ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (19.)

Tak a tady je vaše vtoužené pokračování Jen doufám, že se vám to bude líbit. No ve skutečnosti to mělo být mnohem delší, ale kvůli včerejšímu problému to hold dopadlo takto, když sem to psala znova zjistil sem, že to bude na víc jak pět stránek než předtí, tak sem to rozložila na dva díly
No je to bojový díl, tak nebuĎte zklamaní

. 19.DÍL Poslední úder svého bratra

Ještě než se Shidovo takana dotkla těla jeho nevlastního bratra, se mezi nimi od země vytvořila obrovská záře zbarvující se do světle zelena, a na nebi se krásná čistá obloha nejednou zatáhla, a nad jejich hlavami se utvořil jakýsi oblak, zbarvený do černa.
V ten okamžik všichni svůj zastavili, a jen pohlédli na místo, odkud se to divné světlo rozzářilo.
Takanovi oči se zaleskli až stříbrnou duhou, když v tu chvíli se to stalo.
Celé místo okolo Shida a Takany se natolik rozzářilo, že téměř nic nebylo vidět. Jen jednu věc, a to jak Takana v určitou chvíli vytáhl svou kruhovitou zbraň z ničeho nic ze země. V okamžik co to udělal se celá půda od místa jeho zbraně najednou rozevřela o šířce jednoho metru, a s praskavým dopadem do té praskliny vletěl z nenadání obrovský, z černého mračna nad nimi se vznášející, velmi zářící blesk. Od dopadu toho z nebes vedoucího blesku se půda v prasklině najednou rozechvěla, a s ozářeným doprovodem se rychlostí rozjela směrem na Shida, který se v tu chvíli jen nečině z šoku co právě vidí díval, jak se k němu ta velká ozářená puklina přibližuje.
Než se kdokoliv nadál, tak se rozlehla po okolí obrovská rána a pak bylo už jen vidět jak oba dva bratři letí velký kus od místa, kde se to odehrálo. Takana ale odletěl jen kousek, zato Shida při srážce s rozevřenou puklinou utrpěl obrovskou ránu zasaženou do hrudi od blesku co prolétl tou velkou prasklinou, a to ho odmrštilo opravdu velký kus do dálky.

I Sakura se Sasorim v tu chvíli pozastavili svůj boj a pohlédli na velkou zář co vycházela z místa boje. V tu chvíli Sakura spatřila, jak Takana těžce dopadl v nehybné poloze na zem. Viděla před očima ten sen, ale bylo to jinak. I tak se zděšením zalkla a celé její tělo ztuhlo do kamenného postoje, a s hlasitým výkřikem: „NÉÉÉÉÉ!!!! Takano!!“ natáhla svou levou ruku před sebe, směrem kde ležel Takana.
Se strachem, a pohledem směrovaným jen na něj zapomněla i na svůj boj mezi Sasorim jí, což bylo pro ni osudné.
Sasori využil její nepozornosti, a ten moment,kdy byla Sakura zaneprázdněna strachem o svou lásku nabodl ji přímo do žeber svým loutkovým ocasem.
S velkou bolestí vykřikla, že se to rozlehlo až k ostatním z jejího týmu, až na Takanu, který byl momentálně mimo sebe.
Sasori ji svým ocasem nadzvedl nad zem, a přitáhl si jí ve vzduchu k sobě.

Naruto se v tu chvíli bavil se Sasukem, kterému bylo téměř jedno, co se s ní děje, nebo to tak alespoň dával svým lhostejným pohledem znát.
Chtěl jí pomoct, ale v ten moment to nešlo, nikdo jí v tu osudnou dobu nemohl bít nablízku. Naruto jen vykřikl s pohledem směrovaným na Sakuru její jméno, a pak se hned otočil k Sasukemu a řekl:
„Sauke! Proč to děláš??!! Vrať se k nám, máš tu přátele, je to tvůj domov Sasuke!“ promluvil na něj Naruto.
Sasuke se jen silně ušklíbl, ale pak svůj pohled hned velice zamračil, a odpověděl: „Máš o ní strach, že jo Naruto, ale já tě nenechám jít. Vždycky byla slabá, neměla sem vůbec chodit. Má co si žádala. Teď už jí nikdo neochrání, když naposledy říkala že už není slabá, tak ať to teď dokáže sama. Upřímně jsem dost zvědavej. ……….Heh……domov, …..jakej domov?!! Už dávno to není můj domov! Vyměnil jsem své přátelství za pomstu, a ta je mi teď blíž než kdy předtím. Jen mi tu překážíš!“ jen co Sasuke dokončil svou větu, vytáhl si svou, chidorim nasátou takanu a vyrazil proti Narutovi.
Ten se jen se žalostným pohledem podíval na místo boje se Sasorim a Sakurou, a pak s rozhořčeným pohledem na Sasukeho. Zavřel své oči, a ponořil se do své vnitřní mysli kde se vermomocí co nejrychleji snažil vyžádat pomoc od Kyubiho.
„Jestli chceš žít, tak mi teď půjč kus své síly, nebo ty i já oba zemřeme,“ promluvil ve své mysli ke Kyubimu, stojící před pečetní branou.
Náhle se skrz mříže brány rozzářili sytě žluté, až krví zbarvené Kyubiho oči, a promluvil na Naruta tím svým hlubokým, a velmi chraplavým hlasem: „Hmmm…….Tak sám velký Sasuke nás chce zničit. Heh…………. Dám ti svou sílu, jinak by jsme to proti němu měli opravdu těžké.“
Sasuke už byl od Naruta opravdu jen malou vzdálenost, když najednou Naruto otevřel své oči, v kterých žhnul Kyubiho plamen, a pak se kolem něj vytvořila i jeho rudá chakra. Kůže po jeho těle se mu začala nápadně trhat, ale kompletní proměny nedostál. Jen se mu ještě protáhla čelist, a namísto lidských špičáků se mu vycenili obrovské, po krvi lpící tesáky.
Sasuke se ale nezastavil a stále se k němu blížil dál dokud se jejich těla nestřetli.
Prudký úder jeho katany prosátou chidori se setkal s Narutovo Rasenganem, který stihl rychle vytvořit. Velká dvoubarevná záře se kolem nich roztáhla, ale jediné co se stalo, bylo že oba zůstali na svých místech bez menšího škrábnutí. Dívali se navzájem do svých očí plní jeden k druhému zloby.

