctka. Koukám, že moje povídky mají vždycky dvanáctku dlouho očekávanou. Víte co? Pusa mi vyšla přesně na stejnou stranu jako ve Sparklessovi. Padesát šest. To je trochu strašidelný, ale co se dá dělat. Neřekla bych, že jsem v Marionette tak daleko jako ve Sparklessovi, když jsem psala Kuroyamu.
Ale co můžu dělat kromě toho jí sem vložit? V podstatě nic.
Takže si jí pěkně užijte a komentujte.