NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 31.)

TADY JE JEDEN Z POSLEDNÍCH DÍLŮ TÉTO SÉRIE, TAK VÁM PŘEJI PŘÍJEMNÉ ČTENÍ (no snad příjemné)

31. díl

Stejného dne co vyrazili Akatsuki na misi, přišel Joshi za Siriou do stanu, přistoupil k ní a řekl jí: „Dnes vyrážíme k údolí lomů, máme tam vyjednanou schůzku s Mlžnou. Mají pro nás nabídku.“
Siria jen kývla na znamení že rozumí. Zanedlouho vyrazili na dané místo. Schylovalo se k večeru, a slunce se už začalo pomálu sklánět za údolí, když dorazili na místo schůzky.

Akatsuki už tam byli nějakou dobu. Tiše vyčkávali v úkrytu, přichystaní překvapit nepřítele. To ale nečekali, že se tam objeví ještě někdo další. Poznali je téměř hned. Poznali že to byli ti s kterými v minulosti odešla dobrovolně jejich bývalá členka.
V Itachim to začalo pěnit při pohledu na ně. Po menší chvíli tam dorazili i z Mlžné. Bylo vidět jak spolu tyto dvě skupiny o něčem diskutují.
„Právě včas. Vy jste opravdu přesní, tak jako ve svých misích co jsem o vás slyšel,“ promluvil jako první jeden z Mlžné.
Joshi se na to ale hned ozval slovy: „Není to až tak jenom naše zásluha. Největší podíl na našich úspěšnýh misích má tady naše společnice“ hned jak to dořekl, ukázal směrem za sebe přímo na Sirii pod maskou.
Siria vyšla z pozadí, a stoupla si vedle Joshiho. Na to hned Itachi a zbylí členové Akatsuki zpozorněli. Všimli si, že tu osobu s nimi nikdy neviděli. Dovedlo je to k názoru ještě chvíli poslouchat jejich rozhovor než na ně zaútočí.

Muž z Mlžné si osobu s maskou prohlédl a řekl jí: „Hm……vypadáš celkem nebezpečně, ale nejvíc mi znepokojuje, že ti nevidím do tváře,“ odpověděl jí se zaujatým pohledem na ni.
Siria mu jen odsekla: „Nepotřebujete mi vidět do tváře. Musí vám stačit, když se postarám o to co budete chtít, ne???“
„To ano. Chceme po vás, aby jste nás chránili, a pomohli nám vyřídit jednu jistou organizaci.“
„Hm…a kdo je to???“ optala se Siria bez zájmu, až téměř znuděně.
„Jsou to……“ to už však nestihl muž z Mlžné říct, protože se na ně ze všech stran vyřítili postavy v sytě černých pláštích, které je všechny obklíčili. Mněli na sobě kapuce, takže jim zprvu nebylo vidět do tváře.
Siria se ihned postavila do obrané pozice a Joshi stojíc kus od ní na ně vykřikl: „Kdo jste?!!!!“
Pain se ozval na jeho otázku jako první se slovy: „Heh……….to by si neuhodl, kdo můžeme být. Ale hlavně po vás jsme nešli. Jenže když už tu jste taky, můžeme to vyřídit obojí naráz“ vyslovil pohrdavým hlasem.
Joshi pohlédl na Paina skrytého pod kápí se slovy mířenými na své společníky: „Vypadá to že tu máme menší nevítanou návštěvu. Připravte se!“ zvolal na své členy.
Hned na to se na ně Akatsuki skrytí pod černými plášti vrhli a boj začal.
Konan, Deidara, Zetsu, Sasori, a Tobi si vzali na starost protivníky z Mlžné. Kisame, Hidan, Kakuzu, Pain a Itachi se pustili do boje s Joshiho společníky.