Mezitím se Takana ležící na zemi začal pomalu probírat. Pohlédl směrem na kde ležel jeho bratr Shida, který vypadal že je mrtví.
Jeho zrak se ale hned potom upřel na místo odkud vycházelo hlasité vykřiknutí jeho jména, které ho přivedlo ke vědomí. Co ale spatřil ho málem vrátilo zpátky na zem. Pohlédl přímo na Sakuru, která při jeho pohledu byla v tu chvíli už na zemi v těsném sevření Sasoriho ocasu s přibližujícímu se mečem k jejímu tělu.
Takana se chtěl za ní rozeběhnout, ale najednou mu s velmi bolestným hlasem skočil do cesty. Stěží na nohou na něj promluvil jeho bratr Shida: „Mys….lel si , že mně jen tak zabiješ ……..bra….bratře???“ řekl mu s velkou tíhou, sotva schopen mluvit. Najednou před ním Shida zmizel a nikde se neobjevil.
Takana na něj ani už nebral ohled, jen se stále díval na svou milou, jak se nad ní Sasori sklání a ještě jí něco říká.
Chtěl se rozejít za ní, když najednou se mu za zády zjevil Shida a jen tiše řekl: „Nemáš sílu mně zabít bratře!“ a vymrštil svou katanu do Takanova srdce.
Jen pouhý záblesk Shidova ostří, blížícího se do těla jeho nevlastního bratra, a pak už jen pohledy dvou bratrů na sebe vzhlížející. To jediné bylo vidět v tu osudnou chvíli.
Z Takanovo úst vyznělo jen: „Teď už ano bratře. Varoval jsem tě,“ a pohlédl na Shidu probodnutého svou kruhovitou zbraní skrz na skrz.
Shida se na něj podíval s vytřeštěným výrazem a očima dokořán, a nechápavě na něj promluvil: „Ale jak…………………….jak si o mně věděl. To já sem tě měl za…..zabít.“
Tak zněla poslední slova jeho bratra, a pak se Shidovo tělo sjíždějící z Takanovo zbraně svezlo pomalu na zem, a dopadlo jak kus hadru.
Takana byl rychlejší, a tak stihl včas zareagovat na Shidovo zákeřný chvat a dřív než on ho zasáhl, tentokrát už smrtelně.
Ještě krátce pohlédl na Shidu a pak se tak rychle jak jen dokázal rozeběhl, i když mu to moc dobře nešlo k Sakuře.

Sakura se v tu chvíli dostala k zemi, kam jí Sasori ze svého ocasu odhodil. Stěží se posadila a rychle si začala léčit ránu, když viděla jak k ní pomalým, až klidným krokem Sasori přistupuje. Podařilo se jí tak nějak alespoň to zrnění zacelit, aby nekrvácela. Když už byl velmi blízko ní, tak se Sakura sice s námahou, ale přece nakonec zvedla a postavila se proti němu do bojové pozice. Zaujatým pohledem se na ni Sasori podíval a řekl jí: „Nečekal sem, že budeš ještě schopná se postavit. Nemám rád dlouhá čekání.“
Sakura se jen zlehka usmála a pak proti němu vyrazila. Boj byl opravdu zajímavý, a Sakura už Sasoriho málem dostala, kdyby se nestalo něco, co jí srazilo doslova k zemi.
Když už se jí totiž podařilo se jí ho dostat do ouzkých, a byla u jeho hrudi namířená mu vytrhnout jeho srdce, které ve své loutce schovával, na ni nečekaně zapůsobil jed, který v sobě už nějakou chvíli měla. Záhy už s napřaženou rukou jí celé tělo ochablo, a s ohromnou bolestí odpadla na zem.
Sasori k ní jen přišel, a díval se na ní.
Když to Takana přibližujíc se k nim viděl píchlo ho u srdce. Věděl že je zle, a tak přidal, aby byl co nejdřív u ní.
Sasori se nad Sakuru sklonil a řekl jí: „Kupodivu jsi to vydržela dlouho, to sem ani nečekal. Rozhodně máš sílu, a řekl bych , že i odvahu se proti mně postavit. Ale taky pěknou smůlu, že jsi nepozorná. V boji ti to může ohrozit tvůj život, a myslí, že právě teď se to stalo. Opravdu už mi to s tebou začínalo hodně unavovat,“ a s menším, až smutným pohledem se proti ní napřáhl.
Jen se na Sasoriho podívala a řekla smutným hlasem: „Můj život sejně nestojí za nic. Už po druhý sem ztratila někoho, na kom mi hrozně záleží. Už mi to nebaví, tak si vem můj život, pokud ti to udělá radost.“
Sasori svůj nápřah pozastavil a jen jí krátce odpověděl: „Tak v tom ti rád vyhovím, alespoň o dalšího nepřítele míň,“ znova spustil svůj úder, a tentokrát už s jistým úmyslem jí připravit o život.
Sakura jen přivřela oči, a čekala na rozhodující úder,rozhodující nad koncem jejího života.
Už se téměř dotýkala špička Sasoriho ocasu Sakuřinyho krku, když…………………………………………......................