Bylo víc než jasné že by za krátkou chvíli Akatsuki vyhráli. To by se ale do boje nesměla vmísit osoba, která zatím nikdy nikomu nevzala bezdůvodně život. Za to byla nesmírně silná.
Itachi si jí povšiml, a s vražedným pohledem, plným nemilosrdenství proti ní vyběhl.
Siria zahalena pod svou maskou se otočila na Itachiho přibližujícího se k ní. Ani jeden z nich o tom druhém stále nevěděl co je zač.
Itachi se zastavil kus před ní, a s pohledem plným nenávisti na ni promluvil: „Co si zač???! Ty k nim nepatříš, tak proč tu si??“ zvolal na ni zle.
„Na tom nezáleží. Já už dávno nepatřím nikam. Nechci vás zabít, tak odejděte!!“ odpověděla rázně.
„To bych neřekl že nezáleží. Rád vidím tvář toho, kdo před svou smrtí škemrá o život než ho zabiju!“ odsekl jí hrubě a povýšeně.
Jeho hlas jí připadal tak známý, ale nemohla si vybavit komu patřil.
Po chvilce přemýšlení, na něj náhle promluvila: „Ty první. Pak se ukážu já tobě. Ale varuju tě. Ten kdo viděl mou tvář nikdy nepřežil“ Byla moc zvědavá komu patří tento hlas. Ikdyž ještě od doby co se přidala k Joshimu nikdy svou masku nesundala, tentokrát by to bývala i udělala. Počítala s tím, že kdo ji uvidí stejně dlouho nepřežije.
Itachi se na ni jen povýšeně ušklíbl a řekl: „Jak chceš.“
Natáhl před sebe ruku, a pomalým pohybem si ze sebe stáhl plášť i s kapucí. Jeho pohled se na ni zaostřil ještě víc než před tím. Čekal koho uvidí pod onou maskou, která skrývala tak moc utajenou tvář.
Siria se při pohledu na něj silně zachvěla. Její srdce jí div nepřestalo bít, od nečekaného šoku. Její oči se ze široka roztáhli, od údivu kdo je její protivník. Na tváři jí hrál velmi vyděšený výraz, který pro její štěstí byl zakryt pod její maskou. Po takové době se opět shledává s osobou, která jí jako jediná zůstala hluboko zarytá v srdci. Byl to on, ten koho vždy tak milovala, a teď stojí přímo proti němu, jako jeho úhlavní nepřítel.
Stále na ni hleděl, čekajíc, že i ona odhalí svou tvář. Siria jen o několik kroků ustoupila. Nevěděla co má dělat. Celé tělo jí jakoby ztuhlo pod jeho spalujícím pohledem.
Itachi si toho však všiml, a proto ji vážným hlasem vyzval: „Tak,….. teď ty. Nebo si snad zapomněla mluvit??!!“
Ona ale stále jen stála na místě, neschopná nic udělat s pohledem upřeným na něj.
Itachiho už to začalo mírně vytáčet, a tak na ni promluvil: „Koukám že se k tomu nějak nemáš, tak já ti pomohu,!!“ odvětil jí tvrdým hlasem. Hned na to, ještě dřív než se Siria stačila vzpamatovat ji Itachi nečekaně sekl přes její tvář.

Bylo vidět jak se zpod její masky dere menší proužek krve od její tváře.
Viděla jeho pohled, a tentokrát už ho nepoznávala. Jako by to byl někdo jiný. Byl plný bolesti, ale hlavně nenávisti. Jeho oči vyzařovali zlobu a hněv, plný jediné touhy. Touhy zabíjet, chtíče po krvi. Nic jiného už v nich nebylo. Jako by tam nezůstal ani kousek citu který jí kdysi dával najevo. Byl ještě chladnější něž když se sním tenkrát setkala poprvé.
Jemně si setřela krev tekoucí po její masce až ke krku, a zahleděla se na něj.
Itachi už na nic nečekal, a křikl na ni: „Hm…..vypadá to, že tě budu muset donutit!!“ zlostně na ni pohlédl a vyskočil proti ní.
Siria si uvědomila že ji nesmí poznat, vždyť teď byla jeho nepřítel. Byla pro všechny mrtvá. Viděla jak se na ni vrhá, a přitom ji spaluje svými nebesky vražednýma očima. Nebyla schopna se mu postavit, a proto se jen začala před jeho útoky bránit.
Itachi na ni zaútočil svými zbraněmi, a Siria se mu jen vyhýbala. Boj trval už nějakou chvíli, a oba se zaujatí jeden druhým dostali o kus dál od bitvy, odehrávající se mezi Akatsuki a ostatními. Když už ji Itachi téměř dostal do úzkých, Siria si uvědomila že pokud nebude rychle jednat, odhalí ji. Proto se mu nakonec postavila s úmyslem ho i poranit, jen aby ji neodhalil. Nemohla však použít svou vnitřní sílu, protože by ji odhalila. Vytáhla tedy proti němu svou katanu, v které se začala utvářet jakási nazelenalá barva. Během chvíle celá její zbraň zezelenala a dostala jiného tvaru. Mnohem ostřejšího, s hroty po stranách. I když věděla že nemá v téhle pozici proti němu moc velkou šanci, byla nucená to alespoň zkusit.
Itachi si toho povšiml, a mírně ho to zaskočilo.
Siria se proti němu rozeběhla, s odhodláním, a zbraní namířenou na něj. Zatímco Itachi jen stál proti ní a čekal, až se k němu dostatečně přiblíží.
Když už byla téměř u něj, zmizel jí přímo před očima. Siria se zalekla a zastavila. Rychle se rozhlížela kde může být. Najednou ucítila za svými zády něčí dech, a hned se za sebe otočila. Tam ale nikdo nebyl. Byla zmatená. To ale nečekala že ji chtěl jen zmást, a mezitím co se otočila jí už stál za zády.

Tichým, ale velmi chladným hlasem na ni promluvil: „Si dobrá, ale snad si nemyslíš, že na mně stačíš jen s touhle hračkou,“ bylo slyšet, jak v jeho hlase se odráží mírný posměch vůči ní.
Siria se jen zlehka ušklíbla a tiše mu řekla: „Nemyslím, ale jen hračka to není, to mi věř!!“
Náhle se mu i pro Itachiho velice rychlým chvatem vymanila z jeho sevření, a svou takzvanou hračku napřáhla proti Itachimu.

Itachi na ni stačil jen zřídka pohlédnout, a pak už ucítil jen silné, bolestné seknutí………………..